Školní rok je na svém počátku a léto se pomalu loučí, to je ta nejlepší chvíle připomenout si dobrodružství, která někteří z nás zažili na svých cestách Merlinovým mořem, a podívat se, jak si vedli v hodnocení.
Bylo to letos dobrodružné léto! Hrdinové pluli s nadšením vstříc jisté smrti, aby se popasovali s nástrahami, porotci napjatě sledovali jejich výkony, aby někteří z nich pak ze samého nadšení opakovaně omdlévali… Rozhodnout, kolik bodů kdo získá, nebylo snadné a v mnoha směrech rozhodovaly opravdu jen maličkosti. Představme si nyní výsledky druhého a třetího kola.
2, KOLO
Nástrahami ostrovů Merlinova moře proplulo v druhém kole úspěšně 5 odvážlivců, jmenovitě Aki san Marino, Eillen McFir Elat, Felix Stone, Melisa Pestrá a Mia Whitebear. Všichni se nechali zlákat Zátokou lesku v Jižních zátokách. Aco tam tedy zažili? To si můžete přečíst a prohlédnout níže.
Aki san Marino
Skáču z lodi bez rozmyslu do vln, plavu jako o život za přeludem, který se mi otevřel před očima. Voda je osvěžující a povzbuzuje mě na cestě k mému vysněnému cíli. Doplavu na břeh zátočiny, chci běžet, ale vyčerpáním klesnu k zemi. Musím sebrat síly na posledních několik kroků, které mě dělí od poháru s vodou a truhlou s jídlem. Rozhrnuji do stran zlaté poháry a mince, drahé kamení a hledám… Blížím se k vytouženému cíli. Nejen blyštivé zlato, ale i jídlo a voda by se zde měla nacházet. Slyším z dálky zvuky, snad zvířecí? Nebo tu někdo je? V hlavě pulzuje myšlenka – pohár s vodou a truhla jídla… Nacházím rychle mnohem více, než potřebuji. V truhle jsou ukryté s jídlem a měchem vody i zbraně a mapa, která mě dovede k pramenu čisté a pitné vody. Ztrácím vědomí a znovu se snažím se aspoň trochu posilnit a napít. Beru zlatý pohár a vydávám se podle mapy na cestu k prameni. Cesta je nekonečná, ale mám vše, co potřebuji, a už se jenom více napít vody a svlažit hrdlo. Sednu si k prameni, konečně se mohu najíst a napít. Usínám,
S leknutím otevřu oči, pomalu hledím do tmy… Pohladím hladové bříško – už blouzním. Vyjdu na palubu a v dálce vidím něco blyštivého. Skáču z lodi bez rozmyslu do vln, plavu jako o život…
Eillen McFir Elat
Na obzoru cosi lákavě se leskne,
mé srdce po tom touží a duše teskne.
Moc dobře očekává jakousi zradu
a lituje odplutí z bezpečných zdí hradu.
Odvážné lví srdce však kontrolu přebírá,
společně s rozumem všechno teď probírá.
Skočit do vody by bylo tak snadné,
avšak mořské panny jsou až příliš vnadné.
Na první pohled nemají chybičky jediné,
však jejich úsměvy jsou lehce hněvivé.
Zlatavé odlesky jsou zřejmě velice zrádné,
netřeba k tomu mít argumenty pádné.
Raději tedy na palubě loďky své setrvám.
A získat poklad? Na tom já netrvám!
Jde mi o zážitek. Chci překonat hranice své.
Raději býti chudá, než prožít zážitky zlé!
Felix Stone
Poklad zlatý
Truhla zlatými odlesky se v dáli třpytí,
kouzelníkům z toho oči svítí.
Já jsem však první u ní,
země pod nohy mi duní.
Vrhl jsem se vstříc pokladu,
v té zimě skoro došel k rozkladu.
Krom zimy tu byly mořské panny,
chovaly se ke mně jako nány.
Svést mě chtěly pohledy rybí,
hůlkou je do hlavy mydlím.
Dostal jsem se až k truhle,
nohy mám z plavání ztuhlé.
V truhle bylo prázdno a tma,
ostrovní deska se sama hla.
Plavu jako o závod na pevninu,
už se těším na slaninu.
Nakonec jsem nic nepochopil,
bot svých jsem se lehce chopil.
Vyrazil jsem na další cestu,
oblékl jsem si také vestu.
Melisa Pestrá
Mia Whitebear
Tajemné světlo vycházelo z polorozpadlého kláštera na konci zátoky asi dvě míle od břehu. Cesta k němu nebyla zrovna lehká, ale zvládla jsem ji. Nejdřív studená voda, potom téměř neprostupná divočina. Podařilo se mi najít stezku vyšlapanou srnčími kopýtky a za chvíli jsem stanula před bránou.
Tak odtud to světlo, pomyslela jsem si, když jsem spatřila zapálené louče. Ač klášter vypadal obydlen, něco uvnitř mi našeptávalo, ať si dávám pozor. Pustila jsem se podél hradeb a hledala skulinu, kterou bych se dostala nepozorovaně dovnitř. Po chvíli se na mě usmálo štěstí.
I nádvoří tonulo ve světle svícnů a pochodní. Obrovská podlouhlá okna. Chybějící střecha odhalující tmavnoucí večerní oblohu. S očima doširoka otevřenýma a se zbystřenými smysly jsem vstoupila dovnitř.
Narazila jsem na schodiště vedoucí do patra. Kde to jen jsem? Okny porostlými břečťanem jsem opatrně vyhlížela ven, jestli někoho nezahlédnu. Nikde ani živáčka. Ale ty svíčky přece musel někdo zapálit!
A pak jsem ji zahlédla v jednom z oken. Dívka celá v bílém. Líbezná jako obrázek. Velké oči barvy lesní studánky, uplakané. Uviděla mě. Potlačila výkřik a v očích jí svitla naděje. Vrhla se ke mně a prosila, ať jí pomůžu uprchnout. Řekla, že se jmenuje Lynette a že pochází z východní oblasti Merlinova moře. Pán stříbrné helmice ji unesl a věznil ji na tomto místě.
Uslyšela jsem kroky. To byl on! Rychle jsem se schovala do temného výklenku. Přišel Lynette říct, že se příští den stane jeho paní.
Celou noc jsem vymýšlela důmyslnou past na ničemného zloducha. Ještě že jsem měla svou hůlku. Ráno už pak bylo jen dílo okamžiku, kdy ho dívka do pasti nalákala. Nechaly jsme ho svému osudu a co nejrychleji opustily starodávný klášter.
Lynette mi za záchranu vřele děkovala. Vtiskla mi do ruky rostlinku pětilisté úponice, kterou našla ve skulině rozpadajících se zdí. Její odvar prý dokáže pomoct od jakéhokoli zranění, což by se mi podle jejího názoru mohlo na mé cestě hodit.
Pak jsme se rozloučily. Ona se vydala najít nějakou loď, která by ji odvezla domů, já jsem se vypravila za dalším dobrodružstvím.
3, KOLO
Ve třetím kole 5 dobrodruhů pokračovalo v plavbě dál. Aki san Marino, Felix Stone a Melisa Pestrá vypluli k Jižním atolům, kde navštívili Atol štěbetavců. Eillen McFir Elat, a Mia Whitebear zamířily tam, kde Východní archipely ukryly Zrcadlový ostrov. A co potkalo naše hrdiny tentokrát?
Aki san Marino
Byl to jen sen, nebo klam?
Do ráje se podívám?
Ptáčci nahlas štěbetají,
zajímavé, co říkají.
„Neodjížděj, zůstaň s námi,
máš tu otevřené brány.“
Jídlo i pití odmítám,
před zobáčky uhýbám.
„Vodu máte, do lahvičky?“
Ptáčci kroutí svými krčky,
jedním očkem pozorují,
tělíčky mě obklopují…
Už letíme k prameništi,
hraju si na tanečnici.
Propletu se mezi klestím,
pospíchám za osvěžením.
Když pozvednu hlavu vzhůru,
sleduji tu proceduru.
Ptáčci nesou plody celé,
mají to snad promyšlené?
Košík jedno mládě nese.
„Dárek pro cestovatele.“
Poděkuji, skládám plody,
snad přežijí bez úhony.
„Nemohu zůstat, musím dál.“
Ptáček vedle se pousmál?
„Děkuji vám, kamarádi,
mějte se tu všichni rádi.“
Napiju se od pramene,
voda chutná vážně skvěle.
Ptáčci mě berou na loď mou,
chystám se na cestu dalekou.
(doprovodná ilustrace formou omalovánek)
Eillen McFir Elat
Po pohlazení rámu se zrcadlo lehce posunulo a vykoukl malý dráček zvoucí k další cestě.
Felix Stone
Melisa Pestrá
Výhled z vrcholu stromu byl úchvatný. Ještě hezčí byli ale všichni ti papoušci tam. Tolik barev a druhů takových tvorů jsem viděla vážně poprvé. Kam moje oko dohlédlo, tam nějaký byl. A ať už to zrovna byl papoušek nádherný, kakadu růžový, nebo třeba papoušek úplně jiný. Všichni byli nádherní a pohledem na ně jsem byla naprosto ohromená.
Co teprve ale jejich chováním. Vždyť oni se mnou jednali tak, jako bych byla jednou z nich. Byla jsem lidská bytost sedící mezi ptáky. Jejich chování svědčilo ale o něčem úplně jiném. Vypadalo to spíše tak, jako bych i já byla ptákem. Jako bych do jejich rodiny skutečně patřila.
V jedné chvíli jsem se dokonce musela podívat na své tělo a ujistit se, že stále mám tělo lidské. Nemohla jsem totiž uvěřit tomu, jak vřele mě mezi sebou přijali. Natož potom ještě i tomu, jak laskavě se ke mě chovali.
Pořád jsem byla člověk. Mezi nimi jsem se tak ale vůbec necítila. Připadalo mi, jako bych byla ptákem a mohla létat. Měla jsem ale naštěstí dost rozumu na to, abych to tam nahoře opravdu nezkoušela.
Seděla jsem tedy v koruně toho stromu obklopená všemi těmi překrásnými tvory. Pozorovala je. Hladila jejich krásné peří. A daný okamžik si plně vychutnávala. Dokázala jsem si představit, že na tom stromě zestárnu. Že tam obklopená vší tou krásou a laskavostí zůstanu už navěky. Nemělo tomu tak však být.
Tam nahoře jsem totiž dočista zapomněla na čas. On ale běžel stále dál.
Slunce tedy zapadlo. Obloha začala tmavnout. A pro papoušky jako by to bylo signálem k rozloučení. Opatrně mě snesli ze stromu dolů. Postavili mě na pevnou zem a vzápětí se rozletěli pryč.
Já se za nimi ještě dlouho dívala. Děkovala jim za vše, co mi umožnili prožít. A teprve když mi i ten poslední z nich úplně zmizel z dohledu, jsem se vydala potom svojí cestou.
Mia Whitebear
Paprsky světla letí z jeho středu
Zasáhnou srdce mé v jednom rychlém sledu
Mrtva jsem. Teď k zemi jistě padnu
Už vidím se, jak sama tady chladnu.
Nic však nestalo se, stále jsem živá
Zdálo se mi to? Byla ta scéna lživá?
Ne! Příjemné teplo cítím v hrudi
A zvláštní ideje v hlavě mé se budí.
Zapomeň minulost, zapomeň hádky
Nečti věčně mezi vyřčenými řádky
Neodsuzuj jiné podle jejich činu
Nedělej ze všeho monstrózní veličinu.
Jiskry zapálí ty myšlenky ve mně
Snad nikdy nebudu už viděti temně
Naděje plná je ta tajemná změna
Lehce je ta historka tady přebásněna.
Chci jiným člověkem v životě býti
Co o lepším světě nebojí se sníti
V čistotě, dobrotě bude moje síla
Co do svého okolí radost čile rozesílá.
Úsměv přátelský hladí má líčka
A pohled laskavý zpod očního víčka
Zlé myšlenky v hlavě nemají už místa
Cítím se lehce, cítím se čistá.
Vydávám se na další poutníkovu cestu
Už nebojím se projevit v dobročinném gestu
Těším se velice, co přinese zítra
Očekávám bez strachu další nová jitra.
Co říkáte? Opravdu zajímavé zážitky, že? U některých člověk jako by tam při čtení či při pohledu na obrázky skoro sám byl… Porota to opravdu neměla snadné.
V druhém i třetím kole získalo všech pět čarodějů vždy 1 bod za úspěšně překonaný rébus. Tři členové organizačního týmu pak hodnotili umělecký dojem z vypracování jednotlivých hrdinů počtem od 1 do 3 bodů. Průměr těchto tří hodnocení se pak stal výslednou hodnotou. V jednom kole tak mohli hrdinové získat celkově 2 až 4 body. Toto je výsledná tabulka po 3. kole:
| Jméno | 1. kolo | 2. kolo | 3. kolo | 4. kolo | Celkem |
| Aki san Marino | – | 4 | 4 | – | 8 |
| Eillen McFir Elat | 4 | 4 | 3 | – | 11 |
| Felix Stone | 3 | 3 | 3 | – | 9 |
| Melisa Pestrá | 3 | 3 | 4 | – | 10 |
| Mia Whitebear | – | 4 | 4 | – | 8 |
Všem pěti hrdinům děkujeme za účast a gratulujeme. Zbývá už jen vyhodnocení posledního kola, které může s ohledem na tajné slovo ukryté po písmenkách v každém kole ještě hodně zahýbat pořadím, neboť za jeho uhádnutí je možno získat 6 bodů. Závěrečné vyhodnocení se objeví na stránkách Denního věštce již brzy!
Pro Denní věštec
Družina mořeplavců