Je to již několik týdnů, ba dokonce měsíců, co skončila celohradní soutěž B4. Za tu dobu se bohužel změnila spousta věcí, a tak merlinžel nepřináším rozhovor s celým týmem, ale pouze se třemi účastnicemi. Bylo velice zajímavé sledovat odpovědi, které se vzhledem k odstupu času mohly, ale nemusely změnit.
Denní věštec: V první řadě bych se ráda zeptala, zda je teď s odstupem času něco, co bys/te udělala během soutěže jinak? Například osobní přístup, nepřihlášení se apod. Cokoliv?
Patricia Baloure: Jediné, čo mi napadá, je možno lepšie si zorganizovať čas na tretie kolo, pretože to sme z rôznych dôvodov nestíhali a práve tam sme mohli získať tých 12 bodov na druhé miesto. Ale inak nič, čo sa týka B4, ani trochu neľutujem.
Klotylda Malíková: Určitě bych se i s odstupem času přihlásila, toho nelituji ani v nejmenším. Musím říct, že s odstupem (a ani nemusel být tak velký, přišlo mi to už na začátku prázdnin) bych se snažila více krotit své technické já. Rozhodně jsem se při plnění úkolů spoustu věcí naučila a spoustu jiných si oživila, ale mohla jsem dát víc prostoru umělecky-kreativní části. Nechci nutně říct, že jsem mohla být kreativnější, protože technická řešení jsou kreativní až překvapivě, ale něco v tom duchu se říct snažím. – usmívá se –
Susan Cooková: Určitě bych se pořád přihlásila. Já jsem v tomhle trochu spontánní a trochu blázen. Vždycky jsem říkala, že když bude B4, půjdu do ní. A přestože to byla taková naše dohoda se slečnou Kim, dokud byla v koleji, šla jsem, i když zfialověla. A ona vlastně taky, i když jako porotkyně. – směje se – Takže jsme to vlastně dodržely obě. Změnila bych… ani nevím. Možná bych si trochu lépe rozložila čas. Říkala jsem si, že nebudu nic nahánět na poslední chvíli, že to bude jiné… a klasika, zase jsem vše dělala, až když už jsem fakt musela. – směje se –
Denní věštec: Už je to pár měsíců, co proběhla začátkem soutěže kauza kolem havraspárského týmu. Jak na to vzpomínáš ty/vzpomínáte vy? Co se ti/vám honilo hlavou, když se objevily první reakce přímo od modrého týmu?
Klotylda Malíková: Eh, na tu kauzu jsem zvládla zapomenout a nemám zrovna radost, žes mi ji připomněla. – směje se – Takže přísně vzato nevzpomínám, ale když jsem si vzpomněla – není to hezká vzpomínka. Zvlášť když se objevily reakce modrého týmu, byla v tom fakt hořkost a pachuť; nenapadlo mě, že holky se problém snažily řešit hned a jen jim nebyla věnovaná pozornost. Je ale taky pravda, že když se pak v Corvinovi objevily konkrétní podoby zpráv a celkově bližší podrobnosti, měla jsem pocit, že si modré holky ve svém líčení situace trochu fandily, hlavně co se nějaké neutrality ve zprávě porotcům týče.
Susan Cooková: Já jsem se k tomu snažila moc nevyjadřovat… – pokrčí rameny – Mrzelo mě, že se hned první úkol neobešel bez nějakého dramatu. Poznamenalo to celou soutěž a je škoda, že to vlastně nakonec bylo jen mezi třemi kolejemi… Situaci bylo dle mého názoru možné zvládnout lépe z obou stran, ale samozřejmě do toho nevidím. Je to prostě škoda… – pokrčí rameny –
Denní věštec: Přišlo ti/vám správné, že nakonec havraspárský tým odstoupil ?
Klotylda Malíková: Nevím, jestli bych použila slovo správné, ale pochopitelné ano. S tou správností váhám. Zvlášť se vším, co se postupně ukázalo, bych viděla věci vytknutelné i modrému týmu. Zároveň v situaci, kdy tým narazí na technický problém, který ho reálně poškodí, a organizátor nejen že situaci nechce řešit, ale ještě se snaží vyvolat dojem, že organizátor je super a dotčený tým hrozně zlý a špatný, co jiného je důstojné řešení než odstoupit? To se ten tým má nechat ponižovat, má riskovat další problémy a útoky? Jen teď doufám, že už nemám události ve vzpomínkách zkreslené příliš.
Susan Cooková: Správné, nesprávné. Popravdě nevím. Havraspárský tým se tak rozhodl, takže pro ně to tím správným rozhodnutím bylo, a mně nepřísluší, abych to hodnotila. Přeci jen jim ta penalizace zkomplikovala cestu soutěží a pokud jim to tolik znechutilo soutěž, je podle mě dobře, že odstoupily, protože by to netěšilo ani je… a ve výsledku ani nás ostatní, kdyby v soutěži zůstaly. Teď nevím, jestli to nezní blbě… ale zkrátka… myslím, že kdyby to člověk nedělal s chutí a radostí, bylo by to zbytečné.
Poznámka redakce: Paní profesorka se zdržela vyjádření k otázkám týkajících se havraspárského týmu. Děkujeme za pochopení.
Denní věštec: Jak bys práci vašeho týmu hodnotila? Byla týmová?
Patricia Baloure: Práca nášho tímu bola absolútne úžasná, a to hovorím ako niekto, kto len málokedy dokáže spolupracovať s niekým iným než s najbližšími priateľmi. Myslím si, že sme boli perfektne zohrané, rovnocenné a naše prednosti a talenty sa dopĺňali. Na náš tím budem spomínať jedine rada. – usmívá se –
Klotylda Malíková: Ano, v mých očích byla týmová, a to v tom nejlepším slova smyslu – tedy jak v tom směru, že jsme se o vypracování všechny radily a každá měla možnost se k věcem vyjádřit, tak v tom smyslu, že jsme si navzájem věřily a dávaly si prostor vypracovat svůj díl práce v klidu a pro sebe vhodným způsobem.
Susan Cooková: Rozhodně. Náš tým si myslím hodně sedl. Pracovaly jsme jako tým a šlapalo nám to jako hodinky. Čekala jsem nějaký konflikt, přeci jen to bylo hodně náročné, ale nic nepřišlo. Fakt jsme si skvěle sedly, vždy jsme si jasně vymezily, co která z nás udělá a co která z nás potřebuje… a táhly jsme celou dobu za jeden provaz. – usmívá se – Lepší tým bych si nemohla přát. – usmívá se od ucha k uchu –
Denní věštec: Věřím, že jste se díky této soutěži navzájem hodně sblížily, i když teď už jedna členka není na hradě. Jak váš tým hodnotíš/hodnotíte po lidské stránce?
Patricia Baloure: Myslím si, že keby nám v tíme chýbal správny ľudský faktor, tak by nám nefungovala ani tá produktivita. Na začiatku sme si všetky povedali, že do toho ideme hlavne s cieľom užiť si to a vydať zo seba to najlepšie, a to sme aj dodržali. Zábava a podpora proste nechýbala od nikoho z tímu. A aj keď sme pôvodne boli rozdelené na polovice – ja a Sue sme vôbec nepoznali Cass a Klo a ony dve zase nepoznali nás – veľmi rýchlo sme si sadli.
Klotylda Malíková: Holky byly super, lidsky mi skvěle sedly. – usmívá se – Je mi ale blbé se tu nějak rozplývat, jak jsou holky úžasné nebo jak jsme se sblížily, protože mi přijde, že já se tomu sbližování zvládla vyhnout víc, než by se slušelo (a mně líbilo). V době soutěže jsme nesoutěžní věci řešily, hlavně když se soutěže stejně nějak týkaly, třeba že některá neměla moc času se věcem věnovat, a po skončení soutěže už je můj kontakt s nimi zase minimální. A to o sobě tvrdím, že jsem extrovert. – zasměje se rozpačitě –
Susan Cooková: Mám všechny holky moc ráda. Myslím, že jsme si sedly po lidské stránce i názorově. Určitě ta soutěž prolomila i nějaké ledy. Já jsem měla trochu obavy, jak budeme fungovat, jestli si budeme rozumět, ale všechno ze mě naprosto spadlo a jsem B4 strašně vděčná, protože jsem měla šanci víc poznat tři skvělé ženy, kterých si moc vážím, obdivuju je za vše, co nejen v soutěži dokázaly, a myslím, že jsem si z B4 odnesla moc hezká přátelství, kterých si vážím. – odpoví –
Denní věštec: Opět se musím zpětně ohlédnout. Váš druhý úkol byl naprosto fantastický, použily jste zvuky a vše udělaly jako video. Čí to byl nápad? A jak dlouhá byla realizace?
Patricia Baloure: – zažltí sa – Réžia, scenár, animácie a kompletný strih – to som bola tentokrát ja. Dievčatá potom kreslili, fotili, nahrávali zvuky, písali a básnili. Teda až na jeden príbeh, ktorý som opäť napísala ja a Klo ho preložila do češtiny. Ale celkový nápad vznikol, ako každé kolo, spoločným brainstormingom. Každá vymyslela niečo a ja som navrhla až formu videa. A koľko to trvalo? Nuž, celé kolo, pár prebdených nocí do štvrtej rána a až do večera posledného dňa. Ale stálo to za to. – směje se –
Klotylda Malíková: Asi už poněkolikáté, ale díky za pochvalu.
Nápad… myslím, že nakonec s tím přišla Pat, ale už dřív jsme se snažily házet nápady a věci trochu tím směrem tam byly, navíc třeba exkurze do skleníku tuším už dřív padla jako nápad bez spojitosti s videem, a to od Cass, nepletu-li se. Na přesnou délku realizace si nevzpomínám, ale byla to malá část soutěžních deseti dnů, dlouho nám trvalo jak smířit se s vývojem situace a znovu najít soutěžní elán, tak právě najít nápad. V termínový večer jsme pak všechny doufaly, že se video stihne vyrenderovat včas. – směje se – Ale tedy, silný faktor v tom, že jsme to vůbec stihly, byla právě Patina zkušenost a šikovnost.
Susan Cooková: Tak nejprve bych chtěla říct, že i za ostatní holky moc děkuju. Jsem ráda, že se ti úkol tolik líbil. – usmívá se – S videem úplně původně přišla Pat, pokud si dobře vzpomínám. Já osobně jsem se trochu bála, abychom to zvládly, ale zároveň mi to přišlo jako skvělý nápad. Realizace byla náročná, myslím, že nejvíc práce odvedla hlavně Pat, která video dávala celé dohromady a vytvářela všechny animace, ladila zvuk, atd. Bylo to časově dost náročné. Jak dlouho přesně, to už ti nepovím, ale daly jsme do toho opravdu hodně. Ilustrace, hudba, všechny zvuky, namluvený text… a potom to dát všechno dohromady. Byl to stres. Ale jsem na nás hrozně hrdá, protože vzniklo podle mě něco skvělého… a hlavně něco odlišného. Chtěly jsme něčím vybočit a to se nám myslím povedlo. – usmívá se –
Denní věštec: Není vám líto, že jste skončily na posledním místě?
Patricia Baloure: Netvrdím, že z toho umiestnenia skáčem radosťou. – směje se – Ale nikdy som nebola ten typ, ktorý by potreboval vyhrať. Keď spomínam na B4, spomínam na natoľko úžasný zážitok, že mi je umiestnenie skutočne jedno.
Klotylda Malíková: Neměla bych mluvit za ostatní, ale nepříliš. Minimálně za sebe bych lhala, kdybych tvrdila, že mě to nezamrzelo vůbec, ale několik ale. Zaprvé, třetí kolo se nám opravdu nepovedlo a tahle soutěž moc neodpouští. Zadruhé, v hodnocení porotkyň bývala často spousta chvály, navíc třeba právě v tom třetím kole o našem pořadí tuším rozhodlo hodnocení madam Olson, u ostatních porotkyň jsme na tom byly lépe. A hlavně zatřetí, udělaly jsme spoustu úžasných věcí a v mnoha směrech opravdu překonaly samy sebe. V té chvíli by bylo trochu marnivé litovat posledního místa. – usmívá se –
Susan Cooková: Tak… vlastně jsme byly předposlední, poslední byl Havraspár. – směje se – Popravdě mě mrzelo, že jsme to nedotáhly na druhé místo, protože to nebyl tak velký rozdíl kostek. Ale naprosto upřímně? Vůbec ne. Nejsem vůbec zklamaná. Já jsem si to opravdu strašně užila. Šla jsem do toho s tím, že si to chci hlavně užít, a to se stalo. A na každý úkol, který jsme vyrobily, jsem neskutečně pyšná a stojí za tím strašně moc práce… a pořád nevěřím, čeho jsme byly schopné. Vždyť jsme odevzdaly fungující hru! – směje se – To je prostě něco, z čeho mi stále zůstává rozum stát. Daly jsme do toho všechno. A že z toho bylo jen třetí místo? No a co. Pro mě umístění nebylo důležité. Nešly jsme do toho s tím, že prohrajeme, samozřejmě že ne, ale šly jsme do toho s tím, že si to chceme hlavně užít. A že na to chceme rády vzpomínat. A myslím, že to se povedlo. To třeba o Sedmiboji tolik říct nemůžu… tam jsem byla v neskutečném stresu nonstop, brečela jsem, nadávala… B4 byla oproti tomu hrozná pohoda a zkrátka zábava. – usmívá se od ucha k uchu – Takže určitě ne, není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. A my se zúčastnily a myslím, že jsme ukázaly, že se s námi musí počítat, i když jsme nakonec byly třetí. – usmívá se –
Denní věštec: Co říkáte na hodnocení porotců? Přišlo vám objektivní? Nebo k němu máte své výhrady?
Patricia Baloure: Výhradu som mala jediný krát, ale nebudem menovať ku komu a prečo. Ale hodnotenia ma práveže vždy (okrem toho jedného) veľmi povzbudili pokračovať a snažiť sa ešte viac. – usmívá se –
Klotylda Malíková: Netajím se tím, že sem tam své výhrady mám. – usmívá se – Nepřišlo mi ale, že by některá z porotkyň byla vyloženě zaujatá, ať už proti nějakému týmu, nebo v jeho prospěch. Občas zamrzelo, že věci, na které jsme byly fakt hrdé, pomalu nestály za komentář, třeba právě u mrzimorského videa jsme asi čekaly větší ocenění toho, že Sue opravdu složila doprovodnou skladbu. Ale ocenit nejvíc to, na co my byly nejvíc hrdé, nebo s čím jsme strávily nejvíc času, by zase bylo neobjektivní jiným způsobem. – usmívá se –
Susan Cooková: To jsou panečku otázky na tělo. – směje se – Tak samozřejmě, že se to neobešlo bez nějakých pocitů, že třeba mohly něco hodnotit víc nebo pozitivněji a tak dále. Mě třeba osobně mrzelo, že porotkyně u toho našeho videa nehodnotily víc třeba tu hudební stránku, protože hudbu jsem k tomu složila já, vlastně i k tomu poslednímu úkolu, tak mě to tak osobně mrzelo, že je třeba nezaujala víc nebo se víc nezmínily… – směje se – Ale to jsou spíš takové maličkosti. Celkově jsem byla s hodnocením porotkyň ve většině případů spokojená. Přišlo mi, že i když třeba rozdaly méně kostek, bylo slovní hodnocení stále hrozně pozitivní, že mě nabilo energií do dalšího kola. Nebyla jsem naštvaná nebo zklamaná, v podstatě pokaždé mě potěšilo. A myslím, že bylo objektivní. Ono je to těžké, každá pochází původně z jiné koleje, je asi nemožné být úplně nestranný, ale myslím, že dámy to zvládly na jedničku. Nebo mi alespoň nepřišlo, že by některá někomu nadržovala a někomu škodila. – zavrtí hlavou –
Denní věštec: Jak soutěž hodnotíš/hodnotíte celkově?
Patricia Baloure: Bol to rozhodne jeden z mojich najlepších zážitkov na Hogu, a to je čo povedať, keďže tých zážitkov tu mám kopec. – usmívá se –
Klotylda Malíková: Mrzí mě technické problémy, mrzí mě v mých očích problematické chování organizátorky. Moc se mi líbí myšlenka. Úkoly byly zajímavé, byť občas by jim prospělo srozumitelnější či přesnější zformulování. Cením si toho, k čemu nás to vyhecovalo. Tak já nevím, asi jako v jádru moc hezkou soutěž, které se snad příště zvládne někdo ujmout profesionálněji?
Susan Cooková: Já jsem hrozně ukecaná, viď? Tak já to zkrátím. Pozitivně. Soutěž hodnotím pozitivně. Moc mě to bavilo a moc jsem si to užila a jsem moc ráda, že jsem se rozhodla do soutěže jít. – usmívá se –
Denní věštec: Je něco, co bys například pořadatelům vytkla nebo naopak pozitivně ohodnotila?
Patricia Baloure: Chcelo by to jasnejšie pravidlá, napríklad čo sa týka programovania, šablón a tak. A moja hlavná výtka je tá, že B4 nie je ani zďaleka dosť často. – směje se – Je to podľa mňa najlepšia veľká udalosť na Hogu a chcelo by to zopakovať ju čo najskôr.
Klotylda Malíková: Už jsem to nakousla, nu. – usmívá se – Vytkla bych určitě přístup k technickým problémům, povšechně nepříliš vstřícnou a ne vždy rychlou komunikaci, občas nejasná zadání úkolů a neochotu postavit se k některým věcem čelem – říct třeba, že frameworky by se používat neměly, ale není možné jejich použití prokázat, je pro mě prostě úlet, když to, co dost dobře nejde, je jejich použití neprokázat. Přitom by se dalo říct třeba „tohle bohužel neumím poznat, takže musím týmům důvěřovat“ nebo „na to jsem původně nepomyslela a nechci ani zpětně měnit pravidla, ani zpětně vyvozovat důsledky“, nebo já nevím, co přesně byla pravda.
Ale pozitivně bych určitě měla ohodnotit aspoň to, že soutěž vůbec pořádají, zvlášť když se jim za to dostane zejména kritiky od rozumbradů jako já. – usmívá se –
A nejen to, téma bylo zvolené zajímavě, některé konkrétní úkoly byly opravdu kouzelné, porota nebyla příliš jednostranná (a to nejen co do kolejní příslušnosti, ale i zejména co do věcí, kterých si jednotlivé porotkyně na vypracování všímaly a jak celkově k hodnocení přistupovaly) – to je sice věc, kterou organizátor ovlivní jen omezeně, ale stejně potěší, když se to povede.
Susan Cooková: Obecně mi přišlo, že to měli moc hezky vymyšlené a zorganizované a uspořádali pro nás skvělý zážitek. Zároveň to ale jisté mouchy mělo, modrý tým už do toho tahat nebudu, ale my se s holkami setkaly s tím, že jsme vlastně neměly úplně jasno, jak je to s pravidlem, že všechno musí být naše práce… Bylo by fajn tohle lépe definovat, protože z našeho pohledu to třeba někdy dodržené úplně nebylo, ale zároveň nebylo jasné, co je teda povoleno a co ne. To jen tak pro příště. Celkově se mi ale soutěž moc líbila a děkuju organizátorům za to, že ji uspořádali, jistě za tím stálo mnoho práce a nervů a snahy, takže smekám před vámi a děkuju. – usmívá se –
Denní věštec: Máte k soutěže na srdci něco, na co jsem se nezeptala?
Patricia Baloure: Áno – nenápadne sa hlásim na porotkyňu budúceho ročníka. Viete, keby náááhodou bolo voľné miesto a organizátori by boli naklonení finančným darom… – směje se –
Klotylda Malíková: Možná to, jak jsou věci pomíjivé, protože zjišťuju, kolik podrobností musím horko těžko tahat z paměti, a to jsem B4 opravdu žila. – směje se –
Hm, a na co ses nezeptala, ale na co bych odpověděla ráda, jestli jsem vnímala podporu koleje – protože ano, vnímala, cenila jsem si toho tehdy a cením si i teď zpětně.
Susan Cooková: Co na srdci, to na jazyku. – směje se – Ani nevím… Řekla bych všem budoucím generacím, ať se hlásí do soutěží jako je Sedmiboj a B4… protože vám to hrozně moc dá. Sice to vezme spoustu času i nervů, ale stojí to za to. – směje se –
Pro Denní věštec
Helen Miltonová