Slečny Gabrielle Sweet a Elizabeth Katherine Arlenová přišly s krásným nápadem, jak se rozloučit s prázdninami. Uspřádaly skvělou párty. Byla originální, neotřelá a domnívám se, že se všichni bavili. Jak večírek probíhal? Kdo všechno dorazil? A loučilo se s prázdninami do rána? To vše se dozvíte, stačí jen otočit stránku.
Obě zmíněné slečny jsou doslova sluníčka hradu. Jsou veselé, milé a přátelské. Poslední týdny na hradě se jim ale zdály nějaké mrtvé. Studenti občas znuděně procházeli hradem, nebavily je ani soutěže, sport nebo četba. A tak se tedy holky rozhodly s tím něco udělat.
Rozhodly se oživit hrad. Úkol nelehký a náročný. Smyslem večírku bylo stmelit obyvatele školy, pobavit je, zahnat nudu a hezky se rozloučit s prázdninami.
Nejoriginálnější byla ovšem pozvánka. Kdo se chtěl párty zúčastnit, musel nejprve vyluštit čtyřsměrku. Skvělý a neotřelý nápad. A aby toho nebylo málo, dotyčný ještě musel najít Komnatu nejvyšší potřeby. To by nebylo nijak divné nebo těžké, ale když si uvědomíme, že drtivá většina chuti večírkových hostů byli prvňáčci, byl to závod s časem. Na vyluštění tajenky měli všichni několik málo hodin. Pozvánky totiž nebyly rozdány, jak bývá zvykem, pár dní dopředu, ale jen několik málo hodin před vypuknutím akce! Takže rozluštit hádanky, doplnit vhodná písmenka a pak běhat po hradě a hledat Komnatu? Pak ještě rychle vybrat co na sebe! Hektické odpoledne! Ale výsledek bude určitě stát za to!
Projdeme chodbami hradu a vcházíme do komnaty a doufáme, že heslo, co jsme vyluštili, je správné…
Náš tým na párty dorazil s malým předstihem, aby se pěkně v klidu porozhlédl, kdo má co na sobě, jaké je občerstvení, výzdoba, společnost a podobně.
Když jsme tedy pěkně poctivě vyluštili čtyřsměrku a dorazili na místo, byli jsme velice mile překvapeni. Komnata byla nezvykle nadčasově vyzdobena. Moderní styl se snoubil s příjemným vkusem a jemností. Velkou část zaujímaly sedací pytle, na první pohled volající po příjemném odpočinku a masáži zad. Kdo by jimi pohrdl, nacházela se tu spousta křesílek. Ze všech koutů komnaty se linula příjemná a tichá hudba. Stejně tak velice vábně vyhlíželo občerstvení. Stoly se prohýbaly pod množstvím roztodivných koktejlů, salátů, chlebíčků, různých druhů sladkostí či slaností a alko či nealko drinků. Nás ovšem zaujaly neskutečně úžasné cupcaky. Na jejich povrchu byly obrázky postav ze světa HP. Ale nejstylovější byla káva. Každou pěnu na vrcholky kávy obsazoval dokonalý drak. Když jste kávu lžičkou rozmíchali, po ustálení tekutiny se úžasný drak opět zformoval! Dokonalé! Jak chuť, tak celé občerstvení bylo dokonalá pastva pro oči i duši.
Pomalu přicházeli první hosté. Nedočkaví a trochu stydliví prvňáčci, ostřílení starší studenti, ale i skvěle naladění profesoři. Hosté, do jednoho, měli na sobě velmi pěkné a vkusné oblečení. Madam Rawenclav, Elat, Cuthbert i madam Centaurix a Brendi to rovněž nesmírně slušelo.
Párty započala uvítacím proslovem Elizabeth. Všechny nás mile přivítala a navnadila nás na soutěže.
Soutěžilo se ve třech kategoriích, které byly rozděleny podle obtížnosti – pro nováčky, střední a těžká pro profesory.
První hra spočívala v dokonale zašmodrchaných přesmyčkách. Madam Theres využila nepozornosti okolí a snažila se pomíchaná písmenka přimět poslušnosti hůlkou. Ovšem nezdárně, hostitelky myslely i na tu variantu. Madam Elat si následně lehce vykloubila ústa, jak se snažila přelouskat písmena, a vzdala se bez boje. Profesoři později pojali podezření, že jejich kategorie je neskutečně těžká a že je studenti chtějí vyřídit ještě před začátkem roku. Následně si madam Eillen svou vykloubeninu zpevnila lepící páskou a odhadovala slova podle počtu písmen a vždy dodala větu:
„To by mohlo vyjít, ne?“
Všichni sebou smýkali sem a tam, až popcorn létal vzduchem. Madam Brendi zkoušela ještě jako poslední záchranu obracet písmenka vzhůru nohama.
Zábava pokračovala a přesmyčkování začalo jít všem moc a moc dobře! Občas se objevila opravdu skvělá hláška, například, že přesmyčky, co slečny vymyslely, jsou jako naše hradní schody. V mezičase přesmyček se všichni dobře najedli a napili.
Jako druhá soutěž bylo vyhlášeno puzzle. Slečny to opět měly dobře promyšlené a nabídly tuto hru ve třech kategoriích.
V další soutěži jsme pomocí drobných nápověd hádali obyvatele hradu. Opět v kategoriích, rozdělených podle obtížnosti. Později zůstala na soutěže z profesorského sboru už jen madam Cuthbert. Byla na sebe velmi pyšná, jak vyhrává. Inu bez konkurence jí to šlo velmi snadno.
Poté následovala volná zábava. Jídlo, pití, příjemná atmosféra, k poslechu hrála skvělá hudba. Po ztrátě profesorského dohledu se hudba dala hlasitěji a večírek se patřičně rozjel. Všichni tančili, pohupovali se v rytmu, skvěle se bavili a vzpomínali na prázdniny.
Tak se zakončil večírek na rozloučení s létem a prázdninami.
Musíme uznat, že večírek byl velice hezky promyšlený jak pro ty, co zde žijí dlouho, tak i pro nováčky. Soutěže a zapojení do nich bylo nenásilné, rozdělení do kategorií milé a ohleduplné.
Slečna Gabrielle nám později prozradila, že se bála a měla opravdu velký strach, aby se lidé bavili, aby vše klaplo a dopadlo podle jejích představ. Aby se nikdo nenudil a necítil nepříjemně.
Myslíme si, že večírek byl pohodový a příjemný pro všechny, kdo sem zavítal. A kdo si ho nechal ujít, věčná škoda… tak snad někdy příště!
Pro Denní věštec
Petromila Nivalis