Přes překážky ke hvězdám – 5. díl

| Vydáno:

A je to tady! Druhý ročník! Jaký bude? Co nového mě potká? Kolik předmětů si jezevčice zapsala? A opravdu viděla bobra, a dokonce jej podrbala na čumáčku? Pojďte, čtěte a sněte spolu se mnou. Deník píše sám život, stačí otáčet ty správné stránky.

Ráno. Ospale se protahuji, nechce se mi z vyhřátého pelíšku. Ale povinnosti volají. Už nejsou prázdniny, už musím začít opravdu něco dělat. Prahnu po nových informacích, toužím listovat knihami, chci nasávat vůně knih, učit se nová kouzla, poznávat nové a nepoznané.

Dnes je velký den. Den zápisu předmětů. Stále si nejsem jistá, kolik předmětů nakonec vyberu, ulovím a zvládnu. Galeony jsem si pěkně našetřila, sedí ve váčku a čekají na to, jakou cestu zvolím.

Utíkám na snídani. Zbožňuji Velkou síň. Dozvím se tady spoustu čerstvých novinek, povykládám si se spolužáky ze všech kolejí. Nadšeně naslouchám štěbetání kamarádů, smíchu obyvatel hradu. Cinkání příborů nebo houkání soviček. Jsou to zvuky, jaké vydává domov.

Jídlo zde na škole je výtečné. Tolik druhů kuchyní, co jsem zde ochutnala, jsem nezažila ani s rodiči na dovolené. V dopisech mamince doslovně vypisuji, co jsem tady všechno zajímavého jedla. Nikdy nezapomenu na šneky nebo ústřice. Och, ten den mám ještě teď před sebou! Chtěla jsem šneky vypustit do Zapovězeného lesa a ústřice vyklopit do jezera. Fuj! I tak jsem se s kamarády hodně nasmála a byla jsem šťastná, když se menu opět změnilo.

Samotný den zápisu byl náročný. Mezi studenty panovalo napětí, nervozita, někteří si pět minut před zápisem vzpomněli, že nejsou patřičně převlečení. Já seděla již hodinu před zápisem ve Velké síni a v rukou nervózně žmoulala pergamen. Bylo na něm sepsáno deset předmětů. Po poradě s rodinou a přáteli jsem nakonec zvolila předmětů sedm.

Domnívám se, že by každý student na škole měl vystudovat Kouzelné formule. Jsme přeci jen kouzelníci. Formule jsou dle mého názoru základ. Proto tento předmět byl mou první volbou. V prvním ročníku jsem si ale na něj ještě netroufla. Dále jsem se samozřejmě rozhodla pokračovat ve studiu Lektvarů. Ano, druhý ročník bude náročný, ale budu se moc snažit jej zvládnout. Pak jsem si zapsala Kouzelnickou hudbovědu a Hudbohrátky. Můj vztah k hudbě je velmi kladný a rovněž paní profesorku mám moc ráda. Ze zvědavosti jsem si ještě zapsala Kouzelnické kulinářství. Jídlo a vše kolem něj mi obohatí rozhled a pak třeba doma překvapím. Miluji zahradu a bylinky. Bylinkářství proto byla jasná volba dalšího předmětu. A co více? Jazyky. Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Takže jsem si zapsala Japonštinu. Tohoto předmětu se obávám nejvíce, ale myšlenka, že bych na konci roku zvládla říct či napsat něco malinko v tomto jazyku, je neskutečná a neuvěřitelná!
S obrovskou chutí jsem se ponořila do studia.

První hodiny všech předmětů byly fantastické. První úkoly jsem zvládla, odeslala a oddychla si. Také jsem se naučila každý týden vypracovávat nějaké soutěže. Nejen že je to příjemný relax, ale také si vydělám na oblečení, pamlsky pro zvířátka, knížky a nové sovy. Koupila jsem si dvě nové. Jako milovnice kávy jsem jim dala jména Kávomilka a Coffeego. Každý den poctivě sovinec čistím, hlídám stav sov, kontroluji, zda mají dostatek vody i zobání. Stejně tak s láskou pečuji o mazlíčka.

Nezahálím a ve volných chvílích píšu do Denního věštce a do kolejního časopisu. Psaní je můj koníček. Píšu o všem, co se přihodilo, co se mi líbí, snažím se zaujmout třeba netradičním podáním statistiky. Zapisuji, co je nového v koleji, popisuji třeba kolejní výpravy a nečekané akce.

Také jsem si všimla, že se něco děje v Čítárně. Nezahálela jsem a jako správný a zvědavý redaktor jsem nakoukla k Vrbě. Bylo tam třináct bobříků!!! Seděli kolem Vrby a naslouchali madam Elat. Rozhodla jsem se ji pozvat do hostince ke Třem a udělat s ní rozhovor. Ten najdete v jiném článku. Madam, jako znalkyně bobrů, mi dovolila jednoho podrbat. A tak jsem se s nimi seznámila. Vím, kde je drbat, kde to mají nejraději, a také vím, co a jak udělat, aby byli spokojenější a šťastnější. Rovněž se statečně zúčastňuji bobří výzvy. Plním 13 bobříků. Pevně věřím, že výzvu dokončím a splním si tak svůj osobní cíl.

O víkendech pracuji v laboratoři. Oproti loňskému roku se mi daří. Bouchání se ozývá méně často. Zkouším vyrábět kartičky, i zahušťovadlo už umím. A konečně jsem si troufla i na mast. Můj první letošní lektvar byla popáleninová mast. Na tu chvíli nikdy nezapomenu. Po hodině vaření jsem si z laboratoře odnášela flakonek naplněný léčivou tekutinou. Byla jsem na sebe pyšná. Od té doby chodím do laboratoře často a snažím se zlepšovat svůj um ve vaření. Jemná práce s různými ingrediencemi, sledování jejich proměnlivosti, pozorování změn barev, hustoty a konzistence mne naplňuje klidem a mírem. Je to uvolňující činnost.

A pak tu jsou nová přátelství. Objevuji nový svět. Nejen svět kouzel, ale zejména svět kouzelníků. Jsem ohromená množstvím příjemných lidí. Profesoři jsou milí, vstřícní, jak by řekla Lenka Láskorádová, obyčejně neobyčejní. Vykouzlí vám úsměv na tváři, ani nevíte jak. Vykouzlí vám kytičku v ruce, která voní, až přecházíte v úžas. Vše jen tak. Pro úsměv, pro dobrý pocit. Protože se to smí, protože to jde, protože někdo chce. Udělat vám radost, nebo udělat na chvíli svět hezčím, byť jen na chvíli, ale chce. A vy stojíte a hledíte. Vstříc hvězdám. Zase bude dobře…
Nepřestávejte věřit!

Pro Denní věštec
Petromila Nivalis

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *