Když se řekne Praděd, mnoha lidem se vybaví vysílač, nejvyšší bod Jeseníků, turistika, ale co jeho nádherné okolí? Pokud jste v Jeseníkách ještě nebyli a tápete, jakou dovolenou v tuzemsku vybrat, neváhejte a pojďte se přesvědčit o tom, že i dovolená v horách může být to pravé ořechové.
Když slovo Praděd slyším já, vybaví se mi turisti a škaredé počasí. Na Pradědu je sníh téměř celoročně, tudíž pokud se tam chystáte, nezapomeňte si bundu. Když ho navštívíte mezi květnem a říjnem, nebude sice skryt pod studenou pokrývkou, zato se až k samému vrcholku nedostanete z vagónku sportovců a turistů, kterých tu je opravdu neskutečně moc. To ale neznamená, že by tohle místo bylo méně kouzelné a hezké. Ba naopak, a když už nemusíte davy, přinejmenším poklidná cesta k samému vrcholu opravdu stojí za pozornost.
Každé ráno, když si to šinu do školy, se na mne Praděd v dálce hezky usmívá, ale i přesto jsem tam byla asi jen třikrát za celý život. Raději mám okolí Pradědu a ty hřebenovky a vysokohorské túry, které se motají tak nějak pod samotným vrcholem.
Věřím, že se tu najdou i barbaři, kteří ví, že nějaký Praděd existuje, ale to je tak celé. Pohoří Hrubý Jeseník se nachází na severu Moravy, přesněji tedy na hranici Moravy a Slezska. Praděd je s 1 491 metry nad mořem jeho nejvyšší horou, a když k němu připočteme i vysílač, který měří okolo 146 metrů, dopočteme se k tomu, že vrchní plošina tohoto vysílače je nejvyšším, ačkoliv umělým bodem celé České republiky. Ve výšce 80 metrů se tu nachází i krásná vyhlídka, na kterou se dostanete výtahem. Jak již jsem říkala, počasí je tu opravdu chladné, roční průměr je pouhopouhý jeden stupeň – u nás v údolí víme, že dokud je na Pradědu sníh, nedočkáme se tepla, i když sluníčko svítí, protože nám tu fouká studený vítr. Jelikož moc nemám ráda suché pojmy, pojďme se raději podívat, kudy tudy na Praděd a jaké krásy můžeme v jeho okolí objevit. Tady je třeba výhled na Praděd z Dlouhých strání.
Tras na Praděd vede opravdu hodně, já vám ale ukážu na fotkách ty, které jsem šla já sama, a taky vám povím, jaké s nimi mám zkušenosti. Mojí asi nejoblíbenější trasou je ta přes Vysoký vodopád a Švýcárnu. Začíná se v Bělé pod Pradědem, kde zalezete do tichého lesa. I přes sezónu a období dovolených je zde docela klid, protože toto místo není až tak známé. První zhruba tři kilometry jdete podél krásné říčky mírně do kopečka po stezkách i přes kameny a počítejte s tím, že když není zrovna velké sucho, trošku si zamokříte boty. Po třech kilometrech narazíte na samotný Vysoký vodopád, který je tuším největší na Jesenicku vůbec.
Já mám zrovna fotku z horkého léta, kdy tu neteklo tolik vody. Doporučuji vydechnout a pokochat se, protože vás čekají asi nejnáročnější dva kilometry trasy, která je sice opravdu nádherně upravená, ale zato do pořádného krpálu, já osobně tuto trasu raději chodím naopak.
Tedy ze Švýcárny dolů do Bělé. Každopádně až vylezete u Švýcárny, což rozhodně poznáte podle velké koncentrace lidí, chaty uprostřed lesa a krav, máte skoro vyhráno. Pokud si nechcete vystát frontu na nějakou polívku nebo hotovku (doporučuji výborné borůvkové knedlíky), pokračujete dále do mírného kopečka.
Není to ale žádná hrůza, hlavně později už vás žene to, že Praděd vidíte skoro jako na dosah ruky.
Druhá trasa je trošičku náročnější, ale opravdu stojí za to. Prvním krokem je dopravit se do krásné lázeňské obce Karlova Studénka. Pak už to je jednoduché, je to na turisty dobře připravené místo, takže je na každém rohu rozcestník, rozhodně se neztratíte. Tato stezka se jmenuje Údolím Bílé Opavy, což je říčka protékají Karlovkou. My se vydáme proti jejímu proudu. Pro ty méně zdatné nebo třeba rodiny s dětmi tu je lesní cesta nad touto říčkou. Pro ty, co mají rádi dobrodružství a neradi jen lesní pěšiny, tu je náročnější cesta přímo kolem této říčky. Vycházíte do různých schůdků, chodíte přes mosty – a hlavně máte přírodu doslova jako na dlani. Je to asi jedno z nejhezčích míst, které může Hrubý Jeseník nabídnout.
Cesty se potom spojí a můžete si vybrat, zda vaše cesta bude pokračovat přes méně frekventovanou horskou chatu Barborka, nebo přes Ovčárnu, na kterou vás dopraví i kyvadlový autobus. A pak už to je po asfaltové cestě až k samotnému vrcholu. Držte se ale na kraji, potkáte tu nejednoho cyklistu a koloběžka tu frčí z kopce jedna za druhou.
Pak tu je jedna asi zhruba desetikilometrová cesta z Červenohorského sedla přes Švýcárnu. Co je to Červenohorské sedlo? Místo, kde kolabuje doprava kvůli sněhu většinu roku. Výše si (ne)můžete prohlédnout, jak to tam asi vypadá. Mimo jiné to je však cesta, která spojuje Jeseník s okolním světem. Doslova a do písmene. Tato cesta ale podle mě není nijak extrémně zajímavá, na druhou stranu je asi nejvíce příjemná a nejméně náročná. Pro příležitostné turisty ideální. Přikládám výhled na vodní elektrárnu, na kterou je z pěšiny celou cestu překrásný výhled.
Poslední dvě trasy vám představím, protože bych je do budoucna chtěla jít. Jedna vede prý z Vidlí, ty jsou ale teď rozkopané (no… mimo vlakové výluky na všechny směry několikrát do roka se letos rozhodli stavebníci nazlobit asi i řidiče aut a kamionů), takže mám smůlu. Trasa je prý opravdu málo chozená, je dlouhá asi devět kilometrů a nabízí mnoho přírodních skvostů. Trasa vede kolem Střední Opavy přes horu Malý Děd, až se dostaneme opět na Švýcárnu: spojovací bod všech cest.
A pak je tu ještě jedna z náročnějších cest. Kdo někdy byl na Dlouhých stráních v Koutech nad Desnou, ví, že odtud je asi nejkrásnější výhled na Praděd, je hezky v dálce… no a tudy vede i 14 kilometrů přímo k němu. Ale kudy a jak náročné to je? To posoudím třeba za pár let, ale myslím si, že to bude taky dost krásná vycházka.
Pro Denní věštec
Amanda Wright