Na „šťastný nález“ v podobě svitku noci není potřeba mít nijak zvlášť šťastný den. Pravděpodobnost objevení je celkem velká, já ho za ty čtyři měsíce při občasných toulkách potkala už sedmkrát. Vrásky na čele mi přidělal až hon na hvězdy, který je třeba uspořádat k úspěšné aplikaci kouzla. To je důvod, proč u mě všech sedm svitků skončilo zapadnutím za poličku. Prázdniny ale skýtají dost času na případné vyrovnání rozhozeného biorytmu, a tak jsem na hvězdy jednoho červencového dne taky vyčkala. Abych získala vzácnou ingredienci, musela jsem probdít ještě několik dalších nocí a zapnout mozek. Párkrát jsem si v laboratoři bouchla, ale výsledek stál za to:
Překvapilo mě, že je to teprve třetí lektvar uvařený studenty mrzimorské koleje. Ještě hůře jsou na tom studenti Zmijozelu, u nichž jsem příslušného magíka za uvaření lektvaru nenašla žádného. Prefektka Lucy de Lioncourt, kterou jsem ohledně této problematiky oslovila, mi ochotně odpověděla, že Zmijozelu kolejní předměty lhostejné nejsou, vidí za tím jinde nastavené priority během školního roku a nedostatek času. Doufá však, že přes prázdniny se situace zlepší.
Nejakčněji v tomto směru se projevili nebelvírští, kteří už mohou mít ochráněných bezmála 10 předmětů, u havraspárských jsem magíků našla 5.
Za zdrženlivějším chováním studentů může stát i fakt, že méně zkušený čaroděj může svůj předmět i zničit. Naopak ti nejzkušenější, profesoři, sice lektvar umíchají, ale samotné ochranné kouzlo provést nemohou. Jedná se o kolektivní akci, která tkví v tom, že nikomu nelze očarovat více jak jeden předmět. Věřím, že v opačném případě by už měly některé koleje předměty pod kontrolou… Někoho jistě může odradit i cena. Ta se u šikovného kouzelníka zastaví na 3 galeonech a pár drobných. Vcelku pakatel za možnost tahat za sebou navždy neoškubaného havrana nebo nezhasitelnou svíčku v lebečce nebo nepropíchnutém červeném balonku, nemyslíte…?
Pro Denní věštec
Vicky Charmant
zajímavé – Já o tom například slyším prvně, tak těžko můžu něco míchat 😀