A jízda pokračuje. Třetí ročník v plném proudu, nové předměty a soubojový klub. Fantastický zážitek z Udílení novinářských cen, slzy dojetí a slzy radosti. Jezevčice bojuje, nadšeně si užívá každé maličkosti a nezdolá ji ani častý pobyt na ošetřovně. Valentýn, bolesti bříška z čokolády a spousty dalších zážitků čekají na vaše přečtení.
Nevím, jak je možné, že čas tak rychle utíká. Najednou je zápis, zase úkoly, běžné starosti studenta. Poctivě plním soutěže, starám se o sovičky, mazlíčka. Myslím, že se mi daří. Snažím se nedělat koleji ostudu. Tarunka je hodná, poslušná. Nemá žádnou agresi ani mlsnost. V kolejce to s prvními nováčky celkem hodně žije. Stavíme bunkry a společně mlsáme čokoládu. Pravidelně chodím pomáhat do útulku a plním přání tamním mazlíčkům. A když je potřeba, ráda tam přiložím ruku k dílu. Občas také navštívím Uršulu v umývárně a povídáme si. Sem tam mě pořádně vyplaví! V laboratoři pravidelně trávím čas vařením lektvarů. Už poslepu umíchám zelené kartičky nebo energizující dryák. Těším se na to, až si zase vyzkouším nové a neznámé lektvary. Ve starém kumbálu jsem stále na nic nenarazila. Jeho záhada je pro mě záhadou i nadále. Ve volném čase sedávám ve Velké síni, povídám si s kamarády a čtu všechny kolejní časopisy. Jsou prostě skvělé.
Pokračuji v předmětech Bylinkářství, Hudbohrátky, Kulinářství a v Lektvarech. Zde jsem již ve třetím ročníku. Nově jsem zvolila Čtení z ruky, Starodávné runy a Živlovou magii. Vzdělání není nikdy dost a tyto předměty mne velice zaujaly. Hned na startu jsem se přiučila houbám a naučila se základní runy, které jsem vlastnoručně nadšeně přepisovala, nebo obalit knížku. Plním alespoň nějaké semináře. Posledně jsem malovala a zdobila svíčku, neměla jsem možnost vytvořit opravdovou. Rovněž se mi moc líbil seminář, kde se tvoří z kolíčků na prádlo. A teď mne čeká seminář o hovínku. Musím se vypravit ven a vyfotit bobek, pak mne čeká parádní úkol. Musím najít cibetky na kraji Zapovězeného lesa, jednu pojmenovat, ochočit, pěkně se o ni starat a potom uvařit a ochutnat cibetkovou kávu! Ano, z jejích hovínek!
Nadále statečně navštěvuji soubojový klub. Učím se nová kouzla. Hůlka mi skvěle slouží, chlup ze lva mi dodává ostré lokty. Postoj bojovníka mám již stabilnější a únava je stále menší. Už celkem ovládám ledový štít, ohnivý štít, ledový paprsek a ohnivý plivanec, také rozptyl kouzlo a tmu, jež ubere soupeři jedno kouzlo. K základním mi přibylo ještě vyvolání netopýrů. Moc se těším, až se naučím kouzlo, kterým uspím protihráče, a vosí útok. Darem jsem dostala učební svitek. Z něj jsem se až napodruhé naučila kouzlo uzdravovací, díky němuž se mi připíše jedna energie. V zásobě mám ještě kouzlo uspávací, jedno kouzlo moudrosti a ještě na mne čekají okoukaná kouzla. Když při souboji dávám pozor, dovedu se naučit třeba vyvolání krysy nebo jedovou střelu. Pomalinku přicházím na to, jak která kouzla ovládat, usměrnit a správně použít. Soubojový klub mne baví, hůlka je moc poslušná a pěkně pomalu získávám jeden bod za druhým. A Tara jak pomáhá! Útočí na každého, kdo mi chce ublížit, nezaváhá ani minutku! Je nebojácná a moc hodná. Nejvíce bojuji se Zmijozelskými, ale také s Gabi, Felixem či duchem Matýskem.
Nadále se učím famfrpálu, statečně létám, občas zobu kinedryl, ale pomalu a jistě postupuji výš a výš. Je to náročné, ale chci, aby se mnou tým mohl počítat jako s náhradou. I když je zima, kterou vážně nemám ráda, zachumlaná do teplého svetru zdolávám větry a sněhové vločky. A ano, často končívám na ošetřovně, ono to mírné vyčerpání je nějaké lehce dosažitelné. Ale zase si hezky odpočinu, naberu síly a ta čokoládová fontánka je úchvatná. Kamarádi mi vždy přinesou spoustu knih a dobrotek.
Taky jsem zažila svůj první Valentýn na hradě. Dostala jsem spoustu krásných dárků od přátel, květiny a sladkosti. Je moc fajn vidět, jak láska proudí hradem bez ohledu na koleje. Ještě dnes nevěřím vlastním očím. V majetku se skví obří čokoládový bonbon a tolik květin, až zrak přechází. Bonbon je větší než já a voní mi v kumbálu, až se motá hlava. Nu a také jsem snědla ohromné množství čokolády všech možných příchutí. A bolelo mě bříško! Ale stálo to za to, protože zdejší čokoláda je prostě kouzelná.
Také jsem v kolejním časopise vytvořila Žlutý koutek Petromily. Bude to uvolňující, magická chvilka, kdy si každý čtenář najde své místečko, bude si v klidu a pohodě číst, načerpá ztracenou energii a příjemně se pobaví. To je tedy mé přání. Pak bych chtěla i vytáhnout na světlo věci zapomenuté, sem tam udělat kvíz a určitě občasné milé zamyšlení nepřijde nazmar. Prostě relaxační koutek plný příjemného čtení a pohody.
Asi největším zážitkem minulých dní bylo Udílení novinářských cen. Hodně mne překvapila nominace, jsem na hradě opravdu krátkou dobu. Nicméně když jsem vyhrála dvě ceny, umístila se, bylo to krásné. Dojemné. Proudila mnou vděčnost a radost. Občas vykoukl hlásek, že si to nezasloužím, ale radost je obrovská. Jmenovitě jsem získala druhé místo v kategorii Článek roku. Tehdá jsem psala o kávě a co se s námi děje, když nám ji někdo vezme. Byla to legrace. Druhá cena byla za Novinářský debut roku 2020. Opět druhé místo, krásné ocenění, kdy se radostí svírá srdíčko. Dostala jsem nádherné diplomy, mám je vystavené v pokojíčku. Pak jsem ještě obdržela krásnou finanční odměnu. Celá slavnost byla krásná a také veselá, obě dámy, které vyhlášením provázely, byly příjemné a líbila se mi grácie a smysl pro humor, s nímž celou akci vedly. Jsem rovněž ráda, že se umístili i moji zlatí bobříci a také zmijozelský časopis, který mám ráda. Dál budu psát, ale ne pro ceny, kterých si vážím, nýbrž proto, že mne to baví, působí mi to svěží radost a nyní vím, že čtenáři mou práci ještě navíc ocení, což je moc krásné a milé.
Pro Denní věštec
Petromila Nivalis