Včera, 17. září odpoledne, přišla strašlivá zpráva. Obchodník, který měl doručit zásilku nezbytné přísady do lektvaru proti bradavicím – šťávy z bradavičníka, se ztratil, když si krátil cestu přes Zakázaný les.
Výprava do lesa pod vedením slečny Isabelly a pana Matta začala po osmé hodině večerní motivačním proslovem našeho školního zdravotníka.
Všichni účastníci, tedy Bilkis Blight, Hekatea Centaurix, Dunstan Merryweather, Mary Anastacia Loomgard, Edmund Heusinger, Mary Anne Montague, Rhenaya Elle Ketteridge a Tera Elisabetha Black pečlivě poslouchali, jen Dunstan si hrál s plyšovým králíčkem.
Pan Matt následně vybral i směr, kterým je třeba jít. Proto jsme bez valného nadšení vyrazili do Pavoučí kotliny. Vzhledem k neustálému smrkání, chrchlání a stěžování si na bolest, které praktikovala většina účastníků výpravy, jsme se samozřejmě k doupěti obřích pavouků Zakázaného lesa nemohli přiblížit nepozorovaně. Brzy jsme byli nuceni opatrně, ale rychle kličkovat mezi stále většími a většími pavouky, kteří se nám doslova začali rojit pod nohama. A pak jsme narazili na třímetrovou akromantuli, která si drbala hřbet o strom. Nevím, byli-li jsme více překvapení my, nebo ona.
Zatímco Mary Anne se k ní snažila lísat a odvést si ji do kolejní místnosti, akromantule projevila až přehnaný zájem o klobouk p. Matta. Snažili jsme se ho přesvědčit, že by se ho měl ve prospěch našich životů vzdát. Jenže pak se stalo něco hrozného – Mary Anne vytrhla akromantuli chlup a strhlo se peklo. Všichni křičeli, akromantule cvakala kusadly a prskala ostošest. Naštěstí zasáhla slečna Isabella a pohotově použila na akromantuli kouzlo, kterým ji zahnala.
Akromantule se nešťastně přehnala přes Mary a vytržený chlup jí oplatila zlomeninou nohy. Nemusím Vám, čtenáři, jistě vysvětlovat, že se chování havraspárské studentky, která před vstupem do lesa slibovala, že bude hodná, nesetkalo zrovna s nadšením. Slečna Isabella vypadala, že každou chvíli vybuchne. Pan Matt Mary Anne prozatím zalátal a mohli jsme pokračovat v cestě.
Vydali jsme se přímo za slečnou Isabellou, která stále ještě pěnila vzteky, a zanedlouho jsme narazili na polámaný vozík plný… No ano! Plný našich ztracených přísad. Naneštěstí se nikde poblíž nevyskytoval jeho majitel. Většina účastníků doufala v rychlý návrat zpět na hrad, aniž bychom se zaobírali ztraceným obchodníkem, ale to jsme samozřejmě udělat nemohli. Nejsme hyeny. Začali jsme ho tedy hledat. Nebyl, kupodivu, nikde v dohledu. Sice jsme našli nějaké polámané větve, ale tato stopa byla chladná jako dnešní noc. Pak jsme se ovšem podívali nahoru, kde jsme uviděli velmi podivně vypadající kokon. Přesvědčeni, že se jedná o našeho obchodníka, jsme se chvíli dohadovali, jak ho co nejlépe sundat, zatímco p. Matt se velmi zajímal o to, abychom to zvládli co nejrychleji, kvůli možnému jedu působícímu na obsah obchodníkových kapes. Odmítl nám ovšem sdělit, co v kapsách obchodníka je, ale podezřele se zajímal o jakýsi prsten. Nakonec jsme se dohodli na tom, že část z nás (slečna Isabella a já) přiměje kokon levitovat a druhá část (Hekatea) odřeže pavučiny, které kokon poutaly ke stromu. To se nám po chvíli zápasu s tíhou obchodníka podařilo. Slečna Isabella pak kokon rozřezala na cimprcampr a obchodník byl na světě. A pak začal pan Matt skutečně bláznit. Neustále gestikuloval směrem k obchodníkovi a dával si prsty před pusu.
Všichni jsme pochopili a začali se ptát na ten tajemný prsten, ale p. Matt zasáhnul a nic jsme se nedozvěděli. Aby si to pan Matt pojistil, odmítl jakýkoliv návrh na zdlouhavou přepravu obchodníka a chtěl se s ním přemístit. To ale slečna Isabella zatrhla, a tak jsme se pěkně pospolu vydali s vozem, který Dunstan pohotově opravil, naloženým obchodníkem a Mary se zlomenou nohou zpátky na cestu do hradu. Sotva jsme se dostali na mýtinu u vstupu do lesa, opravované kolo prasklo. Navrhovali jsme, že náklad rozneseme do hradu po kapsách, ale p. Matt trval na tom, že to udělají skřítci. Slečna Isabella s ním podezřele rychle souhlasila, takže zřejmě měla o ten prsten zájem i ona, ačkoliv to rozhodně skrývala lépe než p. Matt, který byl nápadný jako hipogryf v apatyce.
Je záhadou, kam se nakonec poděl obchodník a tajemný prsten, nicméně chování Mary Anne bude mít zřejmě ještě nějakou hradní dohru. Šťáva z bradavičníka, na kterou na ošetřovně stále ještě čeká velká řádka pacientů, však byla zachráněna a již byla doručena do kolejních kumbálů. Bitva s bradavicemi tak mohla začít!
Pro Denní věštec
Bilkis Blight