Letní prázdniny skončily a určitě nejen mě by zajímalo, jak jste trávila červencové a srpnové dny. – usměje se a nahodí zvídavý pohled –
Inu, – pohodlně se zaboří do svého křesla – letní prázdniny jsou sice za námi, ale Příčná bohužel nespí a stále se pracuje na něčem novém. Plánů a povinností je příliš mnoho, než abychom se mohli ponořit do zaslouženého odpočinku. Toho jsem si neužila o prázdninách a v následujících dnech to bude podobné. Momentálně nemám nárok na dovolenkování. Práce nikdy nespí. A když si přeci jen najdu alespoň 10 minutek pro sebe, tak se mi v hlavě rodí nápady. Někdy je to pro mne dosti náročné a trpím kvůli tomu častými bolestmi hlavy. – zasmušile si povzdechne a podívá se z kancelářského okna směrem k lékárně –
– na malý okamžik se zahledí také k lékárně, ale pak pokračuje – S letními prázdninami úzce souvisí i letní kolekce, která měla svou premiéru na Příčné ulici. Jak ji hodnotíte? Byla z vaší strany úspěšná? A jak se prodávala?
Ano, ano, známé letní kolekce. Čas největšího shonu a nervů ohledně uvedení. Popravdě kolekce měla být ještě o něco větší, některé barevné varianty či modely se nedostaly k prodeji, ale i tak se setkala s úspěchem a ohledně výdělků si nemůžeme zoufat. Však ještě teď se mi v kanceláři válí několik pytlů s výhružnými dopisy od zákazníků, kteří utratili až příliš mnoho peněz a nyní nemají pomalu z čeho žít. – podívá se směrem ke krbu, kde leží hromady pytlů – Do budoucna jsem proto zvažovala otevření speciálních seminářů, které by byly dostupné každému shopaholikovi. Samozřejmě by to bylo za určitý poplatek, přeci jen, Příčná si musí nějak kompenzovat případné ztráty na prodeji. – záludně se na pana Trevora zazubí –
– nenápadně pokukuje po hromadě pytlů a pousměje se na profesorku – Podzim se pomalu, ale jistě blíží, na co se mohou těšit návštěvníci Příčné ulice v tomto období? Bude něco takového?
Hmm, – zamyslí se – podzim. Ono něco takového existuje? Proč bychom měli něco chystat? – koukne nechápavým pohledem na pana Trevora – Ale né, samozřejmě jsem si vědoma příchodu chladnějšího počasí a podzimu. – pousměje se – Na Příčné ulici již proběhly schůze ohledně nápadů a pomalu se přesouváme k jejich realizaci. Nějaký čas to samozřejmě zabere. Kdo si však počká, ten se dočká. Zákazníci o svou kolekci však nepřijdou a snad i ušetří. Nebude to nic monstrózně velkého. V rámci počtu kousků to bude tak akorát.
A nyní trochu z jiného soudku. – pousměje se a otočí stránku v zápisníku – Od letošního školního roku vyučujete jeden z nových předmětů, Toulky Příčnou ulicí. Jak vznikl nápad na tento předmět? Co můžou studenti očekávat a co očekáváte vy, že předáte?
Nad výukou, kde bych se zaměřila na Příčnou, jsem přemýšlela již nějaký čas. Původně jsem si myslela, že to bude jen série seminářů, kterých není nikdy dost, ale nakonec se to zvrtlo v něco většího a vznikly Toulky Příčnou ulicí. V prvním ročníku jsem se zaměřila na, snad ne příliš nudné, oťukávání obchodů, ale v druhém bychom se již ponořili do chodu a pravých kouzel ulice. Očekávám, že se studenti o Příčné dozvědí i něco více, než co doposud znali. A co očekávám já? Budu ráda, když předám svou lásku k Příčné ulici i dalším generacím. – odpoví směrem k panu Trevorovi a sleduje, jak si zapisuje každé slovo –
Přes prázdniny jsem si vás spojil, kromě jiného, s číselnými soutěžemi, které mi pomohly k tomu, abych si nastřádal nějaký ten srpec na konto. Plánujete podobné soutěže obnovit? Nebo plánujete během školního roku jiné soutěže nebo aktivity, jak pobídnout studenty k zisku srpců, nebo bodů?
Ano soutěže. – na profesorce je znát, že by se smála i brečela zároveň – Toť záludné téma. Číselné či logické soutěže bych ráda zase vypsala, ale nemůžu nic slíbit. Spíše to bude občasné vypsání, aby se neřeklo, a abych přidala další body do šílenství jménem Školní pohár. V tomto ohledu nebude však má aktivita příliš vysoká. Nejsem přeci stroj a nedokáži pracovat čtyřiadvacet hodin denně. Je možné, že se objeví i něco nového, ale kouzelník nikdy neví. Navíc to opravování, to je někdy strašný boj.
To věřím. – pousměje se na profesorku a koukne na hodiny visící nad dřevěnou skříní za stolem – Dokázal bych si s vámi povídat určitě ještě několik minut, ale čas mě tlačí. To víte, termínový víkend je termínový víkend. Děkuji vám moc za rozhovor, přeji vám mnoho úspěchů v podzimním období a spokojené zákazníky. – Trevor se usměje, podá profesorce ruku a odchází z kanceláře –