Pokračování deníku jezevčice – 11 díl

| Vydáno:

Třetí ročník se pomaličku kulí ke svému konci. Jezevčice si nedala říct a zapsala si osm předmětů. Zvládla je všechny? Dokončila je? Podařilo se jí odeslat závěrečné eseje, usnula na vavřínech, nebo snad dokončila jen některé? A proč jí hořely vlasy? To vše a ještě více se dozvíte v následujícím kousku deníku, který pro Vás pečlivě píše. 

Čas letí jako bláznivý. Je konec roku. Nevím, jak se to stalo. Najednou je konec dalšího ročníku, tentokrát už třetího. Nu, nevěřím svým očím. Sedím ve svém pokoji a okusuju brk. Přemýšlím nad esejemi. Je potřeba jich napsat osm. Pomalu odškrtávám jednu za druhou.
Bylinkářství jsem odeslala jako první. Tento předmět mi přirostl k srdci, protože mám přírodu moc ráda. Rostliny mne naplňují příjemnými pocity, a pokud dokáží léčit, je to ještě lepší.
Pak mne čekalo Kulinářství. Statečně jsem vařila, nic nespálila, a i tuto esej jsem odevzdala se spokojeností.
Následovaly Lektvary. Tady moc spokojená nejsem. Vytvořila jsem příběh, ale nepovedlo se mi do něj vložit přesně ty pocity a emoce, které jsem chtěla.
Jako další jsem zvolila Čtení z ruky. Tento předmět je opravdu těžký, ale o to víc mne bavil a byl vážně moc zajímavý. Rozhodla jsem si jej zapsat i příští rok. Je úžasné, co vám dokáže říct o člověku tvar ruky nebo třeba barva nehtů. I tato esej se podařila.
S chutí jsem se pustila do Tvořivosti, již jsem si zapsala, abych si více věřila, když jsem měla vzít do ruky papír a tužku, a nestyděla se, že mi něco nejde. Cení se právě ta snaha a zábava, kterou si u tvoření užijete, je k nezaplacení, vážně se umím vrátit s pastelkami do dětství a podařilo se mi uplácat z modelíny žábu. 
Následovaly Runy. Bavily mne jak výklady, tak zajímavé informace a procházela jsem zamyšleností a určitým naplněním. Hledám jiné pohledy na svět a to se mi moc líbí. Podobně mohu soudit předposlední předmět, Živlovou magii. Nespoutaný vítr, voda, zem či oheň, skládání básní a rozbory mne hluboce osvobozovaly a nutily přemýšlet nad základními myšlenkami i složitými úskalími života. Kdyby byla pokračování těchto předmětů, asi bych neváhala. Eseje byly náročné. Ale bavily mne.
A poslední předmět, Hudbohrátky, jsem také dokázala dokončit. Osm esejí odevzdáno a já spokojeně odložila brk, uložila do šuplíku pergameny, vrátila do knihovny knihy a ukončila ročník. Vyběhla jsem z pokoje prázdninám vstříc. Teď už jen abych úspěšně prošla do dalšího ročníku. 

Do rodinky mazlíků mi přibyla krásná krysinka Xiao. Kamarád chtěl jiného mazlíka, a tak jsem se jí ujala. Má trošku agresi, ale to zvládnu. Hned se skamarádila s ostatními mými mazlíky, všechny holky ji přijaly s radostí. Hagiel už není malé kotě, ale mladá slečinka. Občas zaprská a vytahuje drápky, ale jinak je moc hodná a trpělivá. 

Dále cvičím každý den v soubojovém klubu. Je málo soupeřů, a tak využívám sklepení. Chrobák mne poráží každičký den. Jednoho dne ho ale porazím, umím být trpělivá! Také každý den cvičím na koštěti. Jsem už jistější, Antizmok lépe ovládám, a tak mne naše kapitánka vybrala na zápas jako náhradníka. Na 12. úrovni asi nic moc nedokážu, ale alespoň malinko mohu vykrýt záda. Hráli jsme proti Zmijozelu. Byla to ostrá hra. Takže v můj památný den – 29. května 2021 – jsem si opravdu zahrála na zápase! Já! Totálně nesportovní jezevec, opravdu jsem vylétla vysoko a dvakrát jsem odrazila potlouk. Naštěstí se Katie, za kterou jsem šokovaně a nečekaně zaskočila, brzy vzpamatovala a já zase mohla zpět, spokojeně a s úsměvem zalétnout ke střídací lavičce. Přeci jen tam bylo bezpečněji. Zápas jsme vyhráli 220:90. Budu na něj vždy s láskou vzpomínat a stejně tak doufám, že nás, jezevců, bude stále víc a víc, samozřejmě tím myslím sportovně a pohybově nadaných, a já si zase pěkně spokojeně zasednu do svého křesla, odkud budu vše jen spokojeně sledovat. Ale ráda kolej jakkoli podpořím, takže uvidíme. 

Poprvé jsem také na hradě zažila pálení čarodějnic. A hořely mi vlasy! Použila jsem lektvar, který jsem zakoupila na Příčné ulici, a celá jsem vzplála. Byl to ohromný zážitek. Nezapomenutelný. Musím dodat, že celý hrad přežil, nikdo neuhořel, i když můj kamarád Pitrys stavěl ve Velké síni hranici a já musela nosit dřevo, protože mi slíbil, že když mu nepomůžu, vlastnoručně mě upálí. Byla to moc fajn legrace a zábava.

Poslední akcí před prázdninami byla hezká soutěž s názvem KouzlOscar. Každá kolej vybrala ze svých řad zástupce a ti pak společně sehráli ve Velké síni divadelní představení. My jezevci – já, Marisa, Kloty a Meth – jsme cestovali kouzelným balónem po světě, kde jsme zažívali spoustu dobrodružství, smáli jsme, se, ale i pomáhali a utužovali vztahy. Smyslem bylo propojit přátelství, nabízet pomocné tlapky, pevně stát při sobě a taky užít si legraci. I když jsme u porotců skončili na posledním místě, dle hlasování hradu jsme se posunuli o jedno místo nahoru a to mne zahřálo u srdce. Nešlo mi o to vyhrát, ale zúčastnit se, dokázat něco spolu. A to se myslím povedlo, až na malou výjimku. Ale mudlovské starosti sahají všude. Odměnou jsou mi krásné vzpomínky, ale také skvělé tričko, mikrofon, klapka a fantastická loutka. Jako divadelní družstvo jsme ještě dostali finanční odměnu, ze které mám dvakrát větší radost, protože jsem se stala kolejním pokladníkem. A když se kolejní pokladna plní, pokladník je spokojen též.

Mnoho změn, mnoho radosti, občas i zklamání, ale malá jezevčice jde statečně dál a uvidíme, kam ji tlapky zanesou…

Krásné prázdniny plné kouzelných zážitků! 

Pro Denní věštec
Petromila Nivalis
 

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *