Z inspektorské schránky

| Vydáno:

 

Již přibližně rok mají návštěvníci kabinetu inspektora výuky možnost napsat svůj vzkaz do připravené inspektorské schránky. Je zcela anonymní a využijí ji tak hlavně ti, kteří se svým vzkazem nechtějí být spojováni. Nepřekvapí proto, že většinu ze vzkazů, které do schránky zatím doputovaly, představují stížnosti na konkrétní vyučující – a tyto podněty (spolu s některými dalšími nevhodnými ke zveřejnění) pochopitelně neplánuji rozebírat ve veřejném článku. Rád bych v něm ale vyjádřil svůj postoj k ostatním vzkazům, které se ve schránce za dobu její existence vyskytly.

První z podnětů si stěžuje na to, že různí vyučující používají různé motivační prostředky (zejm. pochvalu v komentáři, bonusové body a zveřejnění v archivu) různou měrou a v různém poměru. Rovněž se vyskytla stížnost na to, že v komentáři občas přijde pobídka k vydání díla v Sub Salix a nevyužije se pro něj archiv.

Řešení problému s různým hodnocením jednotlivých profesorů není snadné. Osobně bych si přál výuku maximálně rozmanitou a spravedlivou zároveň. To znamená, že bych na jednu stranu chtěl, aby neučili všichni profesoři „jeden jako druhý“ a aby měl tak student z výuky pocit pestrosti – a zároveň aby neexistovaly předměty, kde je studentova práce oceněna výrazně jinak než v jiných (oceněním zde přitom myslím zejména počty bonusových bodů, neboť mají přímý vliv na boj o školní pohár / snaživce roku apod.).

Požadavky na rozmanitost a spravedlnost jdou nicméně v konečném důsledku nutně proti sobě – a řešení situace se tak podobá balancování na špičce hůlky. Postup, který jsem v uplynulých letech aplikoval, spočíval v tom, že jsem profesory pravidelně seznamoval s tím, jak si stojí v udílení bonusových bodů v porovnání s ostatními kolegy (zda jich udělují spíše více, méně apod.). S kolegy, kteří byli v udílení bonusových bodů nejextrémnější – ať již na tu či onu stranu – jsem pak situaci řešil individuálně. Tato má aktivita měla na rozptyl odměňování pomocí bonusových bodů měřitelný vliv; i nadále jsou ovšem tyto rozdíly větší, než bych si v ideálním světě sám představoval.

Situaci s konkurenčním postavením školního archivu a čítárny Sub Salix (a také – v současnosti hlubokým spánkem spící – školní obrazárny) považuji rovněž za poněkud nešťastnou. Ve sborovně o tom proběhla diskuze přibližně dva roky zpátky, ale ani ona nepřinesla jednoznačné závěry.

Zmíním zde proto alespoň nejčastější důvody, proč některé práce do archivu nenavrhuju já osobně (ačkoli si o těchto pracích myslím, že by si zveřejnění klidně zasloužily). Možná to autorovi příspěvku některé konkrétní situace osvětlí, neboť každý z nich může být argumentem, proč práci nenechat vystavit v archivu, ale raději na jiném místě:

  • úkol obsahuje část založenou na hledání správné odpovědi (např. je nejprve nutné odpovědět na otázky a poté napsat text). Zveřejněním vypracování v archivu jsou správné odpovědi přístupné i všem dalším studentům předmětu.

  • úkol obsahuje materiál na externím úložišti. Spoustu starších prací v archivu obsahuje již expirované odkazy a ukazuje tak, že jejich životnost nebývá nejdelší.

  • úkol je zajímavý, ale zasluhuje gramatickou korekturu (té se mu může dostat právě před vydáním v Sub Salix).

    ____________________

Další z podnětů navrhuje omezit počet přihlášení na 1 předmět (resp. třídu). Jeho autorovi se nelíbí, že si někteří ze studentů opakovaně zapisují velké množství předmětů, které si po uzavření zápisu hromadně odhlašují. V některých případech se to podle autora komentáře děje opakovaně. Problematické je podle něj to, že dotyční studenti zabírají místo jiným studentům, kteří by předmět dokončili spíše, a také to, že psaní týchž úkolů nedává smysl.

Autorovi příspěvku děkuji za podnět: i já si myslím, že by zodpovědnější přístup studentů, kteří si přihlašují předměty, výuce prospěl. Samozřejmě mi je naprosto jasné, že občas jsou důvody k odhlášení předmětu opravdu pádné a nepředvídatelné, a proto panu řediteli navrhnu takový systém, který bude dostatečně benevolentní a který by se týkal pouze studentů, jimž by se odhlašování týchž předmětů stávalo opakovaně. Případná konkrétní realizace ale samozřejmě nestojí přímo na mně, nýbrž právě na panu řediteli.

____________________

Poslední příspěvek, který v tomto článku okomentuji, pochází od autora demotivovaného z aktuálního stavu seminářů. Nelíbí se mu, že většina seminářů pochází z pera jediné profesorky a že ostatní vyučující mají semináře zaplněné jen minimálně. Autor věří tomu, že by situaci pomohlo omezení počtu seminářů, který může v daném termínu jeden profesor vypsat, případně zákaz vypisování jednoho semináře v několika termínech po sobě.

S autorem příspěvku sdílím přesvědčení, že přestože je seminářů na výběr dost a dost, není aktuální stav této sekce ideální – už jen proto, jak moc je závislý na jediném člověku. I mě osobně by z pozice studenta seminářů potěšilo, kdyby byl můj výběr seminářů širší, resp. kdybych mohl volit mezi více kolegy, u nichž si seminář zapíšu. Z pozice přednášejícího bych byl zase vděčnější za širší publikum na přednáškách: letos se opravdu stává, že zcela prázdný může skončit i úplně nový seminář. Je to nešťastné, protože tento stav (případně jeho předtucha) není pro profesory zrovna motivující – a je velmi jednoduché se v téhle situaci zacyklit. Na druhou stranu to neplatí absolutně a řada seminářů si své posluchače najde – ať už to letos byly zcela zaplněné Počty s Mayi kolegy Andrewa, vybrané kulinářské semináře od kolegyně Keši či Základy básnění od kolegyně Anseioly. Za potěšující přitom považuji, že se zaplněnost seminářů neřídí slepě tím, za jak náročný považuji jejich úkol.

Osobně nejsem přesvědčený o tom, že cesta z bludného kruhu vede přes zákazy a omezení. Výhodnější cesta mi přijde skrze motivaci ostatních profesorů k vytváření nových seminářů, byť skrývá to již výše zmíněné riziko, tj. že daný seminář nenajde posluchače. Mějme proto prosím na paměti, že jsme to my coby (potenciální) účastníci seminářů, kdo sami rozhodujeme o tom, jaké přednášky navštívíme a kde svou účastí a svým úkolem potěšíme jejich vyučujícího.

____________________

Více příspěvků, u nichž bych považoval za vhodný veřejný komentář, jsem v inspektorské schránce zatím nenašel. Pokud se ale objeví, třeba se někdy na stránkách Denního věštce setkáme u pokračování tohoto článku. Tato forma navíc umožňuje reakce v diskuzi a já budu vděčný, pokud mi napíšete, jak se na to všechno díváte zrovna vy.

Pro Denní věštec
Filius Orionis

Komentáře

  1. Ve vašem výčtu podnětů a stížností mě nejvíce zaujal ten, jenž jste sice zmínil, ovšem nepodařilo se mi na něj najít vaši reakci. Totiž: „psaní týchž úkolů nedává smysl“.
    Sama jsem některé předměty žel nedokončila, ač jsem je považovala za přínosné (znáte to, došel mi inkoust při psaní závěrečné eseje, skřítek s mým vypracováním dostal mrtvici a tak různě). Některé z těchto předmětů bych ráda si ráda zapsala znovu, abych se mohla pyšnit dalším zeleným čtverečkem v profesní dráze, ovšem představa, že budu muset znovu plodit úkoly, na něž jsem již dříve vynaložila své úsilí a vypracovala je do jejich nejlepší možné podoby… to mě od opětovného zapsání takových předmětů odrazuje. No řekněte, chtělo by se vám znovu psát úkol, který jste již parádně zpracoval, ale sežrala vám ho paní Norrisová? Nechtělo. A byl byste pěkně naštvaný a otrávený a především byste věděl, že už ho nikdy tak dobře nenapíšete.
    Řešení by přitom nemuselo být vůbec složité: vypracované úkoly by se přenesly do nového pokusu o studium daného předmětu (samozřejmě bez opětovného započítání bodů) a student by navázal tam, kde předtím skončil.

  2. Myslím že hlavní problém u seminářů je ten, že se často opakují. Pokud někdo vypisuje jeden a ten samý seminář každý termín několik let, je jasné že zájem o něj opadá. Chtělo by to nějakou větší motivaci pro vymýšlení nových seminářů.
    S penalizací za odhlašování velkého množství předmětů také souhlasím. Hlavně u těch, kteří tak činí opakovaně. Rozhodně by to napomohlo k většímu rozmyslu při výběru a zhodnocení možností ještě před započetím studia.

Přidat komentář Indris Elwinor Zrušit

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *