Dnes už téměř nikdo nepamatuje na hrůzné věci, jež se udály ani ne před půl stoletím v Severní věži bradavického hradu a už vůbec žádný jeho obyvatel se neobtěžuje (nebo neodvažuje) zapátrat v análech školy, kde existuje o oné osudné noci malý záznam psaný roztřesenou rukou tehdejšího kronikáře, arcimága Atropa Zlomocného…
A přesto – nebo snad právě proto – se slovutná profesorka M.A. Tatokalan Watanka, CScM rozhodla nechat tuto z dobrých důvodů uzavřenou učebnu znovu otevřít a využít ji k hodinám anglické konverzace.
Důvodem zamčení (a zazdění) učebny v Severní věži byl jeden podivný úkaz, kterého byl svědkem výše jmenovaný školní archivář… Dle jeho záznamů v kronice se domníváme, že na tom místě již dříve docházelo k silným magickým výbojům (učebna totiž původně sloužila předmětu Silnoproudá magie). To ovšem nebylo nic neobvyklého – ve škole čar a kouzel se neustále dějí podivné věci – ale toto místo jakoby bylo rejdištěm celého hejna démonů…
Zde vám předkládáme zachovanou část záznamu (kronika byla totiž už několikrát těsně zachráněna před požárem) Atropa Zlomocného:
„Není to tak dávno, co jsme museli opravovat sesutý kus schodiště a všichni přítomní toho dne mají ještě v živé paměti ohromující rachot, který se tehdy o půlnoci z učebny v Severní věži ozýval… Dnes se to opakovalo. Zrůdný řev, linoucí se z věže mnohokrát znásobený ozvěnou, mi téměř zmrazil krev v žilách. Za celou dobu svého působení na škole (112 let) se mi nic podobného nestalo. Pevně jsem uchopil hůlku a vykasav své roucho, vydal jsem se po schodech vzhůru…“
Zde záznam končí. Archiváře později našli o několik pater níže s rozbitou hlavou, ze které však netekla žádná krev. Byl úplně ztuhlý – jako kdyby ho někdo zmrazil zaživa… Když ho přivedli k vědomí, na nic si nevzpomínal a blekotal cosi o obrovských černých křídlech a stínu, překračujícím veškeré možné lidské i zvířecí rozměry. Den na to byla věžní učebna zakleta uzamykacím kouzlem, jež nedovede zlomit ani Alohomora , a celý výklenek zazděn. Arcimága Zlomocného však museli převézt ke svatému Mungovi, kde zůstal až do své smrti.
…Čeká snad podobný osud i profesorku Tatokalan Watanku? Doufejme, že bradavický ředitel učiní patřičná opatření, aby nám paní profesorka zůstala zachována.