Je to jen něco přes týden, kdy se v Godrikově Dole objevil Zvířecí útulek s možností osvojit si „kouzelnického mazlíčka“. Prozatím zde byla k vidění malá krysátka, jak se ale šušká, v budoucnu snad nebudou jediným druhem tvorů k osvojení. Zajímalo mě, jak si u nás krysy po týdnu stojí, jaký je o ně zájem, co nám zatím do životů přinesly (a co si případně odnesly).Po včerejším bedlivém pozorování a spočtení krysího osazenstva mohu konstatovat, že si stojí velmi dobře. Po hradě nám totiž běhá už minimálně 61 menších i větších krys, některé dokonce čerstvě dospělé – inu, krysí život je kvapný a mláděcí věk někdy netrvá déle než pouhých pár dnů. Zdá se, že příroda zatím přeje víc samečkům, do hradu jich přišlo celkem 34 (56 %), zatímco samiček je prozatím 27 (44 %). Ukazuje se také, že z genetického hlediska jsou mezi mláďaty nejčetnější bělaví samečci (17) a šedé samičky (14). Mezi méně časté zbarvení pak zatím patří černé (6) a bělavé (7) samičky a šedí samečci (7). Veškeré počty barev u mláďat (evidováno k půlnoci ze včerejška na dnešek) si můžete prohlédnout na tomto grafu:
Genetické dispozice přejí tomu, aby se barvy v každém mláděti smísily do originální podoby, najít čistě bělavou, šedou či černou krysu v dospělém věku se zdá takřka nemožné, většina z krysátek vyroste do různých strakáčků.
Dále jsem se zaměřila na otázku, jak je to s kamarádstvím mazlíčků i jejich majitelů. Výsledky měpřekvapily. Ze všech 61 mazlíčků se našli pouze 3, kteří dosud nemají ve své blízkosti žádného zvířecího kamaráda. Kromě těchto 3 samotářů tu ale máme hned 29 kamarádských dvojic, které spolu vyrůstají a učí se sociálním návykům správně vychovaného mazlíčka – hrát si, tolerovat a poslouchat. Ze všech 29 kamarádských pout jsou 4 čistě mezi samičkami a 7 mezi samečky. Překvapilo mě, kolik kamarádských dvojic tak tvoří samička a sameček – je to celkem 18 dvojic. Zdá se, že hradní obyvatelé k chovu mazlíčků přistupují prozatím zodpovědně a připravují své mazlíčky nejen na sportovní dráhu, ale i na radostný rodinný život, aby nám do hradu přibyly i nové krysí generace. Zde je samozřejmě otázkou, jak to s chovem vlastně bude, zda postačí kamarádství, pěkné rande a kouzlo okamžiku, či zda bude mnohem větší roli hrát genetická kompatibilita obou mazlíčků. V tom se nechme překvapit.
A jak je to s mazlíčky v rámci jednotlivých kolejí? U studentů je zájem o krysátka (a štěstí na jejich pořízení) prakticky srovnatelný. Havraspár má ve svém kruhu prozatím 11 rozdováděných krys, Mrzimor také tolik nezbedníků, přičtu-li krysu jejich kolejní dušice Magrápy, Nebelvír si prozatím ulovil taktéž smečku 11 zlobivců. Do Zmijozelu si sklepními chodbami našlo cestu rovných 10 mazlivých a neposedných krys. Výrazný počet mazlů se dostal mezi naše dospělé, k fialovým i k obyvatelům Prasinek, celkem 18 krys tak každým dnem těší (a občas možná i děsí) naše dospělé. Že by to bylo touhou vidět něco líbeznějšího než hory pergamenů se studentskými úkoly?
Velmi mě potěšilo také to, že dvojice majitelů zvířecího párečku přátel jsou velmi často „mezikolejně zbarvené“, dokazuje to, že láska ke zvířatům není dominantou pouze jediné koleje, ale celého hradu, a že chovatelství snad o to více rozvine a utuží vztahy mezi lidmi na Hogwarts. Moc bych si to přála. Za pár loužiček, vyplašených sov, snědených sladkostí a rozkousaných věcí z našeho majetku to stojí, nemyslíte?
Pro Denní věštec
Nerys Heliabel Ghostfieldová