Střihnout si rozhovor pro Denní věštec po tak dlouhé době byla rozhodně výzva. O to větší, když byl přede mě postaven vítěz Sedmiboje 2014, nebelvírský absolvent Léto 2015 a nová posila profesorského sboru. Na mé otázky odpovídal Kouhei Hasangeki.
Sešli jsme se ve čtvrtek večer v mé „výslechové“ Komnatě nejvyšší potřeby. Pan profesor se nezalekl a hned se jal odpovídat na mé dotazy.
Když zazní Vaše jméno, vzpomenu si na statistiky Sedmiboje, kde dobrá polovina mého boje spočívala v tom „nastrkat“ Vás pouze do prvního pádu (a že jste mi to počtem úspěchů rozhodně neusnadňoval). Skloňování Vašeho jména bývalo oříškem i pro korekturu. Můžete tedy na úvod ujasnit, jak je to s (ne)skloňováním Vašeho jména, ať si Vás studenti a potažmo i kolegové hned nepoštvou proti sobě?
Ach, to je celkem problematické. Já v zásadě neskloňoval japonská jména, ale postupem času jsem si řekl, že jméno musím uzpůsobit požadavkům české gramatiky, proto jsem se pokusil o standardizaci jeho skloňování… Kouhei, Kouheie, Kouheii/ovi, Kouheie, Kouheii/ovi, Kouheiem… samotnému mi to zní divně, ale tomu se již u cizích jmen nedá předejít. – usměje se –
Jinak nejsem ten typ člověka, který by se hned urážel kvůli zkomolení tvaru jména, v podstatě je mi to srdečně jedno. – nepřestává se usmívat –
On by hrad už mohl dávno vědět, jak Vás oslovovat. Působíte tu (s pauzami) už od roku 2009. Co Vás tady pořád drží? A je něco, v čem Vás hogwartská komunita ovlivnila?
No, má aktivita na Hogwarts je poněkud specifická, toho jste si jistě stihla všimnout sama. Předně jsem zde zůstával kvůli hrstce dobrých přátel, s nimiž se setkávám v mudl životě. Dále mě na hradě držela láska k cizím jazykům, jelikož jsem v jeho prostorách mohl navštěvovat jazyky jako portugalština, francouzština, latina apod. Jenže už mi možnosti studovaných jazyků došly, takže změna barvy a následné předávání mých jazykových zkušeností znělo celkem logicky.
Profesorování jste vzal opravdu z gruntu, hned tři cizojazyčné předměty! Stojí za tím snaha naklonit si inspektora výuky, nebo ho „trumfnout“? – lišácky se usměje –
Ani jedno, slečno, stojí za tím možnost opakovat si základy jazyků, které se učím, a předávat znalosti dále. Ono když se snažíte někomu dané učivo vysvětlit, sama jej rychleji pochopíte a urovnáte si své vědomosti. Ačkoliv můžete daným jazykem hovořit plynule, neznamená to, že jej dokážete i vysvětlit, proto jsem chtěl zkusit něco nového zde na hradě.
– nespokojeně zavrtí hlavou – Ale pane profesore, takhle to nepůjde, já potřebuji nějakou pikantnost…! Jakým způsobem se dá učit tolik jazyků, aniž by se motaly? A dokážete mezi jazyky volně přepínat? Dám příklad, když Vám dorazí 3 úkoly v různých jazycích, dokážete je opravit hned za sebou, nebo v tom bude nějaký systém, že španělštináře opravíte v pondělí a studenti italštiny přijdou na přetřes třeba ve čtvrtek?
Tohle bude poměrně těžké vysvětlit. Já jsem pravděpodobně jeden z těch šťastlivců, kterým se jazyky nemotají v takové míře. Je sice pravda, že někdy mi ulítne „por favor“ a „per favore“ a vznikne z toho něco jako „por favore“ – předně v situacích, kdy nemám čas. Nicméně za ta léta jsem si vytvořil sofistikovaný systém učení se jazyků, aby se mi tolik nepletly. Opravování je pak v pohodě, já si vždycky v hlavě jen přepnu spínač a jedu. – usměje se – Na pikantnosti jste si našla toho špatného člověka!
Můžeme čekat, že se Vaše nabídka předmětů v budoucnu ještě rozšíří? Třeba o japonštinu, když je Vám tak blízké Japonsko?
Minimálně můžete očekávat další ročníky již vyučovaných jazyků. Japonštinu bych však otevřel s opravdovou radostí, zrovna o prázdninách jsem si hezky pokecal v této dálné zemi, ale rovněž záleží na okolnostech a časových možnostech. Japonština již zde vyučována byla a já si nemohu dovolit ji jen tak „ukrást“ a uzurpovat si pro sebe. – usměje se –
Teď jedna trochu filozofická: Jaké nároky může mít na studenty sám vítěz Sedmiboje? A jak vůbec na svůj Sedmiboj vzpomínáte? Jak se žije s představou, že příští školní rok byste měl podle tradice žezlo předat dál?
Já raději na Sedmiboj nevzpomínám, žezlo se sice drží dobře, ale rád jej zase předám někomu dalšímu, kdo si vytrpí stejné kreativní peklo. – usměje se – Nároky jsou standardní – hlavně číst výklady a zadání pořádně, jinak jsem v mnohém dost tolerantní, pokud mi někdo úkol neprotáhne strýčkem Googlem.
Už jste si smlsnul na nějakém tom úkolu z druhé strany? Jaké jsou první dny ve fialové?
Již jsem byl nucen hodnotit i známkou H a strhnout pár bonusových bodů, proto apeluji – hrade, čti! – usměje se – Jinak mě zatím opravování baví, takže vesměs všechno opravím hned, ale to asi časem opadne.
Nový fialový nemívá o studenty nouzi. To je i Váš případ. Nejčastěji k němu míří studenti vlastní koleje, u Vás došlo k nějaké inverzi – zatím jsou červení studenti u Vás v naprosté menšině, jak si to vysvětlujete? Vy jste něco lvům udělal? Nešlo vlastně nakonec o nucený odchod v rámci zachování míru v Nebelvíru?
Tuto inverzi si nedokážu vysvětlit! Člověk by očekával, že budu mít Kouzelnickou ruštinu plnou rudých. Nicméně jsou očividně špatnými komunisty… – zakroutí hlavou – Anebo jen nezbylo místo. – rozesměje se –
Ono, pokud se na to podíváme objektivně – španělštinu vedl pan inspektor, takže tam se již hodně červených protočilo, a italština je předmět s dlouhou tradicí, tudíž první ročník má vystudován kdekdo, což se snad obrátí otevřením druhého ročníku. – usměje se –
– nespokojeně poznamenává racionální odpověď – A konečně, jaké jsou Vaše fialové vyhlídky? Plánujete koupi nějakého domečku v Godrikově Dole, nebo se zatím spokojíte se zdmi kabinetu?
Fialové vyhlídky… spíše se zaměřím na výuku jazyků a sepisování seminářů, prostřednictvím nichž se pokusím o interpretaci asijského kouzelnického světa.
Získal jsem totižten korejský pracovní přístup – čím víc práce, tím víc potěšení. – usměje se –
Snad panu profesorovi jeho pracovní přístup vydrží. Já mu tímto ještě jednou děkuji za velmi příjemný rozhovor!
Pro Denní věštec
Vicky Charmant