Za historií i zábavou na Letnou aneb letní HOG sraz 2022

| Vydáno:
Jistě všichni víte, že léto je pro nás kouzelníky opravdovým odpočinkovým obdobím. Zvláště pro studenty a profesory nebo zaměstnance školy. Nejsou žádné termíny předmětů, žádné zajímavé semináře či poctivé přípravy na školní famfprálový pohár. Začátek léta nebyl ani příliš horký, spíše takový – řekněme – po anglicku deštivý.

A proto mnoho plánů, ať už tedy kvůli nepříznivosti počasí nebo nenakloněnosti osudu, skončilo jako prach na krbové římse. Nebylo tedy nic jednoduššího než uspořádat školní sraz.

Jenže jak s oblibou říkám: „Kouzelník míní, Merlin mění,“ a tak se den před plánovaným srazem všechny moje rosničky zbláznily a na žebřík se jim nechtělo. Marně jsem věšela hlavu do dlaní, že bude pršet a že z úžasného plánovaného programu do Zookoutku v Malé Chuchli a proťapaným dnem nic nebude. A tak jsem musela zapojit všechny své mozkové závity a vymyslet náhradní program.

Nakonec jsem si vzpomněla, že jsem nedávno v mudlovských listech zaznamenala, že se na Letenské pláni opravil starodávný kolotoč, který teď o víkendech vozí děti. A tak tato varianta vyhrála, neb počasí ještě ráno vypadalo velice nepříznivě. Když jsem rozdávala ve Velké síni přihlášky, zdálo se, že se mnoho lidí neúčastní, ale s postupem času se mi vyplněných pergamenů vrátilo poměrně dost. Trochu děsivý byl však pro mě fakt, že většina přihlášených byli profesoři nebo zaměstnanci školy, až na jednoho nebelvírského studenta, konkrétně Tarabase Orionise.

A tak nastal den D a na Hlavním nádraží v Praze, jako již tradičně před Potrefenou husou, se přihlášení začali scházet. Jako první a jediní včas dorazivší zaujali místo pan profesor Filius Orionis s již zmíněným studentem Nebelvíru. Načež jsem se doplazila i já včetně mého čarodítka s paní profesorkou Anseiolou Jasmis Rawenclav. O něco později jsme mohli z dálky vidět úsměv Any a Dawsonky a nakonec na sraz včetně čarokočáru připlula také NaSaší Jackson.

Zbytek výpravy měl poněkud zpoždění, a to více než HOG čtvrthodinku.

Vyrazili jsme tedy nenápadně jako správní kouzelníci pěšky, abychom v mudlovské dopravě nepřitahovali přílišnou pozornost. Déšť naštěstí ustal minutku před tím, než naše nohy udělaly první kroky, a tak byla cesta příjemná. Avšak všude bylo plno louží, tudíž se má skupinka s čarodítkem sunula velice pomalu, neboť jsme museli okusit každou vodní překážku, která na nás cestou čekala.

Naštěstí měl zbytek osazenstva pochopení, a tak na nás vždy někde počkal. Cestou probíhaly přátelské hovory, jak se kdo během léta má, co už zažil a kde byl.
Po nějaké době jsme dorazili pod schody, které jsme díky dvěma zdatným chlapcům překonali, a zanedlouho jsme dosáhli také vrcholu Letenské pláně.

Pan Filius ukázal pohotový a chlapský orientační smysl, když nás bezchybně dovedl až k onomu opravenému kolotoči. Byla jsem pilná, a tak jsem si něco o tomto skvostu zjistila, abyste věděli, proč bylo tak zajímavé se na něm svézt:

„Kolotoč byl zkonstruován v roce 1892. Jedná se tak o nejstarší dochovaný kolotoč v Evropě. Kolotoč nechal postavit majitel Josef Nebeský, projekt i realizaci zajistil tesařský mistr Matěj Bílek. Původně kolotoč stál v Královských Vinohradech nedaleko zájezdní hospody ‚Na Kravíně‘.

Roku 1894 majitel přenesl kolotoč na Letnou, která již od roku 1884 patřila k Praze, do sousedství stanice první pražské elektrické dráhy i horní stanice lanové dráhy, kde fungoval v letních sezónách ode dne kolaudace 11. července 1894 až do 90. let 20. století. Podle velikosti koní se předpokládá, že původně nesloužil pro zábavu jen dětem, ale i dospělým. Roku 1994 byl ukraden orchestrion a zvon. V roce 1995 došlo k první větší restaurátorské rekonstrukci budovy kolotoče. Roku 2004 koupilo kolotoč Národní technické muzeum. Náklady na obnovu se odhadují na několik milionů korun. Rekonstrukci potřebovala zejména vlastní točna, koně, autíčka a čáp, stahovací rolety, okolní terén a odvodnění, elektrorozvody a elektrická svítidla. Na opravu kolotoče byly nakonec vybrány více než dva miliony korun. K srpnu 2019 byli opraveni dřevění koně, rytíři a interiér kolotoče. Samotná budova stále rekonstruována nebyla, problémem bylo nalézt vhodnou restaurátorskou firmu.“

Tak vidíte, jaký skvost v Čechách mudlové mají. Proto se kromě mého čarodítka neudrželo ani pár profesorů a studentů a svezli se na koníčkách také. Byl to opravdu zážitek, interiér je úžasný a dobová hudba hrající z orchestrionu nám pomohla nasát atmosféru.

Jakmile jsme naši pětiminutovou jízdu absolvovali a všichni byli spokojení, mohlo se pokračovat dál. Mezitím, než nadšenci do kolotočů ukojili své potřeby, se ke skupince přidali taky Lilien Emity Watfar, Oliver McCollin a David Lopez. Profesorstvo a zaměstnanci tedy tvořili většinu červencového srazu. Blížil se čas oběda, avšak stále nebyl ten vhodný čas na zacpání našich břišních dutin, a tak si pan Filius ještě vzpomněl, že za rohem je zajímavé prefabrikované hřiště pro čarodítka. Když to malá jezevčice slyšela, tak tam samozřejmě hned chtěla, proto jsme se přesunuli o pár metrů dále. Žel noční déšť vykouzlil z hřiště bahenní lázně. Jenže znáte malé kouzelníky, ty něco takového neodradí, a tak opět přišla zábava s loužemi.

Po této malé kulturní vložce jsme tedy konečně zamířili do krčmy/hostince specializující se na palačinky. V této malé, jak mudlové říkají, crepeterii „U Slepé kočičky“, nabízejí mnoho druhů sladkých i slaných variant palačinek. Všem vřele doporučuji si sem někdy zajít naplnit hladový žaludek. S většinou profesorů jsme se pustili do debaty o předmětech, soutěžích, ale také o tom, jak se mají a co plánují. Vydrželi jsme sedět poměrně dlouho, a tak když už nebyl nikdo nevrlý z hladu či žízně, jsme vyrazili opět zpět. Any s Dawsonkou a slečna Ansí se odpojily a my pokračovali přes Letnou zpět. Cestou na oběd jsme totiž spatřili další hřiště, a tak muselo přijít dodržení slibu, že po palačince se tam podíváme.
Děti si chvíli pohrály, my popovídali a už nastal čas jít domů…

Jako vždy to byl prima den strávený s úžasnými lidmi. Ostatně, jako vždy, když se parta z téhle naší školy sejde. Že byste to také chtěli zažít? Klidně, stačí se příště na sraz přihlásit a dorazit 🙂

Pro Denní věštec
Helen Miltonová

Autor

Helen Miltonová

Mladičká redaktorka, která se nezalekne žádného tématu, se nejraději po hradě prohání s rychlobrkem v ruce. Velmi často ji zastihnete, jak něco sepisuje – články do Denního věštce nebo do Žlutého Trimela či domácí úkoly a soutěže. Ve volném čase se ráda vyskytuje na famfrpálovém hřišti, ale věnuje se také malování a vytváření pohyblivých obrázků.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.