Dne 26. 1. 2023 proběhla výprava do lesojezera za účelem najití místa, kterým se do lesa dostává voda z jezera s odpadky. Jak byla výprava úspěšná, se dozvíte v článku dále.
Dlouho plánovaná celohradní výprava se konečně mohla uskutečnit 26. 1., jelikož se všem kolejím a sboru podařilo získat dostatek potápěčských přileb. Každá kolej vybírala zástupce podle jiných kritérií, skupina záchranářů proto byla velmi pestrá.
Za Nebelvír se rozhodli riskovat svůj život a nervy Simelie Mallorny, Freya Reeves, Malroj Pitrakrus a kolejní ředitelka Esperanza Milagrosa.
Horká želízka za Mrzimor byla Cassiopea Zmlklá, Luna Goshawk, Pamela Mildred Midford a kolejní ředitelka Oresta McCollin Vianueva.
Havraspárští na pomoc vyslali Envy Reeves, Eigrelu Alesev a Nicolette Marique Leroy.
A mezi riskujícími háďaty se objevily Enola Gatito, Faye Sages a Nessa Naiadés.
K ruce jako dozor přisluhoval ještě pan Tadäus (neumím-vyslovit-jeho-příjmení) Trottertickler a hradní lesnice Ginevra de Naga s Barbarou Arianne Lecter.
Výprava začala na okraji mýtinky, na pokraji vody. Tam proběhla i prvotní bezpečnostní instruktáž. Vyzbrojeni ohřívacím kouzlem jsme se po instruktáži ponořili do vody, kde jsme dostali pěknou sodu od hlav na kůlech. Hlavy se novou nemocí calycocorsus stipitatus nemohou nakazit, a tak jejich hára poprvé po dlouhé době okusila účinky umytí. Ačkoliv hlavám vadilo, že jsou jejich účesy zničené, nejeden student si v duchu jistě oddechl, že mu v budoucnosti od hlav nehrozí žádné breberky.
Času však nebylo nazbyt, a i když bychom hlavy rádi učesali tak, aby jim vlasy nepovlávaly před obličejem, naším úkolem bylo něco jiného. Hlavy jsme tedy opustili a plavali jsme směrem, kde dříve začínal les. Čím dál jsme se dostávali, tím více odpadků kolem nás plulo a tím špinavější byla voda. Madam Barbara plula jako náš předvoj první a každou chvilkou bylo obtížnější vidět, kam vlastně plave, až se nám na pár chvil ztratila v chaluhovém háji.
Naštěstí jí po chvilce došlo, že za ní nikdo neplave, a vrátila se pro nás, aby nás mezi chaluhami provedla. Jedna z chaluh však zachytila nohu Freyi Reeves a omítala ji pustit. Vytáhnout jsme se ji napřed snažily já a Envy, avšak neúspěšně – bylo třeba využít větší síly. Pan Tadäus byl nominován na dědečka z mudlovské pohádky o tahání řepy, madam Oresta mu šla dělat babičku a zbytek se připojil dle toho, kde bylo místo. Stačilo jedno zatažení ze všech sil, a silná chaluha rupla a Freyu propustila… a nás ostatní poslala do odpadkového pekla. V místě, kde předtím byla chaluha, se totiž udělal vodní vír, který začal vydávat do svého okolí další haldu odpadků.
Po menší kontrole stavu skupinky ze zdravotního hlediska bylo shledáno, že jsme všichni schopni plavat dále, a tak nezbývalo nic jiného než plout do hlubších vod. Voda kolem nás byla stále žlutější a žlutější a několik členů skupiny začalo polemizovat, zda nejde o něco podobného žlutému sněhu. Já osobně raději nechci ani vědět, v čem jsme to plavali.
Čím dále jsme se dostávali, tím byla viditelnost lepší. Dokonce jsme kolem sebe již viděli několik skorožab a rybiček, které se držely v naší blízkosti. Madam Oresta se rozhodla s nimi skamarádit a požádala je o radu, kam máme dále plavat.
Jako kdyby rybky rozuměly, co se po nich chce, zformovaly se do šipky. Šipka ukazovala ke dnu a do míst, odkud jsme právě připluli. Nakonec jsme se tedy shodli, že se vrátíme na místo nenechavých chaluh, kde vznikl odpadkový vír.
Vrátili jsme se tedy tam, kde si Freya poranila nohu, a pokusili jsme se najít „špunt“, jenž brání vypuštění vody z lesa. Nikde však nic nebylo k vidění, a tak se Envy nabídla, že se nechá chytit chaluhou. Nejdřív jí nabídla svoji nožku, ale možná si ji ten den dostatečně neumyla, neboť se chaluze nelíbila. Nakonec je tedy zkusila prohrábnout rukama a po těch už chaluha lačně chňápla. Všichni byli okamžitě připraveni na tahání a připlavali k Envy a zatáhli. Chaluha rupla a objevila se hromada odpadků ve víru. Po chvilce však vír obrátil svůj směr a začal vše přitahovat k sobě. Stejně tak i naši skupinu plavců, kteří si po prvotním šoku začali plutí ve víru docela užívat. Každá sranda však musí skončit a skupina byla vírem vyplivnuta.
Najednou jsme se ocitli blízko města jezerního lidu a všichni jsme zírali kolem sebe oněmělí tou krásou. Ne však dlouho, během chvilky k nám totiž připluli dva jezerní lidé a my rychle pochopili, že pokud něco neuděláme, je s námi konec.
Rozzlobení jezerní lidé byli znechuceni z našeho počínání, které vedlo k zamoření jezera. Pookřáli však, když jsme jim vysvětlili, že se snažíme jezero zachránit a vyčistit, nicméně nám chybí ještě části receptů, a tak jezero nemůžeme vyléčit. Jezerní muž se nad námi nejspíš slitoval a v zájmu svého vlastního lidu nám řekl, že nám pomohou. Zadarmo to však nebude. Jezerní zákon totiž praví, že pomoci se smí, jen pokud se za to dostane něco na oplátku. Na revanš se rozhodli žádat odpověď na hádanku.
„Bublinatka a štika váží 10 kilogramů, delfín a štika 20 kilogramů a bublinatka s delfínem 24 kilogramů. Kolik váží všichni dohromady?“
Po přepočítání na prstech se nám podařilo hádanku uhodnout a jako odměnu jsme od jezerního lidu získali jeden žaberník a příslib dalších. S tím se však pojí varování. Čekají nás další úkoly a jejich obtížnost se bude zvyšovat. Jako odměnu za ně však získáme ingredience do lektvarů, které se jinde než v jezeře získat nedají.
Najde se dost odvážlivců, co se potopí do jezera a budou hledat tajemné ingredience? Podaří se nám již během příštího školního roku zachránit jezero a jeho lid?
Další odpovědi nám přinese až čas.
Dnes již však víme, že žaberníky je možné vytáhnout z jezera, kde nám však připomínají jen „podivné chumle“. Kdo ho sní, získá možnost se portálem v jezeře dostat do podivného místa, kde je třeba vyřešit hádanky, na které je omezený časový limit. Vstupujte tedy prosím do portálu bdělí a připraveni.
Pro Denní věštec
Simelie Mallorny