Pražský seznamovací sraz říjen 2023

Nový školní rok, noví studenti a od března už také nějaký ten měsíc uběhl… Čas na další seznamovací sraz! Organizace se opět ujal nebelvírský duch Martin Matýsek, a přestože účast byla nižší než minule, sraz se vydařil. Co se na něm dělo a kdo dorazil? To se dozvíte v článku!

Seznamovací sraz jsme naposledy měli v březnu a přihlásilo se na něj přes 30 lidí. Tentokrát jich bylo o deset méně a ještě méně lidí dorazilo. Na kvalitě srazu se to ale nijak nepodepsalo a cestování mudlovskou hromadnou dopravou alespoň bylo jednodušší a nepřitahovali jsme jako kouzelníci tolik pozornosti (i když to ten den zvládli na Václaváku jiní, a dokonce mudlové!).

Účastníci srazu: AnnSam Tail, Anseiola Jasmis Rawenclav a mudla Diel, Any Dawson, Aya Watanabe, Barbara Arianne Lecter, Casper Ynott, Emily Moonová, Emma Anet Laufey, Gregory Silvestr Werner, Malroj Pitrakrus, Martin Matýsek, Nimrandir Elénére, Suzzy Blackwood a přišel nás pozdravit i tradiční účastník srazů David Lopez.

Sraz byl, jak už tomu tak bývá, v 10 ráno „pod koněm“, tedy na Václavském náměstí v Praze pod sochou svatého Václava. V článku z březnového srazu jsem psala, že všichni na místo trefili bez problémů. To se stalo i tentokrát, na místo sice všichni dorazili, ale někteří zvažovali, zda to neotočí hned při pohledu na Václavák, ještě než nás viděli. Při výlezu z metra (prostředek mudlovské hromadné dopravy, něco jako Bradavický expres, akorát jezdí pod zemí) se jim totiž naskytl pohled na náměstí plné lidí v nejrůznějších převlecích od Mloka Scamandera (který nebyl Mlok Scamander, madam Barbara mu sice nestihla zkontrolovat kufr, jak plánovala, ale jsme si i tak jistí) přes spoustu anime postav s barevnými vlasy, které nikdo z nás neznal, až po lidi s maskami ve tvaru zvířecích plyšových hlav. Jedno se organizátorovi srazu musí nechat, čas a místo si umí vybrat skvěle. Když tam zrovna neprobíhá demonstrace, tak se tam schází otaku a cosplayeři z celého Česka. Za tuto informaci vděčím madam Barbaře, která jediná z nás měla odvahu se zeptat. V lese komunikuje s mluvícími hlavami na dřevěných kůlech, tak tohle byla určitě hračka. Odvážná ale nebyla pouze slečna Barbara, ale také Casper, Emma a Gregory, kteří na rozdíl od ostatních účastníků srazu nikoho neznali, a přesto se k nám přes Václavák plný cosplayerů prodrali. A to Casper a Emma byly na srazu úplně poprvé! Odvaha očividně není pouze nebelvírská vlastnost.

(Srazová jmenovka)

Jak již bývá (nebo vlastně nevím, zda bývá, ale doufám, že je, a pokud ne, tak že bude) Matýskovou tradicí, každý nově příchozí dostal nalepovací jmenovku se svým kouzelnickým jménem, a to dokonce i v příslušné barvě. Co ale plánujeme jako novou tradici, je žabičkový deštník pro madam Barbaru – takový ten, který mají průvodci v Praze. Díky němu bude nepřehlédnutelná a trefí k nám na sraz už úplně každý a ani skupina cosplayerů ho nezastaví anebo se nebude muset náhodných kolemjdoucích ptát: „Nejste náhodou z Hogu?“ Samé výhody, že? A takový deštník se dá nosit v zimě i v létě a madam Barbara se na něj tak moc těší, že dokonce požaduje takový předmět i na hradě. Tak co, návrháři, kdo se toho ujme?

Když jsme se všichni posbírali na Václaváku, následoval přesun hezky po mudlovsku na Chodov, kde nás čekala první aktivita srazu, hra Najdi Nima. Ta nás zabavila na kratší chvíli, než jsme čekali, slunce naše nejjasnější totiž tentokrát dorazilo bez pověstné bradavické čtvrthodinky. O tu se nakonec postarala madam Anseiola v doprovodu mudly Diela, ale i oni k nám úspěšně dorazili a společně jsme se všichni vydali prozkoumat zdejší výstavu na téma Harry Potter pohledem zvenku.

(Pohyblivé schodiště, nepohyblivá fronta)

Naše kroky směřovaly prvně k Hagridově hájence, čemuž se nelze divit, neboť nás vedla madam Barbara. Musí se jí ale nechat, že věděla, kam jít, neboť jsme se všichni shodli, že to byla nejhezčí část výstavy. Nahlédli jsme také k famfprálovému hřišti, do nebelvírské kolejní místnosti, Zapovězeného lesa a v neposlední řadě jsme minuli i učebnu lektvarů. Mudlové se snažili, ale pro nás, co víme, jak hrad doopravdy vypadá, to nebylo nic převratného. A představte si, že v učebně lektvarů při hodinách nepoužívali pracovní rukavice z dračí kůže! Kdyby jenom věděli, že kolem nich prošla zkušená profesorka lektvarů!

Po rychlé prohlídce výstavy jsme naznali, že už je čas na jídlo, a naším dalším cílem se stal food court v horní části obchodního centra. U dobrého jídla jsme probrali vše možné i nemožné od našeho hradu až po cestování všemi mudlovskými dopravními prostředky (vlak JE lepší než autobus!). Samozřejmě došla řeč také na výstavu a Matýsek se nechal slyšet, že „asi úplně netouží stát v papírovém Zapovězeném lese a křičet Expecto Patronum“, což je pochopitelné, však to může dělat každý den na hradě v soubojovém klubu. Akorát že vůbec! Což pro hodně z nás bylo překvapením, ale jak řekl pan ředitel: „Starého ducha novým kouskům nenaučíš.“ Jelikož se tímto konverzace stočila opět k našemu hradu, přišla madam Any s tradiční otázkou, zda náhodou nedostanou profesoři přidáno. Pan ředitel říkal, že práci ano, tak kdybyste najednou měli v adminu o nějaké ty úlohy a soutěže navíc, může za to Dawsonka. Zbytek osazenstva se samozřejmě smál, těch se to netýkalo, ale úsměv je přešel, jakmile na otázku, zda budou vánoční dárky a co to letos bude, se pan ředitel jen sluníčkově usmál a pronesl: „Šetří se.“ Tak doufám, že se šetří na ty dárky teda! I když madam Any by bohatě stačily dva žaberníky, které jí prý nedávno snědl její šnek v jednom jediném dni. Jak je to možné, ptáte se? „No asi mu chutnají,“ zněla odpověď odborníka na hrad a jeho čarostavitelské fungování zoomagii.

(Hagridova hájenka)

Po obědě jsme se rozhodli, že se půjdeme podívat zpět na výstavu, měla tam totiž probíhat nějaká akce. Tou nakonec bylo vystoupení profesionálních mudlovských tanečníků, kteří děti naučili tancovat waltz, o který se ve čtvrtém díle knih pokoušeli i Harryho spolužáci na lekci s paní profesorkou McGonagallovou. Poté následoval vědomostní kvíz na téma Harry Potter, ale byl určen pouze dětem, a tak jsme se alespoň dozvěděli, kolik toho o nás mudlové už od útlého dětství vědí. Překvapilo nás, jak moc náš svět znají, zvlášť některé velmi malé děti. Nejpřekvapivější a nejnečekanější částí kvízu byl ovšem začátek, kde si skupinky dětí volily koleje. Jako první si dvojice dětí zvolila Mrzimor. Ani Emily tomu nemohla uvěřit! Havraspár byl nakonec kolejí, jež zbyla na nějaké malé slečny, které pravděpodobně o našem světě nikdy neslyšely, neboť měl „Havraspár pořád nula bodů“, jak nám modrým několikrát za kvíz s úsměvem oznamoval pan ředitel. Kvíz nakonec vyhrál Zmijozel, tedy pardon, Zmizojel (moderátor kvízu pravděpodobně shledal překlad pana Medka nudným a tento nový název prý zelené koleji sedne víc, my souhlasíme!).

(Zleva: Emma Anet Laufey, Any Dawson, AnnSam Tail, Emily Moonová, Anseiola Jasmis Rawenclav a Diel, Aya Watanabe, Barbara Arianne Lecter, Nimrandir Elénére)
Pro zvětšení klepněte hůlkou

Ke konci jsem pro vás ještě vyzpovídala Emmu, pro kterou byl tento sraz úplně prvním srazem, a tak mě zajímaly její pocity a celkové hodnocení srazu.

Emma Anet Laufey: Jak hodnotím první sraz? Hmm, záludná otázka. Ale ne, vlastně vcelku jednoduchá. Bylo to super. Jsem ráda, že jsem nakonec jela i přes to, jak jsem se na začátku bála a ještě po cestě byla hrozně nervózní.
Pocity před srazem byly všelijaké. Natěšení poznat nové lidi se stejným zájmem, ale také nervozita, jestli si budeme vůbec rozumět. Pak taky jestli naši partu poznám, ještě k tomu, když na Václaváku byl nějaký sraz otaku cosplayerů, což mě na první dobrou dosti vyděsilo. – směje se – Ale nakonec to bylo fajn. Potom později jsem si říkala, že je dobře, že jsem jela. A po srazu už jsem to jenom všechno vstřebávala a byla jsem fakt ráda, že jsem jela. – usměje se –
Nevím, jestli se to dá brát, jako že mě to překvapilo, ale jak jsou všichni i v reálu milí, hodní a přátelští. Je jedna věc tak působit ve virtuálním světě a druhá věc takový opravdu být. – usměje se – A i přes to, že psaných lidí bylo podstatně víc, než nakonec přijelo, tak mi to vůbec nevadilo, protože tak jsem se nemusela seznamovat s hodně lidmi najednou a aspoň trochu bylo moje introvertní já spokojené. – směje se –
Kdyby se to dalo hodnotit na číselné stupnici, tak bych tomu určitě dala 5/5.
Možná jediné, co mě trochu zklamalo (ale ve finále nevím, jestli „zklamání” je ten správný pocit), byla samotná výstava na Chodově. Ale to bude spíš tím, že jsem byla v Londýně ve studiích HP a prostě my jsme náročná cílovka. – usměje se –

Než se s vámi rozloučím úplně, mám tu pro vás ještě hlášky od mudlů. Tento geniální nápad pochází buď od Emily, nebo madam Barbary. Moje paměť musela v hlavě udržet ty hlášky, takže na původce nápadu už nezbylo místo, ale samozřejmě děkuji oběma. Pro jistotu! Co ale tak vtipného ti mudlové řekli?

Několik jsme jich zaslechli, jak říkají, že „musí jít na ty hůlky“, tak Emily pravila, že pro ty si měli jít k Ollivanderovi a ne na Chodov (opět souhlasíme!). Někteří ale ani nevěděli, kdo je Ollivander, neboť ani nepoznají kouzelného tvora od bradavického profesora – ano, následující konverzace se opravdu stala.

Mudla: „Hele, to je had zelenej, ten je asi zmijozelskej, viď?“
Mudldítě: „Ne, tati, to je McGonagallová.“

S touto příhodou, na kterou (stejně jako na Zmizojel) asi jen tak  v dohledné době nezapomeneme, se s vámi loučím a na viděnou na dalším sraze! Nebojte se přijít, nejtěžší je tu bandu kouzelníků najít, ale až bude mít madam Barbara svůj speciální srazový deštník, tak i to půjde snadno. Zbytek už se děje úplně sám a pak si to užijete stejně tak jako my v sobotu 14. října 2023. Nakonec ještě děkujeme Matýskovi za organizaci (a jmenovky!). Příští hogrok zas?

Pro Denní věštec
Aya Watanabe