Kompletní historický přehled výherců UNC (2014–2022)

| Vydáno:
Pamatujete si výherce prvních Udílení novinářských cen? Anebo těch posledních? Jestli jste stejně zapomnětliví jako já, tak právě pro vás tu máme velký přehled pomyslných medailistů ze všech ročníků Udílení novinářských cen. Pokud si chcete osvěžit paměť, připomenout zapomenuté, nebo jste jen zvědavci a toto téma vás zajímá, rozhodně si nenechte článek a přehledné tabulky ujít.

Poznámka redakce: Článek vznikl na začátku února ještě před UNC za rok 2023; některé informace již tedy nemusí být aktuální.

DEBUT ROKU

(Po rozkliknutí se obrázek zvětší)

Ačkoli prvních pět ročníků ovládla modrá barva a snad to vypadalo, že jiná kolej debuty neprodukuje, od roku 2018 už jsme modrou barvu měli možnost vidět v tabulce na oceněných pozicích pouze jednou, a to v Udílení za rok 2021. Navíc jen jeden jediný z výherců byl nominovaný za kolejní časopis. V počtu výher této kategorie si pomyslné druhé místo připisuje Mrzimor rovnou se dvěma debutantkami, žlutí se naopak v tabulce začínají objevovat až po roce 2018.

Přestože červená barvička nám září od roku 2015 v tabulce každý rok, červení to nikdy nedotáhli až na výhru. Co je však hodně zajímavé, je jedna jediná osamocená fialová duše. To je ovšem skvělou reklamou, protože psát se dá začít v každém věku – a vzhledem k výhře asi i na docela dobré úrovni. Zelení se v tabulce objevují spíš nahodile, mají však na kontě všechna z pomyslných medailových umístění, čímž dokazují, že umí pravidelně zamíchat pořadím.

Více o debutantech se dozvíte v článku Debutanti, kde dnes jsou (část první a část druhá), ale sami si můžete při prohlížení tabulky všimnout, že debutantská jména se později objevují i v jiných kategoriích, krásný příklad vidíme na Veronice, Aimée, Addie nebo třeba Helen.

NEVIDITELNÁ TVÁŘ

(Po rozkliknutí se obrázek zvětší)

Podívejte se na tabulku a zamyslete se, co vidíte? Napadají vás věci jako hodně červené, málo modré a žádná žlutá? První pohled je docela výstižný, ale nenechte se oklamat. Třeba Trimeles v tabulce své zástupce má, ale šedé a fialové barvy. Pojďme se podívat blíž a třeba se dozvíme ještě něco, co na první pohled není jasné. Neviditelné tváři roku dominuje rozhodně Denní věštec, který se umístil na stupni nejvyšším všechny roky krom ocenění za rok 2021. Když přepneme do barevného vnímání, pouze ve třech ročnících nefiguroval na prvním místě nikdo z Nebelvíru.

Podívejme se podrobněji na jednotlivá jména. Mám pocit, že v této kategorii není neobvyklé, že se někdo objevuje v tabulce několikrát po sobě. Rozhodně taky obsahuje daleko více fialových jmen než jiné kategorie. Krásným příkladem toho, že fungovat v časopisu může opravdu kdokoli, jsou dva umístění duchové – jeden svou kategorii dokonce vyhrál.

Za absolutní špičku této kategorie můžeme považovat Nerys, které se podařilo nejen 5× vyhrát (2014–2017 rovnou čtyřikrát po sobě), ale k tomu si připsala i dvě druhá místa a jedno třetí. Úplný vrchol, který se komentuje sám, je pak zlato a stříbro z roku 2014 a zlato a bronz z roku 2015. Nerys se stala neodmyslitelnou součástí a dlouhodobě plně nasazenou jednotkou nejen pro Denního věštce, ale i Sub Salix, tedy obě celohradní periodika.

Hezké propracování se na vrchol této kategorie vidíme u Narcisse nebo nověji u Mayi. Narcisse za rok 2017 brala stříbro i bronz a o rok později už tabulce vévodila. Maye se bronzová pozice zatím vyhnula obloukem, ale v roce 2021 skončila druhá. O rok později kategorii již bezkonkurenčně ovládla a vzhledem k jejímu působení v Denním věštci můžeme pravděpodobně napjatě čekat, jestli půjde ve šlépějích Nerys a odnese si další, v pořadí zatím druhou nejvyšší cenu.

Následně tu máme Alfa, který se věnuje práci v Denním věštci opravdu dlouhodobě, což dokazují stříbrná místa za roky 2015 a 2018. Nesmíme ale zapomenout na Lilien, která se stejně jako Nerys objevovala v nominaci dlouhou řádku let. První ocenění přišlo za rok 2016 (2. místo). O rok později o jednu příčku pohoršila, aby mohla v roce 2018 i 2019 zase o jednu nahoru poskočit. Další druhá místa však nebyla vrcholem její kariéry. Nejlepší umístění, tedy prvenství, jí přinesl rok 2020.

Ne vždy však osoby mají v UNC viditelný progres nebo snad vývoj, to bych vám lhala. Některá jména se vyšplhají na výherní pozici jednorázově a pak už o nich v jiných letech ani v jiných kategoriích neslyšíme. Jedná se třeba o Martina, Beteramis nebo Gabrielle.

ČLÁNEK ROKU

(Po rozkliknutí se obrázek zvětší)

Sami se zamyslete, kdo by mohl mít v této kategorii navrch. Humor je vlastní nám všem a takové články plodí nejčastěji zelení. Není tedy divu, že první místo obsadili vždy vyjma let 2015 až 2017. Pětkrát z celkem devíti ročníků brali zelení i třetí místo. Třikrát zakopli o stříbro. Zelení píšou taktéž do Denního věštce, tudíž Hadí král jako takový vyhrál anketu přesně 5×. Když se podíváme na další koleje, tak z červených v tabulce vidíme pouze jméno Nebelbracha (3×) a Newiky. Lví tlapou má z této kategorie právě jednu výhru. Modří se objevují v tabulce rozhodně hojněji, nejvíce pak Edmund, a to rovnou třikrát. Třikrát Corvinus Declaratio také celou kategorii vyhrál (2× z toho Edmund).

Denní věštec bodoval v kategorii rovnou dvakrát (1× výše zmíněný Nebelbrach, 1× Nina). Ani jednou se zatím nepodařilo na výherní stupínek proniknout Žlutému Trimelovi. Své zástupce však v tabulce má: konkrétně 2× Andrewa (jednou ve spolupráci s Magrápou) a 1× Petromilu, která byla nominována za Denní věštec. Ani fialoví se v tabulce neobjevují zrovna často. Dvakrát se do TOP3 probojovala Lilien, jednou pak Any a jednou James.

Je třeba vyzdvihnout taktéž jména těch, jejichž články se probojovaly na medailové pozice vícekrát. Začneme-li odzadu, poslední dva ročníky vyhrála Nina. Ta je momentálně v mrazáku, tak uvidíme, jestli se její články do nominace za rok 2023 vůbec probojují, aby měla možnost získat hattrick. Třetí místo naopak minulý rok už podruhé získala Astoria. Zmijozel bronzovou sérii drží už od roku 2019, a tak jsme zvědaví, jak to dopadne letos. Další zelené jméno, a to až do morku kostí, je Zpytlehněv Zďáblíkov. Tomu se povedla senzace v roce 2019, kdy svou kategorii s článkem za HK ovládl a s článkem za DV nezaostal a obsadil třetí pozici. A že nemá Zpytel stříbro? Ale má! Z roku 2018. Na novinářském poli válí taky zmijozelská dušice Márč, která dvakrát celou kategorii vyhrála, a to za rok 2018 a 2020.

Od zelených se samozřejmě posuneme i k jiným barvám. Jak jsme již zmínili, jediné nominace za Žlutého Trimela proměnil Andrew (ve spolupráci s dušicí), a to za léta 2014 (2. místo) a 2017 (3. místo). Zajímavý je taky James a jeho nominace časově docela daleko od sebe. Za rok 2015 jeho článek zabodoval zlatem, to byl ještě ve studentském hábitu, o pár let později v roce 2019 bral jako fialový stříbro. Obě nominace však byly za časopis jeho domovské modré koleje. U modré ještě zůstaneme s Edmundem, který obyvatele hradu uchvátil v letech 2017–2019, kdy dvakrát vyhrál a jednou bral místo třetí. Zajímavé je, že všechny nominace jsou opět za Corvina Declaratio, přestože Ed psal dlouhodobě kvalitní články i do Denního věštce. Dále se v tabulce opakuje jméno Lilien za Denního věštce z let 2015 (stříbro) a 2017 (bronz) a nesmíme zapomenout na červenou legendu Nebelbracha. V letech 2015 až 2017 vymetl všechny medailové příčky. Začal třetím místem za Lví tlapou, další rok už vyhrál za Denního věštce a poslední rok, kdy se jeho článek probojoval do TOP3, si doplnil sbírku místem druhým za Lví tlapou.

PROJEKT ROKU

(Po rozkliknutí se obrázek zvětší)

Projektu roku dominuje Sub Salix, který vyhrál rovnou 5 titulů (4× dokonce v řadě za sebou v letech 2019–2022). Naopak ani jednou nevyhrálo kolejní periodikum Corvinus Declaratio a první výhru Lví tlapou přinesla až loňská nominace na projekt Strážce, který pořádal Nebelvír ve spolupráci právě s čítárnou. Nutno říct, že projekty, které byly nominovány za Denní věštec, často měli na triku právě primárně a převážně červení. Zatímco Denní věštec a Hadí král vyhráli tuto kategorii už 2×, Žlutý Trimeles právě jednou.

V Projektu roku tradičně víc uspějí hradní periodika než ta kolejní. Abych pravdu řekla, tato kategorie se velmi špatně rozebírá, neboť nejsou výjimkou dělená místa. Výjimkou ale nejsou ani opakující se umístění. Módní patrola brala druhé místo za rok 2014 a v roce 2017 získala ještě bronz, nutno podotknout, že tento projekt funguje dodnes a stal se spíš neodmyslitelnou součástí časopisu. Když zůstaneme u Corvina, byla dvojnásobně oceněna také soutěž ŠMRNC!, která vybojovala stříbro za rok 2016 a bronz za rok 2022.

Z Hadího krále se opakuje tradiční Antivalentýn (druhé místo 2015, třetí místo 2016), ze Žlutého Trimela Tradiční nováčkovský turnaj (zlatá příčka za rok 2016, bronzová za rok 2017), který jste koneckonců mohli po čtyřech letech znovu zahlédnout v ŽT v obnovené verzi. Z Denního věštce se dvakrát prosadil Komik(s) Denního věštce (bronzový za rok 2015, stříbrný za rok 2016). Obecně bych ze svého pohledu řekla, že častěji uspějí nové, neokoukané a originální projekty než ty, které se opakují. Stačí se podívat, že víceméně všechny zmíněné dvojnásobně oceněné projekty si ten druhý rok, co se umístění týče, pohoršily.

BRK SYMPATIE

(Po rozkliknutí se obrázek zvětší)

Když se podíváme na Brk sympatie, praští nás do očí hlavně zelená a fialová barva, které zkrátka za ty roky dominují (4× umístění pro zelené, z toho dvě výhry, 3× pro fialové, z toho jedna výhra). Za ty roky se pouze jednou objevila červená a žlutá. Nebelvíru se toto ocenění povedlo ukořistit za rok 2019 – na druhou stranu je to cena půlená mezi Nebelbrachem a Newikou, naopak ze žlutých se povedlo do povědomí dostat poprvé v minulém roce, kdy mé jméno, tehdy ještě jinak zbarvené, proniklo na druhou příčku. Stále však Mrzimorští zůstávají jedinou kolejí, která zatím v této kategorii nemá svého výherce. Modří na tom jsou sice o chlup lépe, ale poprvé se na medailové příčky dostali také až nedávno, a to při UNC za rok 2021, kdy bronz brala Aya, v roce 2022 už kategorii ovládla Nicolette.

UMĚLECKÝ POČIN ROKU

(Po rozkliknutí se obrázek zvětší)

Umělecký počin je velmi zajímavá kategorie, neboť je určena pouze pro jeden časopis, Sub Salix. Často se stane, že je nominován článek, na kterém se podílel rovnou celý kolektiv autorů. Tady asi nejméně vidíme barvu zelenou a žlutou s tím, že jeden zelený má na kontě výhru, zatímco nikomu žlutému se tuto kategorii ještě nepovedlo ovládnout a spíš sbírají bronzy. Zbytek barev je zde víceméně v rovnováze s tím, že se tu objevuje rozhodně významně větší množství fialové než v jiných kategoriích. Některé roky jsou zbarveny vyloženě do nějaké barvy: třeba v roce 2021 zaplnily všechny pozice červení a rok předtím, pomineme-li kolektivní dílo, naopak modří.

I zde se ale opakují díla osob. Začneme šéfredaktorkou DV Theresou, která si odnesla stříbro za rok 2014, tehdy ještě jenom jako Brendi, v roce 2019 se jí už ve fialovém kabátku a se jménem Veilin Brendi podařilo dokonce vyhrát.

Dvojnásobnou vítězkou za léta 2017 a 2018 je potom Belatris. I třetí jméno, které zmíním, bude fialové, a to jméno Martina, který si za rok 2015 odnesl bronz a stejně tak se mu s díly dařilo v roce 2017.

REDAKTOR ROKU

(Po rozkliknutí se obrázek zvětší)

Redaktor roku je moje oblíbená kategorie, protože je to jedna z mála kategorií, možná snad i jediná, kde se pravidelně střídají na výherní pozici různé barvy kolejí a zástupci různých časopisů. Když říkám různé barvy, tak myslím i fialovou, kterou zastupuje Veronica, ale i duchovskou šedou – ta sice není k vidění na prvním místě, ale Marguerita krásně vyvrací pomluvy a dokazuje, že psát můžete, i když jste mrtví a neudržíte brk v ruce.

První tři roky této kategorii vévodily barvy modré a červené, a to nejen na výherním místě, ale na všech oceňovaných, pak naopak začíná dominance zelené a od roku 2019 tabulku prozařují i jména žlutá.

Když se podíváme na konkrétní oceněné, asi nejvíce ve mně rezonuje jméno Nebelbracha, který celou kategorii vyhrál jako první za rok 2014. Znovu se objevuje v oceňovaných za rok 2018, a to na třetím místě. O rok později zase kategorii dominuje. Nebelbrach dodnes píše, a to často i od tučňáků. Tato velká výdrž zaslouží klobouček.

Všimněme si, že i v této kategorii figuruje jméno Nerys, a to z let 2015–2016, kdy si odnesla stříbrnou pozici. Už jsem nakousla i Veronicu, která se z ničeho nic vyšplhala na vrchol v Udílení za rok 2021, v minulém roce však přišel útlum a spadla na pozici bronzovou. Další zajímavé vzlety a sestupy nabízí jméno Edmunda, který ze třetího místa za rok 2014 vyletěl na první za rok 2015, nebo Wronky, která naopak za rok 2016 vyhrála a stejně jako zmíněná Veronica o rok později brala bronz.

Na závěr si schovávám jméno Narcisse Cinerey, která je jedinou, které se podařilo titul získat rovnou dvakrát za sebou (rok 2015 a 2016). Paradoxně v jiných letech na oceňovaná místa nedosáhla naproti třeba právě taktéž dvojvítězi Nebelbrachovi. Když se na to tak dívám, napadá mě otázka, zda je vůbec možné udržet si čtenáře dlouhodobě a přinášet jim i časopisu pořád něco nového, aktuálního a zajímavého, nebo zda je to vždy jen na bázi krátkodobosti.

ŠÉFREDAKTOR ROKU

(Po rozkliknutí se obrázek zvětší)

Nejnovější kategorii nelze ještě tolik rozebírat, neboť nemá dlouhou tradici. Na první dobrou si rozhodně všimneme tří věcí, chybí akorát šéfredaktor Denního věštce, první místa jsou dělená a jména se opakují. Simelie tedy letos může zaútočit na bronzový hattrick, naopak Eillen už si vyzkoušela všechny medailové pozice krom té bronzové. Této kategorii zatím dominuje modrá šéfredaktorka Aya, která v obou ročnících UNC zvítězila. O tento titul se bude ucházet i letos, a tak se můžeme nechat překvapit, zda se opět vyšplhá na vrchol, nebo se snad objeví na prvních příčkách jméno úplně jiné, nové.

ČASOPIS ROKU

(Po rozkliknutí se obrázek zvětší)

Když se podívám na vývoj výsledků v této kategorii, napadne mě jednoduchá myšlenka: Corvinus Declaratio, Denní věštec a Hadí král se každoročně perou o první dvě příčky, zatímco zbylé časopisy se střídají na místě třetím. Pojďme se však na výsledky podívat podrobněji. Nejvíce výher má v kapse hradní periodikum Denní věštec, a to rovnou pět. V posledních třech letech ale jeho popularita klesá, připsal si jedno třetí místo a dvakrát se vůbec neumístil. Druhé z hradních periodik Sub Salix je občas snad opomíjeno: v rámci UNC na tom bývá nejhůře a vidět ho můžeme v tabulce pouze jednou na třetím místě za rok 2018.

Z kolejních časopisů je nutné vyzdvihnout stabilní výkon Corvina Declaratio, který se právě krom roku 2018 do první trojice (respektive dvojice, neboť Corvinus nikdy bronzový nebyl) vždy vlezl. Získal sice pouze jednu výhru, ale má dlouhou šňůru druhých míst: 7× z devíti ročníků. Neméně zajímavý je vývoj Hadího krále. Jeho jméno v prvních třech ročnících UNC nevidíme, ale pak přišel postupný vzestup. Nejdříve bronz, pak stříbro a po jednom neúspěšném nebo nevyvedeném roce, kdy opět z medailových pozic zmizel, se vystoupal na příčku nejvyšší. Od roku 2020 ji odmítá propůjčit komukoli jinému. Udrží vítěznou šňůru i po letošním roce?

Na poslední odstavec jsem si nechala dva outsidery – Lví tlapou a Žlutý Trimeles. Ačkoli časopisy to jsou hezké, čtené a opečovávané, v UNC se jim spíš nedaří. Oba získaly 3 bronzy. Lví tlapou spíš nahodile (za roky 2014, 2019, 2021), u Trimela vidíme dvě třetí místa v řadě (za roky 2015–16), dlouho nic a další třetí místo si nenechal ujít v roce minulém. Rozhodně však není vyloučeno, že se tyto časopisy v budoucnu objeví i na vyšších příčkách.

 

Na závěr článku bych chtěla poslat velké poděkování za spolupráci šikovné Hayley Moon, která zpracovala mé ručně psané tabulky do těch, které můžete v článku zahlédnout spolu s počty hlasů, pokud jsou k dispozici. Zároveň je celá přehledná tabulka k nakouknutí na tomto odkazu a jistě poslouží i do dalších let. V tabulce je možnost rozkliknutí všech počinů. Pokud jste tak nějaký projekt nebo redaktora nezažili a zajímalo by vás víc, rozhodně se tabulkou proklikejte.

Druhá velká kouzelnice Maya Prinz díky tabulkám navíc realizovala nápad vystavit v rámci výročí desátého ročníku UNC takovou malou „síň slávy. Oběma slečnám děkuji za nadočekávání splněné představy a pomoc. Zároveň bych ještě všem čtenářům moc ráda doporučila opravdu nadmíru povedený článek Princess Star z minulého roku, která historii UNC pojímá více statisticky.

Možná bych ještě na konec vypíchla fakt, že jakkoli se UNC snaží být objektivní, do určité míry hraje roli oblíbenost. Výsledky je tedy určitě vhodné si nějak vyložit a vzít v potaz jako zpětnou vazbu, ale rozhodně je nebrat jako směrodatné měřítko úspěšnosti jednotlivých osob a časopisů. Pokud máte zajímavé vzpomínky na UNC, můžete se o ně s námi podělit třeba do komentářů.

Pro Denního věštce
Amanda Wright

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *