A čípak ty jsi?: Princess Star

Na úvod si pojďme říct, jak asi reagují novináři, kteří vás často pronásleduj s brkem v ruce každý druhý den, když je oslovíte s žádostí o rozhovor. Můžete klidně napsat komentář a hádat, která z reakcí je čí.

„Kdy máte čas na rozhovor?“
„…NE!!!!!!“
„Tohle jsem si zažila nedávno! Já už nechci!“
„Máte na výběr od října do ledna, tak si to rozmyslete.“
„…je to povinný?“

„Vytáhnu tě na rozhovor, určitě skáčeš radostí.“
„Co, proč? Já nemám co říct, nejsem zajímavá.“
„Dělám poznáváme redakci. Máš, něco z tebe vytáhnu.”
„Aha, tak jupí.”

„Jo, a po Vánocích se připrav na ten rozhovor se mnou!“
„Cože, prooooč?“
„Dělám poznáváme redakci.“
„Úplně vidím ten úvod, hledala jsem, hledala fakt dlouho. A pak jsem ji konečně našla. Seděla v rohu s blokem v ruce, celá zaprášená, pokrytá pavučinami. Bereš to od nejméně viditelných tváří?“

„Jej, rozhovor se mnou? Ale já jsem úplný nováček v redakci! Jinak prosím radši až v tom lednu, když už.“
„No, v lednu už nebudete, respektive máme redakci plnou nováčků.“
„Jasný, tak jo, budu se teda psychicky připravovat na leden.“

Jak vidíte, zrovna moc nadšení jsem v kolegyních nevyvolala. Zato vymýšlet názvy a perexy – to by jim šlo na jedničku (k tomuto článku jej vymyslela Nicolette Marique Leroy). Ovšem ta, se kterou jsem dělala rozhovor jako první, byla pravý opak a černá ovce mezi svými.

„A jééé! Můj úplně první rozhovor na Hogu! A ještě navíc od vás, to je boží!”

Princess je v naší redakci možná trošku déle než ostatní, i když zdaleka není služebně nejstarší. Slečna je osobou dobře známou, aktivní a i přes to vše s ní nikde za ty roky nedohledáte rozhovor. O to více jsem věděla, že právě s ní chci celou tuhle epizodku začít. Dámy a pánové, pohodlně se posaďte, začínáme…

Denní věštec: Nádherný den, slečno Prin, – usměje se na slečnu a podá jí šálek horkého čaje – jsem ráda, že i přes naše přehlcené diáře jsme si na sebe v podzimním čase našly čas! – mrkne – Jak prožíváte podzim? Jste jeho milovníkem, nebo na vás padá trochu splín? A už se chystáte na Vánoce? – zazubí se a nenápadně odkopne nohou svou tašku, ve které se velmi nenápadně schovává vánoční balicí papír –

Princess Star: Krásný den, madam Mandelínko. – oplatí profesorce úsměv a s povděkem převezme čaj – To mi povídejte! Pro nás dvě by se měly prodávat speciální diáře o rozměru A1. – zasměje se – Já mám podzim ze všech ročních období nejradši. A to nejen proto, že mám narozeniny a že nám v Děravém kotli začíná půlrok toho klidnějšího období, ale hlavně kvůli přírodě, Halloweenu – a ano! Blížících se Vánoc. – oči jí zasvítí jako vánoční světýlka – Ale na ty se tedy popravdě zatím ještě nepřipravuju, zatím jsem v módu toho Halloweenu. – ukazuje madam Wright všechnu halloweenskou bižuterii, kterou je ověšená, a předstírá, že si balicího papíru v tašce nevšimla –

Denní věštec: Napíšu si Fleutýně, ta zvládne všechno! – zubí se – Další blázen do Vánoc? – v očích se jí objeví hvězdičky a nadšeně okukuje slečnu Prin – Že jste to tak hezky nakousla, děláte toho hromadu – vedete kolej, děláte spoustu soutěží, od noci do rána a od rána do noci jste v Děravém kotli, působíte v Lví tlapou, ve Věštci a určitě toho je mnohem více. Když byste si sestavila pomyslný žebříček priorit, na jakou příčku řadíte novinářinu? Je pro vás hodně důležitá, nebo spíš takový doplněk všech těch ostatních činností? – nakloní hlavu a zahledí se na slečnu –

Princess Star: – zamyslí se a napije se čaje – Víte, já jsem se novinařině první roky vyhýbala bezpečným obloukem. Aktivně jsem četla všechen hradní tisk, který máme k dispozici, což činím dodnes, ale do psaní jsem se rozhodně nehrnula. Vlastně jsem se k němu později dostala úplnou náhodou. A jsem moc ráda, že se tak nakonec stalo. Novinařina mne moc baví, a i když toho času nemám tolik, popravdě mi připadá, že čím dál tím míň, tak se mi ani jedno z redaktorských křesel nechce opouštět. A kdybych tedy novinařině měla přidělit příčku na žebříčku priorit a zohlednila všechny mé hradní aktivity, bylo by to asi číslo tři – po primusování, včetně všech věcí s ním spojených, a po nebelvírských srazech. – usměje se a přidá si do čaje ještě trochu cukru –

Denní věštec: Teda, tak to je pro vás asi hodně důležitá, to je hezké! – uculí se – Ještě u této otázky zůstanu, mohla byste mi zkusit přiblížit, co vám všechno novinařina už dala, co vám přináší, co vás na ní okouzluje, baví? – zvídavě mrkne na slečnu –

Princess Star: Vzhledem k tomu, že se se svými články povětšinou věnuju dotazníkům či rozhovorům, sblížila mě novinařina se spoustou skvělých lidí. Také mne, stejně jako naše škola obecně, naučila překonávat své limity. Fascinuje mne, jak organizovaně tu redakce fungují, jak je v nich většina členů svědomitých, a to přesto, že se zdejšímu hradu věnujeme pouze ve svém volném čase a v mudlovském světě nás bohužel neuživí. Je to opravdu kouzelné místo.

Denní věštec: Vy mi normálně nahráváte na smeče, slečno! – musí se smát – Právě jsem chtěla nadhodit, že jste „proslulá“ právě psaním svých rozhovorů a dotazníků. Jak jste se k tomu dostala? A proč právě tento směr? Neláká vás čas od času zkusit i něco nového? – napije se –

Princess Star: – zamyslí se – Hm, teď jste mě zaskočila… Jak jsem se k tomu vlastně dostala? Víte, že vůbec nevím? Alespoň tedy k těm dotazníkům. Něco mi říká, že jeden takový kdysi hodila naše tehdejší šéftlapka Simelie do pléna, já se toho chytla a našla v tom zalíbení, ale stejně tak je možné, že je to jen vymyšlená vzpomínka v mé hlavě, která se nikdy nestala. – zasměje se – Mám za sebou pár famfrpálových reportů, ale jako na potvoru vždy chytnu zápas, jehož délka přesahuje dvě hodiny, takže ty zrovna moc nevyhledávám. Ve Lví tlapou mám i jeden cestovatelský článek, v Denním věštci pár statistických a za poslední rok jsem si oblíbila tipy na výlety. No a nakonec jsem si ještě od letošního školního roku vzala na starost reportáže z kolejních srazů.

Denní věštec: A přitom to zase tak dávno není, nebo je? Už to tak utíká? – vytáhne diář a mračí se – No, tak brzy třeba budete reportovat i z nějakých hradních. – usměje se – Víte, dost si stojím za tím, že každé periodikum, které na hradě máme, má něco do sebe, něco svého osobitého, čím může zaujmout. Čtete je všechna? A co si o této myšlence myslíte? Je opravdu každé jedinečné, nebo jsou v něčem stejné?

Princess Star: No, ona moje paměť je dost chatrná. Proto také můj diář vypadá, jak vypadá – směje se – Periodika čtu úplně všechna a musím říct, že se mi způsob přemýšlení o nich průběžně mění. Což bude nejspíš tím, že se tu a tam změní i šéfredaktor.

Corvinus je pro mne ale vždy jistotou skvělých módních článků, k čemuž přispívá i má oblíbená Módní patrola. Ačkoliv se momentálně aktualizuje jednou za dva dny, stejně se každý den po půlnoci běžím podívat na nový model, protože, jak jsem zmiňovala, nemám dobrou paměť a nevím, jestli už od poslední Patroly uplynuly dva dny, nebo pouze jeden. – rozpačitě se zasměje – První palec nahoru je tedy v 99 % případů vždy můj! – hrdě hlásí – Mám moc ráda i corvinovské soutěže a sbírání odznaků.
Žlutý Trimeles se během několika posledních let vyšplhal neskutečně nahoru. Grafika časopisu je bezkonkurenčně nejlepší na hradě a přesně ve stylu, který mám ráda. Nápad s meme na každý den je naprosto boží. Jak o mně víte, letní prázdniny se vždy snažím trochu z Hogu stáhnout, nabrat síly na další rok, věnovat se hlavní sezoně v Děravém kotli a volný čas trávit na výletech a dovolených. Mrzimorskou celoletní soutěž si ale nikdy nenechám ujít, protože jsou propracované jak žádné jiné.
Hadí král mi zase vždy zaručí zmijozelský sarkastický humor, který je mi blízký. Mrzí mne, že v něm v poslední době nevychází tolik článků, ale věřím, že je to jen přechodné období. Ostatně každý z našich časopisů už takové měl. A doufám, že se i letos uskuteční Adventní kalendář Hadího krále, protože ten je také mou velkou srdcovou záležitostí.
Mám velkou radost, že se nám Lví tlapou mění před očima, a to nejen graficky. Nebylo zvykem, že by se čtenáři v našich novinách pravidelně dozvídali informace z kolejního dění. Ne že bychom byli takoví tajnůstkáři, ale zkrátka to patřilo do našich ročenek, které si mimochodem můžete všechny prohlédnout na Nebelvírském webu hned v první knize na vrchní polici. – mrkne – Letošním školním rokem jsme ale zásadním způsobem vzhled ročenky změnili a rozhodli se, že podstatnou část vnitrokolejních zážitků otiskneme raději v našem časopise.
Myslím, že nebudu jediná, kterou beztak nejvíce baví články z prostředí hradu, kde se všichni známe. Sub Salix má úžasný potenciál, který bohužel podle mne není dostatečně využit. Máme v našem kouzelném světě nepřeberné množství talentovaných spisovatelů, kteří by podle mě měli dostat více prostoru. Ale chápu, že je madam Eillen na celou čítárnu sama a s ohledem na její nabitý mudlovský život není úplně v jejích možnostech pravidelně číst velké množství příspěvků.
No, a pak je tu Denní věštec, do kterého jsem už tolikrát zavítala, abych získala informace do svých článků, do domácích úkolů či jen pro mou vlastní potřebu. O kom není ve Věštci zmínka, jako by na hradě nikdy nebyl. – směje se, ale myslí to vážně – Umím si představit, že kdybych z hradu odešla, ale stále bych si přála vědět, co se na něm děje, úplně by mi stačilo číst Denního věštce. Tamním blokařům navíc neunikne žádná informace, nic, co se na hradě šustne, a to je moc dobře.

Denní věštec: – přikyvuje – Pobavilo mě, že o kom není ve Věštci zmínka, jakoby nebyl –- a je to fakt, když něco hledám z historie, vždy zavítám první právě tam. Každopádně – usměje se – doufám, že se nebudete zlobit, očividně máte o časopisech velký přehled, ale když se řekne hradní novinařina, jaký první článek nebo články se vám vybaví? Máte nějaký konkrétní oblíbený? – dopisuje předchozí odpověď a mění pergamen –

Princess Star: Bude to znít zvláštně, ale když se řekne hradní novinařina, vybaví se mi Zpýťova třídílná série Mudlovské pohádky očima kouzelníka vydávaná v Denním věštci, jejíž druhý díl vyšel o mých prvních letních prázdninách na hradě. Vlastně to byl první článek, který jsem zde na hradě četla a absolutně se do něj zamilovala. Četla jsem ho tehdy i své rodině a různým mudlovským přátelům, zkrátka každému, kdo byl ochotný poslouchat. Do té doby jsem si novin tak nějak nevšímala, protože toho na objevování bylo zkrátka moc, a navíc jsem ještě před koncem prvního ročníku převzala z rukou našeho tehdejšího kolejního ředitele pana Olivera prefektský plíšek, a tak jsem se musela dost otáčet. –směje se – Takže díky Mudlovským pohádkám se ze mne stal právoplatný čtenář alespoň Denního věštce.

Denní věštec: Jé! Vím přesně o čem je řeč! Na Zpýťu nejde zapomenout! – usměje se – A vy mi opravdu strašně nadhazujete, chtěla jsem se zrovna zeptat, zda vám to funkcionářství už neleze krkem? Strašně dlouho zastáváte opravdu vrchní pozici v koleji. Jsou na vás alespoň hodní? Jak to zvládáte? Jako… na první dobrou vypadá, že dobře – vaše jméno září v OH, Nebelvíru se daří na poli famfrpálu i bodování, a letos dokonce přišla i kagíková smršť. Ale často první pohled může klamat. – vysvětluje slečně a upije čaje –

Princess Star: A všimla jste si, že se pořád o Zpýťovi mluví různě po hradě? U něj opravdu neplatí, že sejde z očí, sejde z mysli. Chybí mi tu. –

smutně se usměje – Nebelvír je pro mě ráj na zemi. Měla jsem obrovské štěstí, že jsem vždy byla ve vedení s lidmi, kteří mi nikdy nelezli na nervy. A madam Heky… To je prostě ztělesnění dobroty. Opravdu je to náš anděl, se kterým je radost spolupracovat. Co se týče primusování, tak je asi s podivem, že mne to pořád baví, a to i přesto, že je to (někdy) psychicky a (pořád) časově náročné. Zároveň ale vím, že až jednou přijde den, kdy předám zlatý odznak zase někomu dalšímu, tak to pro mě nebude znamenat konec zábavy, naopak! Těším se na to, až si jednou budu užívat čistě studentský život a nadšeně čekat, co si pro nás vedení koleje připraví. A konečně se budu moci zúčastňovat všech vnitrokolejních soutěží! Když totiž vidím všude pod pokličku, nepřijde mi moje účast správná a ani mě to moc nebaví. Ale pak! Pak to přijde! – směje se –

Denní věštec: Přesně, všimla! A přitom já s ním nikdy v bližším kontaktu nebyla, ale moc mi chybí jeho hradní působení jako takové. – přitakává – A Nebelvír byla vaše volba, nebo za vás rozhodl klobouk? A závidím vám, že si s nikým nelezete na nervy, to je vzácné. Je skvělé, kolik času funkci věnujete. Teď jsem to právě chtěla říct, že vy si nemůžete užít v kolejí ani ty aktivity, protože je neznáte z druhé strany. Ale určitě se dočkáte. Když hned neodběhnete do fialové. Kde se vlastně vidíte za jeden rok slečno? Už složíte OVCE, nebo si je ještě šetříte? – přemýšlí –

Princess Star: Ano, o Nebelvír jsem Moudrý klobouk požádala sama. Nějak jsem si po strávení tolika let v knižním Nebelvíru nedovedla jinou kolej představit. I když tedy Mrzimorským závidím jezevce, je to úžasné zvíře! A i kdyby byl tento školní rok na primusovi mým posledním, vím jistě, že za rok ještě složené OVCE mít nebudu. Mým plánem je první rok po odevzdání odznaku trochu vypnout. Nechat si můj tradiční jeden předmět, ale nezapisovat se na semináře, nedělat soutěže a prostě si tak nějak celkově oddechnout. – usměje se –

Denní věštec: Jezevec? – zvedne obočí – Hm. Každopádně lehárko zní – no asi tak, že si ho dám s vámi! Ale pojďme od hradních věcí… kdybyste na sobě mohla změnit jednu věc, jaká by to byla a proč? – zvídavě koukne na slečnu –

Princess Star: Jenom jednu? – odfrkne – Hm… Tak asi to, abych si uměla lépe organizovat čas. Nestíhám. V jednom kuse nestíhám. Strašně bych si přála si někdy sednout a vědět, že jsem splnila naprosto všechno, co bych měla. Ať se to týká domácnosti, našeho hradu, návštěv… Je toho tolik! Potřebovala bych vyhrát v loterii a přestat chodit do práce, protože ta mě neskutečně zdržuje. – směje se –

Denní věštec: Někdy mám dojem, že pojem stíhat je mystifikace a neexistuje. Znáte někoho, kdo řekne „stíhám“? Já ne. Samozřejmě pro každého je to individuální – pro jednoho, co děláte vy, je málo, a hravě by to stíhal, jiný by se sesypal. Lidé mají navíc tendenci si pořád něco hledat, a proto nestíhají. – pokrčí rameny – Zůstaneme na té pozitivní vlně – co dělá svět hezčím místem? – usměje se –

Princess Star: Kočky! – zasměje se – Ten můj tedy určitě. Ale jinak ochota pomáhat druhým, dobrosrdečnost, spolehlivost, umění pochválit, poděkovat, omluvit se, ale taky humor, dobré jídlo, hudba a malé radosti. To byla krásná otázka, děkuju za ni.

Denní věštec: Já vám děkuju za ještě hezčí odpověď. – trochu se dojme – Kdybyste se mohla setkat jen s jednou jedinou osobou ze světa kouzel a jít s ní třeba na večeři nebo na procházku, koho byste ráda poznala?

Princess Star: Ač je mým vzorem Hermiona a nejoblíbenějšími postavami Hagrid a Dobby, nejraději bych se setkala s Brumbálem. Věřím totiž, že by mi dal spoustu cenných rad, moudře mi odpověděl na všechny otázky, které si ve své hlavě nedokážu zodpovědět sama, a tak nějak si myslím, že bych po setkání s ním žila lépe. A možná by mi i prozradil, co skutečně vidí v Zrcadle z Erissedu. – zasní se –

Denní věštec: To je chytrá odpověď, věřím, že by to bylo velmi přínosné setkání. Blížíme se téměř do finále rozhovoru. – usměje se na slečnu – Vy jste hrozně pracovitá, a tak si neodpustím otázku, jak se nakopáváte? Máte nějaký zaručený způsob? Citát, motto? – zvídavě se usměje a dopije čaj –

Princess Star: – vzpomene si na čaj a rychle se napije – Asi prostě jen zatnu zuby a jedu. – směje se – Je to už taková každodenní rutina – otevřu diář a popořadě plním všechno, co je v něm na ten den napsané. Důležité je nemít výčitky z toho, že něco děláte jen pro zábavu. Jdete se ven bavit, pustíte si seriál, zahrajete si hru apod. To jsem si vyčítala dřív, ale tím se jen stáváte svým vlastním otrokem. Samozřejmě to nesmí sklouznout k prokrastinaci a také to musí být tehdy, kdy si to opravdu můžete dovolit. Posedávat po kavárnách, když jste tou dobou měla být na preventivní prohlídce, opravdu není rozumné, ale většina těch věcí neuteče a tím, že sama sebe odměníte nějakým občasným vyhozením z kopýtka, jen zamezí syndromu vyhoření. – dopije čaj –

Denní věštec: Slečno, s vámi by se dalo mluvit hodiny, podle mě byste měla spoustu inspirativních poznatků pro čtenáře. – přikývne – Bojovala jste někdy se syndromem vyhoření?

Princess Star: Stejně tak jako vy! Vždyť víte, že jsem vaše velká fanynka. – mile se na madam Mandelínku usměje – Sama tomu nemohu uvěřit, ale syndrom vyhoření mne ještě nepotkal. Jen vždy v lednu si říkám, že už práci v Děravém kotli nezvládám, i když jí je v zimě paradoxně nejmíň, ale pak přijde únor a s ním šestitýdenní celozávodní dovolená, která mne zase postaví na nohy a připraví na další rok. A pak zase přijde leden a s ním opět ty stejné myšlenky a po něm zase přijde únor a šestitýdenní dovolená. A tak pořád dokola. – směje se – Podle mne dost pomáhá se pořád na něco těšit, byť to jsou jen maličkosti. Těšení se je totiž jeden z nejhezčích stavů, co člověk může mít. – usměje se a těší se na zítřejší snídani –

Denní věštec: – zrudne a mávne rukou – Tak to ráda slyším. A já si myslím, že přesně tak to má být – to užívání si maličkostí a těšení se. Ten zbytek dítěte v nás. Když je človíček prďolátko, těší se na všechno. Časem to opadá a opadá a je těžší a těžší si to udržet. – přitaká – Kdybyste byla květina, která a proč, slečno Prin?

Princess Star: – souhlasně pokyvuje hlavou – Moje nejoblíbenější květiny jsou slunečnice. A vzhledem k tomu, že mi je pořád zima, by vlastně sedělo i to, že se otáčí za sluncem. – pobaveně se usměje –Denní věštec: Alespoň teď víme, co vám dát k narozeninám! – zaleskne se jí něco v očích – Došly jsme spolu k závěru tohoto rozhovoru, za mě velmi příjemného, doufám, že nelitujete obětovaného času. Na konec rozhovoru vždy nabízím prostor – a u vás toho nebude jinak. Máte něco na srdci, co se hodí říct, co byste ráda někomu vzkázala, čtenářům… nebo snad se chcete na něco zeptat mě? Je to jen na vás!

Princess Star: Těšte se z maličkostí a věnujte jim pozornost, protože někdy právě ony přinášejí do života ty největší radosti. Buďte k sobě laskaví a pomáhejte druhým. A mějte pořád na paměti, že naše škola je hlavně zábavou, nedovolte si z ní udělat povinnost. A čtěte hradní tisk! Madam Mandelínko, vám moc děkuju za skvělé otázky, moc jsem si to užila. Ostatně jako cokoliv s vámi. – vesele se usměje –

Denní věštec: Bylo mi ctí, slečno Prin, a děkuju vám za váš čas, mějte se hezky! A nechť vám nadšení pro kolej, maličkosti i novinařinu zůstane.

Odkaz na články slečny Princezny z Denního věštce 
Odkaz na články slečny Princezny z Lví tlapou

No, a koho si představíme příště? Na co bychom se koho měli zeptat, co by vás zajímalo – dejte nám vědět do komentářů!

Pro Denní věštec
Amanda Wright