Počasí v království Aeonara se opět umoudřilo a z nebe již nepadají trakaře. Žezlo bylo díky statečnosti lososové výpravy nalezeno a navráceno vládcům čtyř ročních období.
KRÁLOVSTVÍ AEONARA
Začnem nejprv hezky z jara
v království Aeonara.
Možná spadnou i nějaké trakaře,
jak už to ostatně bývá vždy na jaře.
Po týdnu vyraší zas lístky okvětní,
počasí změní se v tu chvíli na letní.
Sluneční paprsky pohladí po duši,
než se však zem stihne pořádně vysušit,
podzim se o slovo překotně přihlásí,
s barevným listím se jak malíř vytasí.
Nestihne domíchat barvy na paletě
a zimní mráz si pod límcem najde tě.
Tak si pojď s námi užívat taky –
stavět hrad z písku a sněhuláky.
Oči opět upřeš k pergamenu, vedle něhož se objevilo žezlo. U žezla leží černé pírko. Užasle hledíš na předmět, který se před tebou objevil. Že by to nakonec nebyl sen? Hlavou ti problikávají útržky z tvého letního putování. Ve svých myšlenkách se vrátíš do Zmijara a vidíš mláďátka všeho druhu, pastelové květiny a vlasy ti poletují v jarním vánku, když v tom se spustí liják a zplihlé, mokré vlasy si dáváš za ucho. Další střípek je z Létomoru, kde jsi myslel, že je tvůj konec, kvůli neskutečnému chladu, který náhle vystřídalo šílené horko. Podzimlvír a socha krásné ženy s lvicí u nohou, v uších znějící šustění spadaného listí, první kaštan. A nakonec Zimaspár, kde tě přepadl sníh a mráz, stanul jsi před vysokou věží, která nakonec přinesla odpověď. A teď tu před tebou leží ono ztracené žezlo. Natáhneš ruku, abys ho uchopil a prohlédl si ho zblízka. V tu chvíli se země otřese, za oknem se vystřídají v okamžiku všechny čtyři roční období a žezlo opět zmizí. Odněkud v dálce slyšíš sborové čtyřhlasé „Děkujeme“. A víš, že žezlo je opět ve správných rukou a v království Aeonara bude opět vše, jak má být.
Počátkem měsíce srpna odstartovala výprava pro nováčky. Ti měli za cíl nalézt žezlo, které bylo odcizeno vládcům ročních období. Mezi lososy se našlo několik statečných, kteří se putování v království Aeonara nezalekli a vydali se na cestu, která prověřila jejich znalosti, pátrací schopnosti, ale také kreativní dovednosti.
Do soutěže se zapojilo celkem 7 nováčků: Ketryn Čajoradová, Mickie Rammlex, Miraell Elwynne, Nicolle Muerte, Olivia Barker, Samuel Jace Moon a Sophie Sanderson. Někteří z nich splnili úkolů poskromnu, jiní se do plnění opřeli a vynechali pouze některá zadání. Nejvíc nás samozřejmě potěšilo splnění těch kreativních. Každý z účastníků si mohl vybrat svou odměnu na Tržišti, kde pro ně byly otevřeny čtyři obchůdky dle ročního období.
Jak se ukázalo, kdyby byl Letní obchůdek naplněn pouze seznamovacími poukázkami, vůbec ničemu by to nevadilo, tak moc byla tato odměna žádoucí. Nakonec si však někteří nováčci vyměnili svou potrhanou uniformu za novou, přivítali do svého sovince nové přírůstky, vybavili se šachovou sadou na týdenní výzvy, opomenut nezůstal ani galeon na vlastní nákupy.
Nyní se pojďte spolu s námi podívat na krásná vypracování kreativních úkolů našich účastníků.
Samuel Jace Moon
Ranní sluneční paprsky prosvitnou skrz stromy,
A v srdci přírody jsou teplo a světlo přítomny.
V trávě se nachází třpytící kapičky rosy,
Lákají pocestné, „pojďte se projít bosí“.
Stromy se pod sluncem probouzí ze spánku,
Pupeny na větvích přijímají k otevření pozvánku.
Jasná jarní zeleň se rozprostírá všude v našem okolí,
A bude trvat do podzimu, než se zase všechno oholí.
S paprsky přichází i veselé švitoření prvních ptáčků,
Obloha je světle modrá, bez jediného šedého mráčku.
Je slyšet bzukot včel a lze vidět rej motýlích křídel,
Pro všechen hmyz je první jarní petrklíč největší přítel.
Brzy se přidají do přírodní palety i další jarní barvičky,
A do toho všeho přivedou zvířata své nové dětičky.
Je zde nový začátek, jaro vdechlo přírodě nový začátek,
Nový dech, úsměv, polibek, naději, radost do nových hrátek.
Mickie Rammlex
Když slunce vstává z ranní mlhy,
a rosa třpytí se na stráni,
pták v písni setře stopy dřímoty,
nový den klíčí se v vzbuzení.
Na větvi zpívá drozdí sbor,
ševelí lístek v zelení,
v úsměvu květů mizí vzdor,
tichounká radost v zrození.
Potok si cestu hledá dál,
v peřejích hraje svěží tón,
voda se v jasu rozzářila,
jak by ji maloval sám sklon.
Fialy skrytě voní v trávě,
závanem jara vítají,
a srdce člověka v té slávě,
snad víc než v zimě zpívají.
Včela si hledá první květ,
její let zní jak naděje,
jež přináší nám nový svět,
kde starý smutek zahřeje.
Na polích klíčí zrnek řád,
oraná země voní moc,
a lidská mysl nechce spát,
touží zas kráčet vstříc noc.
Na nebi duha vzplane v dálce,
když déšť a slunce obejmou se,
dětské oči jásají v tanci,
svět znovu rodí se a skví se.
Tak roste víra, síla, dech,
že každý den má nový květ.
A jaro zpívá v srdci všech:
„Žij naplno, vždyť krásný je svět.“
Nicolle Muerte
Letní vánek na tvář dýchá,
v dálce se tráva tiše hýbá.
Letní vánek na nás fouká,
jarní skřítek si zvesela brouká.
Brouká si o jarním vánku,
a jak pokládá květy ke spánku,
o tom, jak potok vesele zpíval,
a jak se les po zimě díval.
Vypráví o prvním světle rána,
kdy rosa svítila jak ze zlata lampa,
o vůni hlíny, co znovu dýchá,
o stromech, které se k sobě sklánějí zticha.
Léto pálí svou teplou dlaní,
a v jeho hlase jaro dál voní.
Každý tón je jak pohlazení,
jak tiché kouzlo, co se nikdy nezmění.
Tak zavírám oči a nechám se vést,
skrz jeho píseň do jarních cest.
I když máme jaro stále daleko,
z léta jsem stále naměkko.
Olivia Barker
Keď jar sa prebúdza, svetlo sa smeje,
na lúkach tancujú kvety novej nádeje,
v srdci sa rozlieva teplo, čo krásne hreje,
na všetkých nás čaká, čo jar nám sľubuje.
Vtáky spievajú piesne, ich krídla sa lesknú,
vetrík jemne hladí, v srdci sa ľahko nesú
spomienky na jarné dni, čo nás osviežujú,
v každom kvete, v každom lúči, tešia dušu.
Slnko sa usmieva, obloha je jasná,
všetko je krásne, myseľ naša jasá,
vôňa zeme, čo po daždi sa vznáša,
v každom nádychu, v diaľ nás unáša.
Aj v lete, keď horúčavy nás zväzujú,
spomienky na jar často sa pripomínajú
či v mraze zimy po živote novom srdce túži,
keď jar sa vracia, zrenička sa vzrušením zúži.
Nech jar nás objíma, nech pohladenie dá,
v srdci nosíme tú krásu, čo nikdy nezhasína
v každom kvete, čo v snoch sa nám zdá,
jar je večná pieseň, a tá v duši nám hrá.
Mickie Rammlex
Olivia Barker
Miraell Elwynne
Miraell Elwyne
Olivia Barker
Závěrem bych ráda poděkovala všem, kteří se na soutěži podíleli, bez nich by soutěž nevznikla, a zároveň nováčkům, kteří se zapojili, protože bez nich by veškerá práce přišla vniveč. Děkujeme!
Pro Denní věštec
Nicolette Marique Leroy a redakce