Perly hradní brány

Pokud jste se někdy vydali na konec hradní brány, tak víte, že první příspěvky byly přidány již v roce 2004. Zkusili jste je někdy všechny přečíst? Nebo jste takoví dinosauři, že jste po většinu let, co náš hrad stojí, byli jeho obyvateli? Pokud jste na obě otázky odpověděli ne, nebo si jen chcete připomenout hezké staré časy, pak je tento článek přesně pro vás. Prošli jsme celou hradní bránu za vás a vybrali ty nejzajímavější komentáře a příspěvky. 

Nejčastějšími tématy hradní brány byly a jsou: zaměstnanecké posty, výuka, nabádání studentů, aby své práce nekopírovali, loučení, gratulace a přání k narozeninám… a nesouhlasné breptání o změnách. Jak čas plynul, komentáře ubývaly, protože přibývalo možností komunikace. Po otevření hradu v roce 2004 bylo pod každým příspěvkem několik desítek komentářů, přálo se obvykle i studentům a příspěvky od profesorů byly daleko častější… a peprnější! A my přinášíme výběr toho nejlepšího!Hanibalovo jezero… křup křup
„Nastala nám zima a uhodily mrazy. Železné zábradlí před naší školou bývá příčinou úrazů, kovové předměty se vlivem mrazu stávají lepkavými a je nebezpečné na takové předměty sahat, nebo je dokonce olizovat. Opakuji – neolizujte železné zábradlí.“ Kdyby byl Hanibal fanouškem české kinematografie a znal český film Obecná škola, jistě by se olizování zábradlí vyhnul. Nebo právě tam našel inspiraci?

slečna Mozkomor hledá lásku
Zatímco v současné době láká nové zájemce svět kouzel, studium předmětů, famfrpál a další aktivity, které naše škola nabízí, před dvaceti lety tomu bylo jinak. Mudlové měli k dispozici nejrůznější chatovací platformy. Kouzelníci měli těch možností o něco méně a co teprve tací, kteří toužili hlavně po romanci? Najít lásku není vždy snadné a o to těžší to může být ve chvíli, kdy proti vám hraje jméno, které vám dali rodiče. Ono taková Lady Mozkomor o tom ví své. Je asi po všech směrech patrné, oč má dotyčná největší zájem. Není tak divu, že se chlapci schovávali, jak jen to šlo. Kdo by chtěl dobrovolně mozkomoří polibek?!

Sodoma gomora!
Tam u jezera v rákosí… tam se oblečení nenosí. A ani ve Velké síni, kolejní místnosti. Dnes si užíváme bohaté outfity, přičemž někteří se převlékají několikrát denně. V dávných dobách, kdy byly Hogwarts ještě v plenkách, se chodilo v hojném počtu ve spodním prádle. Ale jak víme, mohlo by být ještě hůř. Naštěstí spodní prádlo podléhá kouzlu trvalého přilnutí, takže „nudabřeh” u jezera tu mít nikdy nebudeme. A řešení problematiky nahatismu? Školní trest! To si jeden pro příště rozmyslí, zda chce znovu klepat kosu na naháče ve sklepení. Joo, to dnes aby se jeden bál dát školní trest za drzé chování, tehdy to bylo řešení pro vše, co bylo společensky nepřijatelné.

Kdo se bojí, nesmí do Zakázaného lesa (Jo v lese, jo v lese na jehličí, Veldrin bez funkce tiše/nahlas brečí.)
Jsou jména a jména. Někteří kouzelníci, čarodějky, ač se na hradě vyskytovaly dlouhé roky, upadnou, jak se říká, v zapomnění. Stejně tak jsou kauzy a kauzy. Některé utkví pamětníkům v hlavě, jiné nikoliv. Ovšem máme tu i takové výjimky, které mnohým obyvatelům utkví v hlavě natolik, že si dokáží vzpomenout i na patnáct let vzdálenou historii. Že by tohle byla jedna z nich?

Z termínové neděle se stala sobota (Jeden den sem, jeden den tam)
Zima 2008 – školní rok, kdy se měli studenti naučit plnit své povinnosti včas, tedy začít v termínovou sobotu a poslední úkoly odevzdávat pár minut před půlnocí. I když… možná i ty jediné, kdy si člověk po návratu domů uvědomil, že nově je konec termínu právě v sobotu. Ehm, ano, tak určitě, zvyk je železná košile, tak proč nezkusit dát na jeden rok termíny na sobotu. Tomu já říkám plán! Tímto je ujednán! Snad studenti v tu volnou neděli zkonzumovali dost vitamínů, které jistě potřebovali doplnit po tom hrozícím infarktu kvůli termínové sobotě. Hm, jak zvláště to zní, že ano. Termínová sobota, snad se tato půlroční akce nebude opakovat i v současnosti. Myslím, že pro všechny, kteří jsou tu už alespoň desetiletí by to rozhodně nebyla cesta k včasnému plnění povinností, ale spíše cesta do pekel a sběr trollů. I za tuto zkušenost byli ale určitě někteří rádi, přece jen… to se tvořila historie! Ke které se můžeme nyní vracet a za to děkujeme!

Nechybí nám někdo?
Kolik že to máme povolených ztrát? Dvacet pět je v pohodě, ale jen v případě, že se jeden vrátí živý nebo alespoň jako duch. To ty zmizelé smete ze stolu a nikdo si na nedostatečnou hradní bariéru, dračí dech ani ty pohřešované studenty nevzpomene. Jo, ale prosím vás, nechoďte nám na ta zřícená místa, tady nejste na promenádě. Jedna mrtvá a pětadvacet pohřešovaných osob stačí. Jak k tomu přijdou průvodkyně, které mají povolené ztráty na lesních výpravách tak blízko nule? 

Studentská chudoba aneb jak důležité je vlastně vzdělání?
Při takových cenách si jeden rozmyslí, jestli mu na vzdělání až tak záleží. Bodohrotičství s těmito cenami znamená vzít si nemalou půjčku, kterou po studentských letech budete splácet až do zaslouženého důchodu. Koneckonců, k čemu jsou znalosti? Aspoň se galeony můžou rozfofrovat u Malkinové a u Tří košťat! (Salon NiT ještě nebyl otevřen, pozn. redakce) Ekonomickou situaci se podařilo ukočírovat, stejně jako nešťastné studenty, chudé jako kostelní myši. 

Děleeej, už jsi tady měl bejt 4 minuty, ty Romane!
Svatba bývá nejšťastnějším dnem v životě ženichů a nevěst… jak pro koho. Máme tu třeba Jiřího Káru se zpožděním 4 minut nebo Romana Vimberka… který nepřišel k oltáři vůbec, protože jeho nastávající nedorazila do Bradavic ani na ICQ! Možná jeho snoubenka čekala celý den u telefonu, protože očekávala důležitý hovor! V prehistorických dobách byl internet přes pevnou linku, takže jste nemohli být zároveň na drátě a mít  přístup na Bradavice! Třeba slečna jen čekala, až jí zavolá Česká pošta. Takže ve výsledku neměla ani balíček, ani svatbu. Ale abychom nebyli jen černou kronikou, občas to i vyjde…

Zešíleli z Šílence
Vidíte? Už si toho pan ředitel všiml. Na hradě máme takový ošklivý, nepěknou věc. U loňských oktavánů si vysloužil anonym přiléhavou přezdívku, původně jsem vám ji nechtěla říkat, abych vás nevyděsila, ale když si o to koledujete, tak já vám ji povím… víte, jak mu říkali? Šílenec. Tak, teď to víte naplno… Tady přestává všechna legrace!

Kachny nebrat!
Že má pan Ředitel rád kachničky, o tom netřeba diskutovat. Dokonce o tom v roce 2006 proběhla anketa! A dokonce je majitelem takového skvostu, který nikdo z nás nikdy mít nemůže! Na jeho dortu, který vytvořila Iva WildDragon, je zakázáno jíst kachničku a jakožto milovnice pečené kachny se šesti a zelím přemýšlím, zda je tento zákaz aplikován plošně… A jak je na tom vlastně pan ředitel – má rád kachničky i k jídlu? Případně na jaký způsob? A když jsme u toho, kdy naposledy jste viděli kachnu na hostině ve Velké síni?

Pověz, kde ty funkce jsou, co se asi mohlo stát?
Jednoho dne tu byla a v den druhý byla pryč. Řeč je o tajemníkovi školy, zástupci ředitele a o školní obrazárně, kterou někteří pamatují, jiní neví, o čem je řeč. Tatam je doba, kdy jsme na hradě měli hlavního správce Školní obrazárny a také studentské zástupce všech čtyř kolejí. V takovém Havraspáru to snad po celou dobu bývala Brianag Mac Coileáin. Minimálně pokud se zeptáte pamětníků, nikdo vám pravděpodobně jiné jméno neřekne. Dočkáme se ještě někdy znovuobjevení obrazárny? 

A co takový hradní Ceremoniář, nebylo by na místě zvážit konkurz na tuto pozici a znovu do funkce někoho obsadit? Možná by se v dnešní době ujal více jiný titul, ale takový koordinátor večírků by na hradě jistě své uplatnění našel.

Řádí jako utržená ze řetězu
Slyšeli jste, že v některých mudlovských podnicích či obchodech mají vyhazovače nebo hlídače – čím větší a našlapanější, tím lepší, protože budí dostatečný respekt? Ne všude mají takové, ale některá místa si to žádají. Na jiná pak zbydou ti menší, alespoň s přísným pohledem. A co obyvatelé Hogwarts? My máme paní Norrisovou, která ve svých nejlepších letech dokázala vydat, zdá se, za deset takových chlapů. Že svou funkci zastává skvěle i dnes, to víme, ale co s ní dokázala udělat jedna snězená škrkna, by snad nikoho v životě nenapadlo. Ale jednu výhodu to pro obyvatele hradu mělo. Jakou? Alespoň jeden termín byl zase nedělní a mohlo se prokrastinovat běžným způsobem. Přesně tak, jak to má být a jak to máme rádi. 

Rozkaz, ten zněl jasně!
Když se něco řekne, tak se to zkrátka dodrží. A bez výmluv! A vůbec, co se na tom sletu mohlo dít tak důležitého? Studenti zmateně pobíhali po hradě, hledajíc cimbuří, protože se báli následků. Třeba paní Norrisové se vzteklinou. Ale tentokrát to – viďte, studenti – madam Ansí trošku, trošičku, malinko přehání.

O vás, bez vás
Studenti už vědí, že s výmluvami u madam Ansí prostě nepochodí. Madam ví přesně, co je pro vás nejlepší, aniž by musela okem hodit. Mohu si také mrknout? 

No, neber to!
To byly příležitosti! S pár galeony v měšci jste měli možnost poslat sovu Herrrrymu (kolik je tam vlastně R?) s otázkou na Emmu Watson. Jako ano, podnikat se dá v lecčem, ale upřímně by mě zajímalo, jak chlapec, který dodnes na hradě nepřežil, pochodil. A jak moc dobře víme, všechno má svého kupce, ale na téhle reklamě to chtělo ještě trochu zapracovat. Rok 2005, nejlepší léta Horsta Fuchse, kdyby se jen trochu Herrrry nechal inspirovat, možná by si i na Bodohrocení v dalších letech vydělal.

Muž roku 2006
Na tom hradě to ale žilo! Nechybělo hledání lásky, dramata, svatby, ať se uskutečnily, či nikoliv. A nouze nebyla ani o soutěž krásy. Mezi hradními studenty mužského pohlaví se hledal ten nejhezčí z nich. Deset z nich se dostalo do výběru, z nichž jednoho máme stále na hradě, stále ve studentských řadách. Docela by mě zajímalo, kdo nakonec vyhrál a zda obdržel nějakou cenu. A to Lady Mozkomor tvrdila, jak je nedostatek chlapců na hradě a bylo jich dokonce dost na to, aby byla top 10 v soutěži MISS. 

Omlouvám se předem…
Posílaly se v roce 2007 sovy nějakým jiným způsobem než dnes? Nezadával se adresát, a tak bylo obtížně doručit ji správné osobě? Po přečtení tohoto komentáře na hradní vývěsce má člověk přesně tento pocit. A díky tomu by se mohlo jednat i o nějakou nechtěnou urážku, pokud by sova doletěla tam, kam neměla, a obsah by nebyl pro oči dané osoby. V jiném případě mi hlava nebere, jak by se do takové situace nevědomě Constantin dostal, pokud ovšem netrpěl dvojí osobností nebo netrpěl náměsíčností. Pokud ani jedno z toho… tak mu určitě ta preventivní omluva zajistila pochopení. 

„Hele, strtrčte si ten školní trest za klobouk, pane profesorko.” „Prosím? Co si to dovolujete, pane Constantine…”
„Vy jste snad slepá a nečetla jste moji omluvu na vývěsce?!”

Akutně, nutně!
Jak lépe zahnat nudu než pravým hákem na bradu některého ze spolužáků? Zajímalo by mě, zda tehdy esterka našla na hradě nějakého obyvatele, který dobrovolně posloužil jako boxovací pytel, nebo na někoho svou frustraci vybalila nečekaně, jen aby přežila dlouhý školní den. Jako ano, pro ty nervy ze zemplu mám pochopení, ale jestli někdo takový výlev pro zahnání nudy schytal ve Velké síni, tak asi nic moc. Teď už se asi nedivím těm pohrůžkám školními tresty za nahotu a další, když se našli takoví studenti, kteří by udělali cokoliv!, aby sobě ulevili. No co prostě :P… abyste se nezcvokli, každý je nějaký! 

Když nevíš coby… najdeš to na hradní vývěsce
Chtěli jste někdy něco napsat na hradní vývěsku, ale nevěděli jste co? Přání k narozeninám? Nuda! Gratulace k povýšení či jmenování do funkce? Trapný. Co by se tak dalo napsat? Hm, mám to! To je fakt dobrý, to určitě zaujme a řekne víc než tisíc slov. 

Zadarmo? Ono se něco dávalo zadarmo?!
Není tomu dávno, kdy byly navýšeny hodnoty potřebných zkušeností k vytvoření svitků z původních 10, 20, 30 na čísla, ze kterých se nejednomu kouzelníkovi točí hlava. A ony se v dávných dobách našly dny, během nichž se dalo naučit kouzlo bez potřebných zkušeností? A biflování? To znamená, že by se někdo ze současných nebožáků mohl naučit Vyvolání démona bez potu, slz a času na učící souboje? Chápu to dobře? To opravdu zní jako báje, pohádka pro děti. Tomu nevěřím! Ale co se ještě divím, když rok 2007 byl rokem, kdy se z neděle stala sobota, zmizelo 25 studentů a neštěkla po nich ani Elle Vandamová. Možná už tu ale tou dobou nebyla, tak jí nechci křivdit. Možné je všechno, ale neuvěřím, že se něco takového skutečně stalo, dokud se historie nebude opakovat. Kolik, že to zbývá let, než dojde k tomu dotknutí?

I ty, Brute!
Ségra, neblbni… tohle si blízké osoby nedělají! Tohle jsou ta dramata, která máme rádi. To jen tak někdo nesvede, takhle s sebou stáhnout svou sestru coby snaživou studentku, vzhledem k přiznání o domácích úkolech. Co tě to jen napadlo, chichi. Bylo to promyšlené jednání, nebo to přišlo z čista jasna a bylo potřeba si ulevit? I takové jsme tu měli… No a copak asi bude na Melisu čekat, až se vrátí z procházky? Snad ne esterka, která si právě hledá svůj boxovací pytel.

Čím bys chtěl být, až budeš velký ty?
Občas ani kouzelníci nejsou schopni splnit kouzlem splnit veškerá přání, není to prostě možné. To se psal rok 2005, kdy si Ville přál stát se antilopou. Kdo by to byl řekl, že jen o dvacet let později se nemožné stane možným. Máme tu rok 2025 a ve světě se toho děje tolik, lidé se doslova mohou stát tím, čím chtějí. Cítíš se být antilopou? Pak asi jsi antilopa. :))) A Ville to už tehdy před lety cítil a konečně tu možnost má, pokud jeho sen nadále trvá.

Líná huba, holý neštěstí…
Taková hezká, upřímná prosba, která vezme za srdce. Malgus nechtěl konkurenční školu, jen svou školu, která by byla konkurencí! Jak nemůžete vidět ten zásadní rozdíl?! Malgus si to asi za rámeček nedá, vypadá to, že místo vlastní školy nebude mít kde přenocovat, protože bude vyhozen i ze školy současné. Inu, jak se říká, lepší vrabec v hrsti (nebo alespoň v sovinci), nežli holub na střeše. Ale tak se jen zeptal… myslel to dobře, žejo. Člověk by měl mít na výběr.

Pokračování příště

Pro Denní věštec
Rebecca Werde & Nicolette Marique Leroy