Poručíme větru, dešti?
Pročpak, když nás neočistí?!
Naše hříchy neodpustí,
naše viny nesmyje?
Že příroda je pro člověka?
Že od slunce mrazí nás?
Že se bouřka usměje?
Jenom lži …
Tak, jako když spím ve tvém náručí
a vím, že tebe s jinou neruším.
Ať ti v hrdle zaskočí
tvá láska k noční krajině.
