Na hradě se stále něco děje, ne vždy to ovšem jsou pozitivní a příjemné události. Nedávno se slavil Letecký den, oslavy však vzhledem k nečekanému dění skončily předčasně. Počasí se doslova zbláznilo a v průběhu dne zrudly mazlíčkům oči. Navíc se začali velmi neklidně vrtět. Redaktoři Denního věštce pátrali po možných příčinách nastalého chaosu. Co přesně se na hradě odehrálo? Kdo za tím stojí? Máme se bát?
Čistý chaos a frustrace. Tak by se daly popsat pocity, které obyvatelé hradu zažívají během posledních dní. Jedna ze studentek situaci popsala jako neuvěřitelnou, nevídanou a doprovázenou pocity zmaru. A o čem že je řeč? Dne 17. 2. znenadání začalo ve Velké síni nejdříve padat listí a následně mrznout. Člověk si řekne – no dobře, je únor… ale mráz sílil. Následně se přidal i vítr a vločky. Když už by jeden šel shánět kulicha a froté deku, začalo svítit slunce tak silně, že bledší tváře, které se v zimě nemažou ochranným SPF, málem skončily na ošetřovně. V moment, kdy začalo pršet a blýskat se, mi málem vypadly oči z důlku a s ostatními kolegy jsme si vyměňovali nechápavé pohledy. Nejvíce mě u srdce bodl fakt, že se mi úplně rozmočily lívance a z horké čokolády slezla veškerá nadýchaná čepička šlehačky.
Zatímco jsem sbírala kousky svého rozbitého srdce a snažila se zachránit alespoň čokoládu, do síně se přiřítila blonďatá studentka, jejíž jméno bych vám ráda sdělila, ale než jsem stihla zaostřit, skla na brýlích mi vlivem extrémních teplot zamrzla. Pištěla, že ji pokousala její krysa, která je od rána agresivnější než obvykle. Bingo! I moje kluběnka, která je jinak mírumilovná, nebyla zrovna ve své kůži. Zrudly jí oči a věřte mi, zánět spojivek vypadá jinak. Mám s tím četné zkušenosti. Červené oči vzápětí zaznamenaly i slečny Muerte a Williams. Že by otrávené jídlo? Nějaká snaha o útok na hradní mazlíčky? Nebo snad jen špatná náhoda? Žádná náhoda. Myšlenky nám létaly hlavou sem tam asi všem, když v tom jsme zaslechli dupání a štěkot. Že by další problém?
„Zachovejme klid!” Dojde mi najednou, že jsem profesorka a že bych měla situaci nějak zklidnit, i když jsem sama velmi zmatená. Slečna Epidemica navrhuje evakuaci do mého skromného příbytku. Napadá mě mnoho konspiračních teorií, jak k tomu všemu mohlo dojít. Mazlíčkovská vzpoura – odplata za to, jak špatně se o ně staráme. Ale jak do toho zapadá to počasí? Erupce na Slunci. To je mezi teoriemi moje osobní favoritka. Ale co si budeme povídat, nestálost magie, která se nám na hradě očividně objevila, může být způsobena téměř čímkoliv. Ani bych se nedivila, kdyby na hrad přišel někdo s podivnou energií, kdo narušil naši rovnováhu.
Když se jevilo, že se vše uklidnilo, do síně se při měnícím se počasí přiřítily agresivní krysy. Zatímco někteří svůj stres uklidňovali zpěvem tematických písní, ze stropu padaly svíce. Poté se k zemi zřítil dokonce i kámen neznámého původu. Stoly jednotlivých kolejí zůstaly poničené, nejvíce to však odnesl ten profesorský. Krysy mezitím naháněly kotníky studentů. Nejvíce se jim líbily kotníky slečny Ellesméry a mé maličkosti. Když krysa ovšem zjistila, že jsem zdatná atletka a rozhodně si na mě nepřijde, protože bych utekla kde čemu (třeba i povinnostem), na truc mi rozkousala koště. Příspěvky na jeho opravu posílat nemusíte, nejspíše vypíšu sbírku, abych si vůbec mohla zahrát na zápasech.
Šílená mela skončila tím, že mě mísa sprostě hozená slečnou Wines uzemnila (obličejem přímo do sněhu). Zmíněná slečna Wines se snažila ozbrojit spadlým kamenem. Velmi nenápadně si ho schovala do kapsy, avšak kámen jí nemilosrdně stáhl kalhoty a po síni se řádnou chvíli promenádovala ve spodním prádle. To se ukázalo být docela praktickou nehodou, neboť závěrem večera jsme se dočkali také povodně a duhy.
Bohužel další dny nepřinesly vyjasnění nepříjemností, ba naopak jsou mazlíčci stále více agresivní a počasí stále blázní. Situace je nejasná a nejspíše závažná. Několik věcí je však jasných, vážení. Dovolte mi vás vyzvat k opatrnosti, ale také ke klidu. Panika v této situaci nikomu z nás nepomůže. Pokud byste zaznamenali další podivné události, neváhejte se obrátit na vedení svých kolejí. Pokud byste se cítili nekomfortně, vyhledejte blízkou osobu a svěřte se jí. Jedeme v tom spolu, jsme na jedné lodi. A ta loď? Ta přece dokáže zdolat jakoukoliv vlnu.
Nebo snad ne?
Pro Denní věštec
Amanda Wright