Simelie Mallorny je jméno, které na hradě rozhodně nezapadne. Ilustrátorka, fotografka, bývalá prefektka i šéfredaktorka a nově také průvodkyně Zakázaným lesem. V rozhovoru vypráví o své cestě k tvorbě, o radosti z nápadů, které vznikají společně, i o tom, proč je někdy nejlepší prostě jen jít a objevovat. Připravte se na milé povídání plné inspirace, humoru a kouzelných momentů.
S madam Sim jsme se sešly u Tří košťat.
Denní věštec: – sedí u krbu u stolku pro dva a chystá si novinářský vercajk –
Simelie Mallorny: – přisedne si ke slečně a oběma objedná máslový ležák –
Denní věštec: – je za ležák ráda, jako by jí madam četla myšlenky – Krásný den, madam Sim, jak se dneska máte? Už se těšíte, až vypukne opravdové jaro? – pohlédne oknem do deštivého odpoledne –
Simelie Mallorny: Padá na mne nějaká jarní únava. Nedostatek slunka je velmi znát. Už aby pořádně vysvitlo a prohřálo nám kosti. – usměje se a též se zadívá do deštivého dne –
Denní věštec: – souhlasně pokývá hlavou a odtrhne ji od okna –
Je to jen pár týdnů, co jste zfialověla a stala se průvodkyní po Zakázaném lese. Co vás na této funkci nejvíce lákalo?
Simelie Mallorny: Asi by se to dalo nazvat touhou po dobrodružství. Lákala mne možnost les sama, ale i s ostatními zkoumat, a tak najít další magická zákoutí, která mi doteď byla skryta. – zasvítí jí oči nadšením –
Denní věštec: A já vám závidím tu hájenku! – směje se –
Je v Zakázaném lese nějaké místo, které máte nejraději?
Simelie Mallorny: Na oblíbené místo je ještě brzy, pořád se rozkoukávám. Ale s lvíčaty jsme procházeli přes ruiny nějakého města, to mě docela zaujalo.
Denní věštec: I mě! A permoníci! Člověk nepřestává žasnout, co všechno v našem světě žije! – s úžasem kroutí hlavou – Ale teď už pryč z lesa.
V Nebelvíru jste zastávala hned několik důležitých rolí. Byla jste prefektkou i šéfredaktorkou Lví tlapou. Na co z té doby vzpomínáte nejraději?
Simelie Mallorny: Asi na chvíle strávené v zadní místnosti redakce, kde jsme v užším kroužku vymýšleli akce pro hradní obyvatelstvo. – usměje se nad vzpomínkou – Vždy se mi líbí, když někdo přijde s nápadem a někdo další ho rozvine. Každý přiloží tlapku a vznikne z toho něco, co si člověk na začátku ani nedokázal představit.
Denní věštec: To máte pravdu. Jak se říká, víc hlav víc ví. – usměje se – Na kterou z těchto akcí jste dodnes nejvíc pyšná?
Simelie Mallorny: Hodně vzpomínám na Strážce. To byla společná akce s čítárnou a byla doprovázena moc krásným příběhem. – usměje se – Ale vzpomínám i na Svatého Munga, kreslit mapu nemocnice mě vážně bavilo.
Denní věštec: Ach ano! Dodnes nechápu, jak jste tu mapu mohla namalovat. – žasne –
Působíte také jako ilustrátorka v Denním věštci a čítárně Sub Salix. Jak jste se k ilustracím vlastně dostala? – zeptá se a posune na kraj stolu prázdné sklenice, aby si jich Rosmerta lépe všimla –
Simelie Mallorny: Ono to přišlo nějak postupně samo. Od novinářské práce jsem se čím dál častěji dostávala k té ilustrační. Někdy to byl diplom, jindy dobrovolné obrázky k akcím. Co bylo potřeba a na co byl zrovna čas. Ale zní to, jako kdybych byla jediná. – zasměje se – Dle mého mají teď časopisy plno šikovných rukou.
Denní věštec: Nemůžu než souhlasit. Víte, co mám ráda na vašich ilustracích? Že je na první dobrou poznat, že jsou vaše. – vzpomene si na škrkny svírající dárečky –
Denní věštec: Máte nějaký oblíbený styl nebo typ ilustrací, které ráda tvoříte?
Simelie Mallorny: Nemyslím si, že mám oblíbený styl. Spíš bych řekla, že se stále ještě hledám. Proto mě i těší, že moji práci někdo pozná. Zdá se, že mé myšlenky jsou v mých ilustracích vidět. – usměje se na slečnu –
Denní věštec: – oplatí úsměv a pokračuje – Podílíte se také na hradní grafice. Co všechno tato práce obnáší?
Simelie Mallorny: Vlastně zde mohu mluvit jen o tvorbě žabek. Ostatní věci podléhají utajení. – usměje se –
Denní věštec: – podrážděně vzdychne nad tím, že ani v rozhovoru s madam Sim se jí nepodařilo zjistit nějaké tajnosti – A co tedy obnáší tvorba žabek? – zkouší –
Simelie Mallorny: Krabičkou zachytíte podobu osoby, která na ní bude zobrazená. Následně je třeba použít zkrášlujících či omlazujících kouzel. – podrbe se – Řekněme si však upřímně, že to potřebuje jen málokdo, protože naši dinosa… ehm, fialoví jsou mladí a v rozpuku krásy, že? Poté už osobu zasadíte do jejího přirozeného prostředí nebo k nějaké významné události, která se s ním pojí. Hodně tvůrců žabek i tuto osobu kontaktuje, aby si vyslechla jeho nápady a co by se mu na kartičce líbilo. A poslední kouzlo je pohyblivé. Naštěstí nemusíme míchat čokoládu a samotnou žabku rozpohybovat, na to už jsou jiní odborníci.
Denní věštec: Aha, takže vlastně skoro stejně jako v případě nebelvírských kartiček. Líbí se mi, že se zobrazených osob ptáte i na jejich názor, to je moc milé. – má radost ze sdílnosti madam Sim –
Jste žena mnoha talentů, a proto jste i členkou návrhářského spolku U Růžové chryzantémy. Co vás na módním návrhářství nejvíce baví?
Simelie Mallorny: Radost z výsledného kousku. Na začátku je jen skica, ale dopracovat se k výslednému dílu někdy opravdu trvá. Občas narazíte na své limity a pokračovat v nápadu dokážete, až když se zase o něco zlepšíte.
Denní věštec: Musí být super vidět pak ostatní, jak vaše oblečení nosí, a ještě navíc rádi. – usměje se –
Je nějaký návrh nebo kolekce, na kterou jste obzvlášť hrdá?
Simelie Mallorny: Nejvíc asi na Nebelvírský famfrpálový kabát a na Korunu krále faunů. – zapřemýšlí – A líbí se mi i pár nových kousků, u kterých teprve čekám na posouzení.
Denní věštec: Ooo, tak to se těším! – nadšeně zatleská – V Nebelvíru stále působíte jako kolejní fotografka. Jak jste se k fotografování dostala?
Simelie Mallorny: Vlastně už si ani nepamatuju, asi jsem k tomu přišla jak Ema k řízku. Tak nějak přirozeně. – zasměje se –
Denní věštec: Jak Ema k řízku! Takže automaticky. – směje se – Co je na této práci nejtěžší?
Simelie Mallorny: Ve chvíli, kdy se snažíte dostat padesát lidí na jednu fotografii, potřebujete využít každého místa. Překáží tak jakékoliv klobouky nebo předměty kolem postavy. Proto byly letos hlavně pokrývky hlavy nemilosrdně sundány. – začne vyprávět – Myslím, že minulý rok někdo málem přišel o oko kvůli něčím parohům, a to rozhodně nechceme opakovat, že? A protože se každá osoba fotí samostatně před plátnem, je třeba za každou osobou kouzly odejmout pozadí a umístit ji na to požadované. Po letech komnat jsme se přesunuli před náš hrad, na famfrpálové hřiště a na Příčnou ulici. I letos jsem již lvíčata nafotila a mám v plánu je umístit na další z kouzelnických míst.
Denní věštec: – vzpomene si na loňské focení, na svůj klobouk a na rozzlobenou madam Sim, přikrčí se a rychle přejde na další otázku – Máte nějakou fotografii od pana Paštičky, která je pro vás osobně nejcennější?
Simelie Mallorny: Asi tuto. Koukněte, jak jsme mlaďoučké a k zulíbání!
Denní věštec: Jéé, vy jste tam fakt škvrně! – rozesměje se – A madam Eill má super šaty! Je něco, co o vás většina lidí na hradě vůbec neví?
Simelie Mallorny: Moje okolí toho o mně ví víc než dost. Stačí mi, že mě znají ti, kdo se se mnou baví. – usměje se –
Denní věštec: Hmm, tajemná! – zakření se – Když zrovna nefotíte ani nekreslíte, čím nejraději trávíte čas?
Simelie Mallorny: Nejspíš odpočinkem. Taky je potřeba dobít vnitřní baterie, že?
Denní věštec: Tak to jsme na tom stejně. A taky na něj máte tak zoufale málo času? – zazoufá si –
Simelie Mallorny: Čas by se asi našel, ale člověk si pak vyčítá, že místo toho neudělal něco jiného. – zašklebí se –
Denní věštec: No právě! Kdy už začneme fasovat obraceče času? – nadhodí – Vím o vás, že ráda čtete. Jaké knihy máte nejraději?
Simelie Mallorny: Mám ráda fantasy, historické, zvládnu přečíst i detektivky nebo horory. Když mě kniha něčím zaujme, tak mě její žánr nezajímá.
Denní věštec: Já se přiznám, že se historické knihy snažím číst také, ale nějak mi to nejde. – směje se – Máte nějaký sen nebo projekt, který byste chtěla na hradě v budoucnu uskutečnit?
Simelie Mallorny: Tak bych to asi říct přímo nemohla. Spíš bych řekla, že chci do budoucna dál posouvat své limity a mít možnost dělat na projektech, které mě potrápí, ale donutí se posunout dál.
Denní věštec: A já se už nemůžu dočkat, až se jich budeme účastnit! – usměje se – Ještě než vás konečně propustím… Co byste vzkázala studentům, kteří by se s vámi někdy chtěli vydat na výpravu do Zakázaného lesa?
Simelie Mallorny: Nebojte se být zvědaví, nikdy nevíte, co se dokážete cestou naučit. Zkuste v lese myslet na to, co jste se během výuky naučili, může se vám to hodit. A hlavně si cestu lesem užijte, ať už vás jím provází kdokoliv. – usměje se –
Denní věštec: Krásná slova na závěr. Moc vám děkuju za váš čas, madam Sim, a ať se vám daří ve všem, do čeho se pustíte.
Simelie Mallorny: Děkuji za přání. Vám nechť se též daří ve všem, na co sáhnete.
Pro Denní věštec
Princess Star