Přichází vždy z nenadání,
potichu a po špičkách,
nad pelestí hned se sklání
objímá mě i v mých snách.
Už je tady, jako vždycky
temná můra podšitá,
hrůzné noci trávím vždycky,
krásná, krví politá.
A pak ráno, bílé, svěží,
přijde mi jak skoro-ráj,
po té noci, stále stěží,
obdivuji denní kraj…