Minulý týden mi přišel dopis od mojí milované tetičky Ellie, která mě jako obvykle informovala o tom, co se u ní děje atd. Aby jste mohli dobře pochopit následující vyprávění, musím vám přiblížit, jak to u tetičky Ellie vypadá…
Tetička má velice starou a krásnou vilu na úbočí jednoho krásného kopce. Do nejbližší vesničky to má více než půl hodiny cesty, takže od mudlů má celkem pokoj a tak si klidně žije svůj život. Občas si zaletí za nějakou svou přítelkyní na odpolední čaj a každou druhou sobotu pořádá schůzky spolku Na ochranu utlačovaných kouzelnických koček.
Její dopisy jsou obvykle plné rozmarného povídání, vyptávání se a taky obvykle obsahují pár galeonů „na přilepšenou“. Proto se na ně vždycky těším a s radostí na ně odpovídám. Tento dopis však ve mně vzbudil obavu nejen o tetiččino bezpečí, ale hlavně o zdraví mudlů v této době. Tady vám přikládám výše zmíněný dopis…
Milá Alismo,
doufám, že nemáš žádné problémy a že si po zásluze užíváš prázdnin. Lituji, že jsem tě k sobě nemohla pozvat, ale bohužel náš spolek ztratil jednoho ze svých nejvěrnějších podpůrců – slečnu Katherine a tak jsem si musela vzít na starost jejích 8 kočiček. A vzhledem k tvé alergii na ně jsem usoudila, že bude lepší, když tě tentokrát nepozvu. Teď jsem si jistá, že jsem udělala dobře, protože představ si, asi od minulého týdne se to okolo mého domu přímo hemží mudly.
První den jsem z toho byla velice vyděšená a po celý den se skrývala v domě, ale když tento ruch neustával, rozhodla jsem se, že vypátrám, proč najednou celé hordy mudlů projevují zájem o přírodu a chodí do lesa. Další den jsem proto strávila zpola zakryta záclonkou a zjistila jsem následující fakta…
Mudlové do lesa chodí s košíky a vždy se tváří velice tajemně, ti odcházející z lesa se pak dělí na dvě skupiny. Jedna z nich je taková posmutnělá a ty košíky nese prázdné, zatímco ta druhá je veselá, tváří se důležitě a nese košíky plné hub. Vůbec ty mudly nechápu, vždyť pokud chci najít houbu, jednoduše použiji kouzlo na její hledání a nepářu se s tím tak, jako oni. A aby to nebylo všechno, dokonce jsem si všimla, že někteří z nich v košících nosí houby, které jsou velice jedovaté. Bylo mi jich líto a tak jsem jim je nenápadně odčarovala, protože jinak by je nejspíš snědli!
Hned ten den odpoledne jsem se pak vyrazila podívat, jak to v lese vypadá a málem jsem padla do mdlob. Mnohé užitečné houby byly zcela rozkopané, všude se válely odpadky a střepů tu bylo víc než šišek. Tak tohle bylo na mě moc, s pomocí mých přítelkyň jsem les dala jakž takž do pořádku a poslala jsem stížnost na Ministerstvo kouzel. Zítra by ke mně měl někdo od nich přijít, takže doufám, že se vše vyřeší k mé spokojenosti. Však ti o tom jistě dám včas vědět..
Pusu na čelo a mnoho pozdravů ti posílá tetička Ellie…
Tak vidíte, jak jen jsou ti mudlové blázniví. Až je mi jich někdy líto, ale to si pak obvykle uvědomím, jak moc škodí lesu a soustrast s nimi hned zmizí jako lehká pára…