Ano vážení, zemětřas udeřil. A zastihl obyvatele hradu naprosto nepřipravené…
V sobotu dne 16.12 2006 ve večerních hodinách byla celá bradavická škola, včetně přilehlých pozemků, postižena ničivým zemětřasem.
Hrad zasáhlo několik po sobě následujících vln zemětřasu a jejich následné ozvěny, ještě zesílené jejich skládáním a odrážením od specifického geologického podloží, zanechaly nedozírné škody na celkové statice budovy naší školy.
Slabé ozvěny o síle 2 a nebo 3 Dračího dechu, které byly jen pouhou předzvěstí toho, co mělo přijít. Intenzita otřesů se stupňovala (především vinou specifického magií nasáklého podloží)
a úměrně tomu narůstala i panika mezi studentstvem.
Při otřesech o síle 7 už začaly ze stěn padat obrazy a plně se projevila absence evakuačního plánu hradních prostor. Obyvatelé hradu znepokojeně sledovali, jak ze stropů opadává omítka a připravovali se na nejhorší.
Nejhůře byl poničen síň s přehledovými tabulemi bodování ležící přímo v epicentru zemětřasu. Byly zde naměřeny otřesy o síle až 10 stupňů, které vážně narušily statiku místnosti – propadl se tam totiž strop…
Zemětřas způsobil značné problémy i na jiných místech – především závaly na frekventovaných chodbách nepříjemně zaskočili studenty mířící do knihovny, ošetřovny, do učeben či na řadu jiných míst. I když domácí skřítkové pilně a obětavě odklízeli všechen nepořádek s plným nasazením celou noc bez zamoření oka, byla jejich práce nevděčná. S každou další ozvěnou zemětřasu se sesypávalo další a další zdivo a odklízení trosek navíc komplikovalo panikařící studenstvo.
Ovšem na druhou stranu zejména ti, kdož byli zasypáni ve Velké síni až do druhé hodiny ranní nesli svůj úděl statečně – koneckonců ani jim nic jiného nezbývalo. Mohli jedině čekat a čekat… až se uvolní alespoň třetí patro, aby mohli odejít do svých ložnic oklikou a nemuseli nocovat mezi zbytky okoralé večeře…