Do třetice všeho dobrého i … (nu, je to matoucí, protože ještě bude do čtvrtice). Tentokrát je to dílo na téma Půlnoční hostina od Ethel Svatouškové.
Bylo půl dvanácté v noci a všichni zmijozelští, se kterými sdílím komnatu, dávno spali hlubokým spánkem. Jenom já ne. Jako každou noc jsem vyklouzla z postele, přehodila přes sebe zeleňoučký hábit a vydala se špehovat nebelvírské. Jelikož nejsem jen tak leckdo, moc dobře vím, že červení nejsou zas tak úplní svatoušci (a tím nijak nenarážím na své ctěné jméno). Moc dobře vím, co po půlnoci vyvádějí, a tu noc jsem byla připravená je chytit a nabonzovat svému zákeřenému kolejnímu řediteli.
Kradla jsem se hradem potichu jako myšička a úplně potmě. Ne, že bych snad neuměla tak primitivní kouzlo jako je LUMOS, ale chtěla jsem být opravdu nenápadná, což se mi zprvu dařilo. Moc dobře jsem věděla, že se nebelvírští schází u sochy jednooké čarodějnice přesně o půlnoci, takže jsem tam přišla už o čtvrt hodiny dřív, schovala se za sochu a číhala.
Netrvalo dlouho a zahlédla jsem v chodbě malé červené světýlko. Nejdřív jsem si myslela, že jde o nový typ kouzla LUMOS, ale pak jsem ucítila kouř… No jistěže, Sviter si to šinul k soše s cigaretou! To se nabonzuje! Chvíli za ním docupital Dolus – také se světýlkem.
„Zdar, vole,“ projevil se Dolus svojí rozsáhlou slovní zásobou. Sviter kývnul na pozdrav a zeptal se: „Kde máš ostatní?“
„Přijdou, ještě mají dvě minuty, pak to rozjedem ve velkým.“
Ha! Já to věděla… Budou dělat něco hrozně zakázaného a já, Ethel Svatoušková, primuska zmijozelské koleje, členka studentské rady, zakladatelka nového školního spolku, velká podpora své koleje, budu u toho, abych zasáhla a získala ještě větší respekt.
A v tom jsem uslyšela kroky. Ale kde bylo další světýlko? Vzápětí jsem pochopila, protože měsíční svit ozářil její tvář – Wendy Horselove.
A hned spustila: „Vy jste zabedněnci zabednění! Okamžitě ty cigarety típněte! Kvůli těm pitomostem, co pořád vyvádíte, přijde Nebelvír o body!“
Sviter na ni provokativně vyfoukl kouř a zeptal se Doluse: „Tys ji pozval?“
Dolus se rozkřikl: „Já? Ne. Už by měla dávno spát.“
„Půjdu spát, ale až když se ujistím, že už chrníte ve svých komnatách,“ zuřila Wendy.
Než Sviter stihl něco dodat, vynořily se ze tmy další dvě postavy – Levandule Pastilová (prefektka!!!) a Jocelynn.
„Tak jsme tady. Jde se na věc!“ usmála se Lynn a celý nebelvírský průvod se dal do pohybu. Plížila jsem se jim samozřejmě v patách. Šli směrem k Velké síni, a pak se zastavili. Kluci zahodili cigarety, holky si přestaly šeptat a v úplné tichosti proklouzli do školní kuchyně. Že by šli krást jídlo? To se musí prozkoumat… Vydala jsem se za nimi. Musela jsem počkat, až něco vážného provedou, abych měla důkazy, takže jsem se skrčila a proplížila se kolem něčeho, co velmi vzdáleně připomínalo kuchyňskou linku, a schovala se. Nebelvírští se sešli u obří ledničky a začali z ní vytahovat dorty, zmrzlinu, grilovaná kuřata, jahody… Dostala jsem hrozný hlad. Kdybych si tak mohla kousnout do té kuřecí nožičky, nebo si líznout té čokoládové zmrzliny… Vlastně, proč ne? Třeba bych mohla… Třeba kdybych natáhla ruku… Třeba…
Nevydržela jsem. Nenápadně jsem natahovala ruku ke kuřeti… už jsem ho skoro měla… když v tom – CHŇAP! Než jsem se vzpamatovala, Sviter mě táhl za ruku z mého úkrytu: „Ha! Špeh!“
Dolus si přisadil: „Zelený šmejdy jsme na hostinu nezvali. To se musí potrestat.“
Jocelynn se vyloženě bavila: „Co by na to asi řekl tvůj tatínek, no? Ethel Svatoušková, velký šplhoun, nachytána při krádeži jídla ze školní kuchyně…“
V tu ránu jsem byla rudá jako rajče. Taková drzost! Kdyby mi Sviter nedržel obě ruce, udělala bych z nich slámu na šatech havajské tanečnice!
Všechno se to seběhlo během okamžiku. Sviter mě přimáčkl na sloup na konci jídelny, Dolus mě svázal dlouhou šňůrou špekáčků a Lynn si jeden nadrzo ukousla. Za velkého smíchu pobrali nějaké jídlo s sebou a vypařili se. Zřejmě po cestě navštívili ředitelnu, aby mě nahlásili, protože během pěti minut byla v kuchyni celá školní rada.
Nemusím snad vysvětlovat, co následovalo a jaký průšvih jsem měla (ke všemu našli před kuchyní ty dva nedopalky). Ale něco vám povím, tohle si líbit nenechám! Tohle všechno třikrát pomstím! Nikdo nebude snižovat autoritu Ethel Svatouškové, zmijozelské primusky, členky studentské rady, zakladatelky nového školního spolku a velké podpory své koleje…
Napsala Ethel Svatoušková – Zmijozel