S číslem jedna slečna Allysa Rose Amidala z Havraspáru
Jako jediný vám Denní věštec přináší exkluzivní zpověď Judith Eleanor Pixie. Judith byla minulý školní rok nejsnaživější žačkou a patří mezi nejlepší žáky na škole v Bradavicích. Dovoluji si říci, že je velmi oblíbená a kdejaký učitel si na ni potrpí. Pokud se chcete dozvědět něco o ní, čtěte dále.
ARA: Byla jsi nejlepší studentkou min. šk. roku. Jaké to vůbec je, mít nejvíce bodů ?
JEP: Ani nevím, nikdy netoužím být nejlepší. Prostě jsem jen dělala všechny soutěže, které mi přišly pod ruku a získávala za to body, jediné, co jsem si přála bylo, aby vyhrála naše kolej školní pohár a snažila jsem se kvůli tomu … ovšem nevyhráli jsme ho tehdy, Zmijozel byl pracovitější. Velká radost pro mě byla, že jsme ho vyhráli alespoň v letošním roce, tentokrát zapracovala celá kolej a já jsem tisíckrát šťastnější, než když jsem vyhrála jako jedinec … o to mi totiž nešlo.
ARA: Koukám, že jsi pro týmový duch 🙂 Jsi nejen dobrá studentka, ale také se angažuješ v literárním spolku. Co tě do něj dovedlo?
JEP: To je přeci jasné, už moje zařazení do koleje to napovídá. 😉 Miluji knihy, literaturu, samozřejmě i velice ráda píši a občas mám i poetickou náladu. Sotva jsem zjistila, že se zakládá, už jsem se hlásila. 🙂
ARA: Takže jsi jedna z prvních členů? Jaký žánr píšeš a který je ti nejbližší?
JEP: Mám pocit, že jsem snad byla kromě vedení spolku první člen, ale nemohu to s jistotou tvrdit, hlásilo se hodně lidí. Píšu dá se říci vše, záleží na náladě, ale většinou se přikláním k fantasy.
ARA: Píšeš ráda fantasy, to mě dovádí k otázce. Jaká je tvá nejoblíbenější kniha, tipovala bych Harry Potter, ale na infu máš pasáž z Malého prince. Tak uveď naše čtenáře na pravou míru. Pozn.: Malého prince jsem zbožňovala.
JEP: Jsi velice bystrá. 🙂 Ano, moje nejoblíbenější kniha je Malý princ. Kdo ho četl, jistě uhádne proč. Nerada bych teď urazila fanoušky Harryho Pottera, ale není ani zdaleka mou oblíbenou knihou právě Harry Potter, spíše se přikláním k dílům českých autorů a mistra Tolkiena. Samozřejmě se najde ve fantasy mnoho výborných knih, to bezpochyby. 😉
ARA: Samozřejmě máš pravdu, Tolkien dokázal vytvořit úplně nový svět se svými dějinami, před takový dílem musíme smeknout. Když už jsme byli u nejoblíbenější knihy, máš nějaký literární vzor? Nějakého autora, kterému by jsi se chtěla přiblížit?
JEP: Jestli myslíš v psaní, tak jasný vzor přímo nemám, ráda se nechám od různých autorů inspirovat, to ano, ale nač se snažit podobat někomu? Podle mého je nejlepší být originál, mít vlastní styl, to já ovšem ještě nemám, možná časem. 🙂
ARA:Dobrá, měla jsem namysli jestli je nějaký autor, kterého upřednostňuješ před ostatními?
JEP: Žádný mě právě teď nenapadá, bohužel. Možná si vzpomenu později, až bude rozhovor u konce, to se mi stává často
ARA:Nováčci měli psát esej na téma proč se jmenuji tak jak se jmenuji. Mohla by jsi ve zkratce našim čtenářům objasnit původ tvého neobvyklého jména?
JEP: Zdá se Vám mé jméno neobvyklé? To mne zaráží. 🙂 Prozradím Vám tajemství, nejen nováčci měli toto téma zpracovávat. Před pár měsíci probíhala právě taková soutěž pod vedením profesorky Te Tiba. Tehdy jsem objasňováním popsala přes dvě strany. Ale jméno, které jsem si vybrala, vyjadřuje moji osobnost a používala jsem ho ještě dávno před vstupem do hradební brány.
ARA: Posuneme se o kousek dále, musíš být velmi trpělivá, když máš tolik vyhraných soubojů. Máš na to nějaký recept, jak vyhrávat v soubojích? Pokud je to tajné nemusíš nic říkat.
JEP: Žádný recept nemám (smích). Všimla jste si, že mám těch vyhraných skoro stejně jako prohraných?:-) Pro mne je to zábava, moc neřeším, jestli vyhraji či prohraji, jen občas si s přáteli dáme dlouhý vytrvalostní, ten ale obvykle prohrávám.
ARA: Ale pořád je těch vyhraných více než prohraných :-). Teď už taková soukromější otázka. Kdyby ti zbýval jeden den života, s kterou osobou by jsi ho chtěla strávit?
JEP: To těžko říct. Nic takového se mi ještě nestalo, takže ať řeknu cokoli, tak to přece jen může být ve skutečnosti jinak. Ale asi bych se zavřela někde sama nebo dělala jako že nic, abych nikoho netrápila, to je to poslední, co bych chtěla, trápit své blízké…
ARA: Velmi rozumná úvaha, je nějaká otázka na , kterou jsi čekala, že se tě zeptám? Pokud ano tak jaká?
JEP: Nečekala jsem nic určitého, jen jsem doufala, že budu schopná na vše odpovědět, zatím se mi rozhovory nikdy moc nevedly.
ARA: Ještě taková otázka. Volila jsi docela extravagantní barvu tvého účesu. Čím to? Je vyjádření náklonnosti k tvé koleji? Modrá barva se moc na hlavách lidí nevyskytuje 🙂
JEP: Ještě před pár dny byste tam našla černou barvu a modrou čelenku…Chtěla jsem teď udělat něco neobvyklého a tak jsem si dala modrou, ano, je náklonností k mé koleji…však ona se ta barva časem smyje
ARA:Ty máš svou kolej opravdu hodně ráda? Chtěla jsi být v konkrétní koleji nebo by jsi se takto sžila s každou kolejí?
JEP:Věřím, že bych se sžila s jakoukoli kolejí, ale kdo ví? Pravdou je, že Havraspár byl můj tajný sen, když jsem přišla do školy, ale nečekala jsem, že do něj opravdu půjdu, to víte, sny se tak často neplní … A ačkoli svoji kolej upřímně miluji, už kvůli skvělé partičce lidí, tak přesto mívám někdy pocit, že na ní vědomostmi nestačím … bystrostí ani ničím podobným zrovna neoplývám.
ARA:To bude vše. Mockrát děkuji za milý rozhovor. Moc krásně se mi s tebou povídalo.