Co to vlastně je?
Je to kousek naděje,
kousek štěstí, radosti,
co tvé srdce vyprostí.
Srdce si tu poskočí,
zažehne ten plamínek.
V nový život vykročí,
časy plné vzpomínek.
Ten, kdo lásku nepozná,
ten, kdo srdce odevzdá,
položí jej v temnou sluj,
Nepokračuj, zastav, stůj!
Nenech srdce bez lásky,
strádalo by jen.
Pak ti klade otázky,
proč je samo jen.
Samota škodí všem,
proto máš tak špatný den.
A proto miluj všechny jen,
ukonči ten hrozný sen.
Sen plný prázdnoty,
sen, který nemá konce.
Vytažený z temnoty,
rozezvoň své zvonce.
Zvonce plné lásky,
načechrané vlásky.
A pak, srdce otevřít,
a víš, co můžeš? Jít.
Jít a lásku rozdávat
vždyť je jí tak málo.
Umíme jen nadávat,
proto se to stalo.