Vážení čtenáři, před časem proběhla kauza ohledně nalezení Turejské sošky a tak jsem s vidinou dobrého tématu zavítal do ústředního archívu Londýnské knihovny, abych našel trochu více informací z dob jejího zmizení. Prodírám se regály, když tu jsem čistě náhodou narazil na staré číslo Denního věštce z roku… popravdě první stránka chyběla a s ní i příslušný rok vydání, nicméně hned na druhé straně byla obsáhlá reportáž z Famfrpálového utkání Anglické Famfrpálové Ligy. Vzhledem k tomu, že v brzké době se očekává otevření aktuální sezóny a toto téma nepozbývá na své aktuálnosti, rozhodl jsem se, že se o svůj nález podělím s vámi.
… Ve dvacáté sedmé hodině zápasu jsme mohli směle prohlásit, že družstvo Ohnivých sršňů získalo dostatečný náskok, nicméně Riki Drossmal z irského Dublinu vyrovnal náskok skvělým dvojitým výpadem přes pozici Rexe Malaka. V následující minutě ho však při chvilkové nepozornosti střelil camrál a Drossmal se zřítil pod severní tribunu. Dle vyjádření pořadatelů utrpěl vážnou frakturu lebky a dvojitou zlomeninu pravé ruky. Celý zápas byl ukončen v polovině dvacáté osmé hodiny, kdy chytač sršňů vyfouknul pro mnohé doslova neviditelnou zlatonku přímo před nosem Johnu Lexmarkovi, který vystřídal Reného Stastra na pozici chytače Ocelových obrů. 
„Prostě ji je potřeba ne vidět, ale cítit,“ prozradil nám nadějný mladý talent Nimrandir Elénére, kterého kapitán sršňů dosadil na post chytače. Podle jeho slov je na tuto pozici nutná ta nejlepší fyzická kondice, nejrychlejší možné dostupné koště a samozřejmě i notná zkušenost a obratnost při letu na koštěti. „Chytač potřebuje to nejlepší vybavení z celého družstva.“ dodává s úsměvem Hanry Parkins, kapitán Ohnivých sršňů, ale to již je celé družstvo vyzdvihováno fanoušky na ramena a při zvuku famfár odnášeno k vítěznému pódiu…