Už dlouho jsem zvažovala, zda tento příběh sepsat. A tak tedy…Chodbou se rozléhají tiché krůčky…sem tam lze zahlédnout plamínek svíčky…ale vždyť nejde nic vidět! Andrea Caruca má na sobě totiž neviditelný plášť!!(S. Caruca)
Kde vzala Andrea tak vzácný neviditelný plášť? Jak to, že si jí nikdo z fialových démonků v hradě nikdy nevšiml? A kam vlastně v noci chodí? Tyto otázky si pokládám už velmi dlouho. Jako její sestra, mě to hodně zajímá, ale Andrea to přede mnou tutlá a bude tutlat až do konce, kdy z toho bude mít problém. A tak jsem se vydala přijít tomuto tajemství na kloub. Zjistila jsem mnoho fakt. Naše rodina je pověstná svým vedením ke kouzelnickým tradicím. Náš otec je mudla, tak mi došlo, že inkriminovaný plášť musí mít od matky. Ale kde by matčina rodina vzala tuto vzácnost? Napsala jsem jí tedy dopis a ptala se na rovinu, kde by ho Andy mohla vzít. Dostalo se mi odpovědi velmi neuspokojivé:
Ahojky Sofi!
Jsem ráda, že jsi mi po tak dlouhé době napsala a že se máte v hogwarst velmi dobře. Až zase budete mít vycházku do Prasinek, stavte se doma a všechno mi povíte. :o) Akorát nechápu jednu věc…proč se ptáš na Andreu a kde vzala neviditelný plášť? To zase na mě něco vymýšlíte?! :o)
Papáá vaše mamča Candy!
Matka mě velice zklamala. Věděla jsem, že něco ví, ale nechce mi to prozradit. A tak jsem tedy udělala velmi nebezpečnou věc. Jednu noc, kdy jako pravidelně v jedenáct hodin večer vycházela z Mrzimorské společenské místnosti do tmavých chodeb, jsem ji potají sledovala, kam že to vlastně jde. Její kroky byly skoro neslyšné a malinký plamínek svíčky skoro neviditelný. Prostě byla skoro jako duch i s tím šustěním hábitu. Já ve svém novém červeném pyžámku šoupala papučkami po kamenech a tápala ve tmě. Moc příjemné to nebylo, ale mé úsilí přineslo ovoce. Prošly jsme chodbou ve třetím patře a zahnuly dolů do druhého a následně zase nahoru a dolů, doprava a doleva a pořád dokola. Andrea chodila úplně nesmyslně. Možná že chtěla setřást zvědy tím, že je zmate, ale já vydržela a nakonec jsme dorazily do kýžené učebny číslo 8. A teď uhodil hřebíček na hlavičku. Učebna číslo 8 je pověstná svou plesnivostí a tím, že je opuštěná a zaměstnanci hradu do ní nikdy nezavítají. Někdy se zde ztrácejí studenti…ehm…v páru, ale sestra neměla někoho…ehm…do páru. Tak co tam tedy chtěla dělat? Nešlo mi to do hlavy. Náhle se ale stal zvrat. Přiběhl k nám profesor Epans Mc Broom!! Lekla jsem se. Stála jsem za rohem a nečinně je pozorovala. Andrea sundala neviditelný plášť a vešla do učebny. Pan profesor Mc Broom za ní. Zděsila jsem se. Mc Broom a moje sestřička? Pomalinku jsem se Carucovským stylem připlížila za nimi a poslouchala za dveřmi.
Andrea Caruca: „Pane profesore já nechápu ten poledníkový průměr!“
Tak a je to tu! Sestra riskuje studium v Bradavicích kvůli půlnočnímu doučováni astronomie! Ale co ten plášť? O dva dny později mi došel dopis:
Ahoj sluníčko!
Víš jak jsi mamce psala ten dopis o neviditelném plášti? Tak ten má tvá sestřička ode mě! :o) Jednou jsem se prohrabával na půdě a hle jsem jej našel. Promiň pokud jsi s tím měla nějaké problémy. Zabalil jsem ho Andree před vaším odjezdem do školy do kufru, že by se vám mohl hodit. Mějte se krásně a napište zase někdy!
Páá váš táta Matt!
Jsem s rozumem v koncích…co mi ještě rodina tají?
– to zní velice tajuplně… Kdes ho vzala, Andreo?! Přiznej se!