V prvním kole sedmiboje skončil úkol slečny Elerin Portmenové druhý. Račte posoudit, co na něm porotu zaujalo …
Slunce svítilo stále slaběji. Sníh se spustil svou strastiplnou stezkou směrem sestupným. Samotářský sameček sysla se snažil schovat, sotva spatřil snášející se sníh, sic skálopevná stařenka smrt se stěží slitovává. Staletí sjednaná schůzka se stala. Smrt sevřela své smrtící spáry. Sysel skonal. Skonal stěží spravedlivou smrtí – střelou…
Statný severský sob setřásl sněhobílý sníh. Studil stále silněji. Starostlivě sledoval svého synka, synka sotva stihnuvšího spatřit světlo světa. Sobík skotačile skákal strmou strání.
Starý sob sledoval slunce. Sklánělo se. Stmívalo se. Stín se sklíčeností sestoupil společně se sluncem. Skrytý strach se snášel Sibiří. Starý strašlivý sen se stával skutečností. Stromy strašidelně sténaly.
Sob se sobíkem shodně strnuli slyšíc sílící střelbu. Smečka Sedmi slintajících sardinek se slézala. Smrtonosné samostříly stále skřípaly svůj smrtící song.
,,Synku,“ sykl sob ,,Sardinky si sjednaly slet, sic se snad stihneme skrýt.“
Schýlilo se k souboji se smrtí Sardinky stačíc spatřit soby startovaly své samostříly. Sob se sobíkem sprintovali skrz sněhem sypanou soutěsku stále stíhaní svištícími střelami….
Sardinky smutně skláněly samostříly, sic samostatná Sardinka stejně spustila spoušť.
Střela směřovala správným směrem – starého soba srazila. Sobík se sklonil stihnuvší
slyšet stále slábnoucí sobova slova.
,,..Sedm slintajících sardinek…slizká sebranka….staň se soběstačným…sbohem, synku..“
Systola sobova srdce slábla… Sobíkovi slzy smáčely sníh.
Sobík setřásl sardinky. Spolu se smrtí soba složil slib. Slib stíhání Sedmi slintajících sardinek.
Stane se stínem – smrtícím, sadistickým stínem.
Sluneční světlo se snášelo Sibiří. Sníh skončil svou strastiplnou stezku. Sic stínova stezka se startovala.