Do třetího kola sedmiboje přispěla zajímavým příspěvkem také slečna Honrová. :-))
Speciál měsíčníku Rychlá košťata
Přinášíme Vám zvláštní vydání našeho sportovního měsíčníku Rychlá košťata. Setkáváte se zde s nejnovějšími zprávami ze světa famfrpálu.
Tentokrát Vás čeká reportáž z nezvyklého utkání družstev Bleskové střely a Košťata útočí. Také jsme exklusivně pro Vás učinili rozhovor s kapitány obou družstev.
Příjemné sportovní zážitky Vám dnes přejí redaktoři Limnus Strčinos a Vitrínie Šťouravá.
V kouzelnické škole Krtinosky se tento víkend konalo utkání mezi jejich dvěma družstvy, která se jmenují Bleskové střely a Košťata útočí. Každý rok se zde tato událost opakuje a většinou jde o naprosto nezajímavé a podprůměrné utkání, jak jsme se dozvěděli od pravidelných návštěvníků. Tento rok však nebyl jako každý jiný. I když, kdo ví, jak tomu ve skutečnosti je. Možná bychom se divili. Ale začněme hezky od začátku.
Již v pátek se začali sjíždět fanoušci z širokého i dalekého okolí. Jejich počet brzy přesáhl ubytovací kapacitu a posléze i kapacitu louky, na které si začali rozestavovat ti otužilejší z nich své stany. Žáci i profesoři se svorně shodovali na tom, že takový nával Krtinosky ještě nezažily. Nikdo si nedokázal vysvětlit tento mimořádný zájem kouzelníku o jindy tak málo navštěvované utkání. Později se nám podařilo zjistit, že to bylo způsobeno dezinformovaností kouzelnických sportovních fanoušků. Špatně informovaný redaktor našeho konkurenčního časopisu, jehož jméno zde nebudeme uvádět, napsal, že v Krtinoskách se bude konat Mistrovství Evropy a proto sem zamířilo tolik diváků. Jaké bylo jejich zklamání, když se dozvěděli, že jde pouze o školní přebor. Ale když už řada z nich vážila tak dlouho cestu, rozhodli se, že zůstanou a budou fandit. A věru, bylo na co koukat.
V sobotu v deset hodin dopoledne byl naplánován začátek utkání. Nejprve ředitel školy, pan profesor Velitřev Chršlivý, přivítal všechny slovy, jež mnoho z nás vyvedla z konceptu:
„Milé děti, milí žáčci, zlatíčka moje roztomilá. Tak už je to zase tady, zase si budeme hrát a radovat se z toho, jak vám to všem krásně lítá. Nenatlučte si nosy a nerozbijte všechna okna, miláčkové. A nyní již hurá do toho, ale opatrně.“
Po takovém úvodu každý čekal partu malých dětí z prvního či druhého ročníku, jak nešikovně poletují po hřišti a narážejí do sebe. O to větší překvapení na diváky čekalo. Na košťatech přilétali hráči věkově všichni asi tak 18 letí. Jejich košťata svítila novotou, a dokonce i ti, kteří famfrpálu příliš nerozumí museli přijít na to, že jde o poslední modely Saturnusů XL, nejlepších košťat na trhu. Od té chvíle následovalo jedno překvapení za druhým.
Nepřiletělo 14 hráčů, jak by se dalo očekávat, nýbrž na hřiště se dostavilo pouze 10 sportovců. Jak jsme se v zápětí dozvěděli, obě družstva se skládala z brankáře, chytače, odrážeče a dvou brankářů. Což znamená, že chyběl jeden odrážeč a jeden střelec.
To však ještě zdaleka nebylo všechno. Po chvíli se na hřišti objevily roztleskávačky. Polovina kouzelníků si začala připadat jak na mudlovském baseballovém zápase, a podle toho se i po zbytek utkání chovali. Hvízdali, pořvávali a plivali na hřiště nedojedené bertíkovy fazolky.
Po nastoupení roztleskávaček pan ředitel mávl pravicí a utkání začalo.
Zdálo se, že hráči jsou na košťatech poněkud nesví, vzpamatovali se až v okamžiku, kdy začali roztleskávačky velmi hlučně volat:
Cukr, káva, ležák, plesky,
Bleskové střely jako blesky
Letí vstříc do boje,
Ničeho e neboje.
Košťata útočí
Jenom se zatočí,
Rychle se na hřiště přiženou,
za zlatonkou se poženou.
A v tento okamžik se dělo asi to vůbec nejpodivnější za celé utkání. Z ampliónu se začla místo komentování ozývat hlučná mudlovská muzika, zvaná prý techno a uhodila do uší diváků takovou silou, že se z toho ještě dobré půl hodiny vzpamatovávali. Hráči mezitím zcela nekoordinovaně poletovali po hřišti, naráželi do sebe, pouze brankáři strnule viseli ve vzduchu u brankového koše. Zdálo se, že vůbec nevnímají.
Asi po dvaceti minutách tohoto zmatku na hříšti se najednou ozvalo z úst pana ředitele:
Jakoby to vytrhlo ze spánku odrážeče obou družstev. Ale místo toho, aby začli konečně bránit členy svých družstev proti potloukům, tak se počali vrhat na soupeře a zhazovat je z košťat. Jakoby nebylo dost potlučených hráčů od potlouků a dokonce i camrálu.
Takto pokračovala hra ještě dalších dvacet minut, kdy se nepodařilo ani jednomu z družstev vsadit jediný gól. Zato hráči pomalu ubývali, jelikož padali z košťat jako hrušky. Po těchto dalších dvaceti minutách, kdy na hřišti zbyli pouze oba brankáři, chytač družstva Bleskových střel a střelec družstva Košťata útočí se najednou zlatonka jakoby rozhodla, že už ji nebaví déle poletovat nepovšimnuta a začala „bzučet“ před nosem jedinému přítomnému chytači. Malé dítě by nyní dokázalo zlatonku chytit. Ale ne tento chytač. Ačkoliv se zdálo, že zlatonka pronásleduje chytače a nikoliv naopak, trvalo mu ještě celých 10 minut, než mu došlo, že po ní má vztáhnout ruku. A při druhém natažení ruky ji uchopil a zvolal:
Sem dobréééj, já ji chytíííl. Joooo, supééér, tuniiiing.
Každoroční diváci začli bouřlivě tleskat. Ale jelikož jich bylo jen několik desítek, potlesk byl zcela přehlušen hvízdáním a křikem. Z tribun se ozývaly například takovéto ohlasy:
Fůůůj, děěěs.
To nemyslíte vážně, salátííí.
Hamba famfrpálůůů.
To není famfrpál, to je šnekopál.
Většinu z výkřiků si nedovolíme zde kvůli jejich neslušnosti zopakovat. Ale věřte, že by vám z nich vstávali vlasy nechutí na hlavě.
Ukončení bylo neslavné. Myslím, že bude místním skřítkům trvat velmi dlouho, než uklidí tu spoušť, kterou jim tam návštěvníci po sobě zanechali. Většina z nich mávla hůlkou a začala se přemisťovat okamžitě po zápase, včetně svých věcí. Během půl hodiny zde nezbyl nikdo, kromě studentů, profesorů a našich redaktorů.
Poslední prapodivnou věcí bylo, že vítězové dostali jako cenu povolení půl roku nemít tréninky ve famfrpále. A po předání kamenného poháru jsme i my byli naprosto skandálně vyhnáni z tribun. Naštěstí se nám ještě před úplným odchodem podařilo pro vás učinit rozhovory s oběma kapitány, kteří ještě několik hodin po zápase strnule trčeli u brankových košů.
Dobrý den. Můžeme Vás požádat o rozhovor?
Jasan, ptejte se.
Jak se vám dneska hrálo?
Ale jo, šlo to. Jen nás bylo na hřišti trochu moc..
Trochu moc? Nechtěl jste spíš říct málo?
Ale ne, jak říkám, bylo nás moc. Při tréninku nás nikdy není víc než 5. V tomhle počtu už člověk přestává mít přehled.
Aha. A můžete našim čtenářům prozradit, proč vás hrálo v každém družstvu letos pouze 5? Vždyť podle pravidel má být 7 hráčů na družstvo.
Sedm? A nepletete se? Nás hraje pořád tolik. Jak už sem řek, vždyť bysme se furt jen pletli pod sebe.
V tom případě by mě zajímalo, kdo vám vštěpoval pravidla famfrpálu.
Pravidla? Vono to má nějaký pravidla? My to hrajem tak, jak se nám zrovinka zachce. To je snad v pohodě, ne?
Tak proto jsme viděli to, co jsme viděli. Myslím, že tím se řada věcí vysvětluje.
Další, co se neobejde bez vašeho objasnění jsou košťata. Velice nás všechny překvapilo, že máte nejlepší košťata na trhu. Vy máte nějakého sponzora?
Spoznora, nebo jak jste to říkal? A to je kdo?
Sponzor. To je člověk, který vám finančně či jinak přispěje na vaši činnost.
Aháá, tak to jo, to máme. Pan ředitel má bráchu, kterej nám ty košťata daroval. Von je totiž vyrábí, víte?
Další záhada tedy vyřešena. A nyní již poslední dotaz. Proč máte na hřišti roztleskávačky?
No to je přeci jasnačka, né? Aby se diváci koukali na ně, když hrajem. Přece se nenecháme zbytečně znervózňovat, no né?
Nyní je mi již vše jasné a myslím, že našim čtenářům také. Děkuji za rozhovor a přeji hodně dalších úspěchů.
Jsem ráda, že jsem vás ještě zastihla. Mohu vám položit pár otázek?
Hmm.
Jak dlouho jste se e svým družstvem připravoval na dnešní utkání?
Hmm? Joo.
To znamená, že moc dlouho ne?
Joo.
A hrálo se vám dobře?
Hmm.
Nic víc nám k tomu neřeknete?
Hmm?
Dobře. Ještě by mě zajímalo, proč vám hrála při zápase ta mudlovská muzika.
Hmm?
Vidím, že jste unaven, nebudu vás proto dále zdržovat a přeji příště větší štěstí, než jste měli dne.
Hmmmm.
Děkujeme za rozhovor.