Hrdinský epos

Kdysi jsem si slíbil, že zkusím udělat úkol do Sedmiboje. Tady je vypracování aktuálního úkolu. Snad poslouží jako inspirace, či spíše jako ukázkový příklad totální slátaniny, pro všechny soutěžící.

Autor: Andreas z Warwicku

Daleko na svém hradě,
Šlechetný rytíř žil,
A je snad hned nasnadě,
Že hrdina to byl.

Zajímá vás čím byl slavný,
Tento veleznámý rek?
Tím, že ač byl velmi kladný,
V lidech budil pouze vztek.

A proč působil ty zvláštní pocity?
Proč nepoznal pravého vděku?
Prý, že až příliš působil na city;
To nebylo módou v tom věku.

Až nyní plně můžeme,
Docenit jeho činy,
Nad chováním našich předků,
Cítíme pocit viny.

A pro teď jsme povinni,
Sdělat Vám pravdu strohou,
A ač sami jsme nevinni,
Sklonit se u jeho nohou.

V úvodu řekli jsme víc než dost,
Teď plujme napříč časem,
Musíme poznat minulost,
Vésti se vnitřním hlasem.

Kdys žil jeden rytíř jménem Jan,
Jenž peníze měl v lásce,
Hrad zlatem on měl okován,
Vyhrál jej v jedné sázce.

Na druhém hradě, druhý král,
Marek, se vyžíval v boji,
Ocelí hrad měl okován
A stále chodil v zbroji.

Na vrchu vysokém třetí hrad,
Vévoda Petr žil tady,
A z toho hradu čišel chlad,
Ovinut on byl hady.

Však hrady čtyři v tomto kraji stály,
Čtyři hrady, čtyři rytíři,

Náš příběh je o čtvrtém králi,
Jenž právě z okna vyhlíží.

Málem jsem opomněl Tobě teď sdělit,
Óóó Tobě, ctihodný čtenáři,
Že rytíř ten měl se brzy ženit,
Za koho Ti teď ukáži.

Tři rytíři krásné dcery měly,
Krásné je snadné povědět,
Prý měli vše, co muži by chtěli,
U nohou ležel jim celičký svět.

Nikdo už neví proč ty tři dcery,
Se rozhodly pro mého hrdinu,
Si o jeho činech uslyšely,
A chtěli mít hrdinnou rodinu.

A tak tři pany v jeden čas,
Když dvacátý rok přišel,

se vypravili v hodokvas,
by sňatek z toho vyšel.

Přijeli navštívit našeho muže,
Což něco mi připomíná,
Že mnohý znáti jméno jeho může,
Promiňte starci co zapomíná.

Slovutný hrdina zul se Fátes,
A jeho jméno vznešené,
Znal v době té snad každý Mates,
Znali jej všichni konšelé.

Vraťme se opět k tomu oknu,
K oknu z nějž Fátes vyhlíží,
Říká: „Si za chvíli zmoknu,
Kde sakra jsou ti rytíři?“

A tu náhle jeho pohled padá,

na průvod šitý z hedvábí,
vidí tam tři děvčata mladá,
jejichž krása hrůzu nahání.

A ty tři krásky v hedvábí,
Vjíždí do hradní brány,
Fátesův pohled přivábí,
Jejich zdobné volány.

Když vidí ty krásné postavy,
Ta přenádherná těla,
Hlavou se honí mu představy,
Mozek je v moci těla.

A tak ten rytíř ubohý,
Podlehl jejich kráse,
Učinil čin osudový,
Princeznám odevzdá se.

Chvíli se bavili,

Chvíli se smáli,
Na drink se stavili,
A pak hry hráli.

Přichází chvíle co rozhodne,
Která z nich za prince vdá se,
„Jakpak se s námi princ dohodne?“
každý z tří králů ptá se.

Princ váhá, neví kterou zvolit…
Vždyť všechny krásné jsou,
Tak proč ten celek drolit?
Proč vybrat si jen jedinou?

Fábes se rozhodl,
Učinil velkou chybu,
S králi se dohodl,
A dostál svému slibu.

Dostál mu třikrát, to je dost,
Neb vzal si všechny krásky,
A na počest toho dal stavět most,
Most milovníků lásky.

A aby vyhověl princeznám,
Co doma jak cítit se chtěli,
Teď jeho hrad byl okován,
Omotán hadími těly.

A plynul čas a jak šel dál,
Život se měnil stále,

na hrdě co vším byl okován,
už neměli mocného krále.

Podlehl moci královen,

Co kdys se nebál změny,
Hrdina mocný dřív nezlomen,
Podlehl moci ženy.

Proč beru jej jak hrdinu,
A nezmínil jsem činy?
Proč jmenuji jeho rodinu,
Proč máte se cítit vinni?

Fábes je hrdinou hrdinů,

Neb vydržel víc než jiní,
Založil mohutnou rodinu,
A my jsme jeho syni.

30let se třemi ženami,
Vydržel onen rek,
Už samotné té představy,
Dnes by se muž každý lek.

Proto Vás prosím vážení,
Věnujme minutu ticha,
Muži jež vydržel mučení,
Co skolilo by mnicha.

Toť vše,
Již nevím, co říkat více.
Čas dál teď jde,
Uhaste na čtení svíce…..