aneb slečna Paulina Sentis Parker a páté kolo sedmiboje
Za sedmero řekami, sedmero horami, sedmero hrady, sedmero ošklivými ježibabami, sedmero akromantulemi, sedmero princi pod kletbou imperio, sedmero vrbami mlátičkami, sedmero mudlovskými vesnicemi, sedmero sourozenci Weasleyovými, sedmero poblázněnými čarodějkami, Voldemortovou tajnou základnou, sedmero temnými věžemi, sedmero skvorejši, mezi sedmerou zastávkou drakobusu a nemocnicí Svatého Munga…(Tak jinak, tohle by bylo nadlouho)
Bylo nebylo, žilo nežilo, vlastně ani nežilo, ale jen přežívalo Sedm statečných. Byli to odpadlíci, takoví vyvrhelové společnosti, nepatřili ani mezi mudly ani mezi kouzelníky. Nekouzelníci je nepřijali proto, že se jich báli, přece jenom něco z kouzelnického světa ovládali a čarodějové jimi zase opovrhovali, jelikož se se svými magickými schopnostmi podobali spíše amatérským mudlům. Nic nedovedli pořádně a pokud se o něco pokusili dopadlo to katastrofou. Ano správně, skupinka Sedmi statečných byli motáci. Vlastnili kouzelnickou hůlku a o magickém světě také věděli, ale kdyby existovala nějaká definice mudlů, s pár odchylkami by pasovala přesně na ně.
Těchto sedm individ…mužů bojuje hlavně za svá práva, jak na straně mudlů, tak ve světě čarodějů. A jako každí správní hrdinové bojují na straně dobra, nebo spíše na té straně, o které si myslí, že je dobrá. Pokud máte nějaký problém, či jste se stali terčem bezpráví můžete si skupinku Sedmi statečných objednat na horké lince, v Týdeníku čarodějek na straně 7, na teletextu strany 777, na [link] nebo nejlépe na ještě dobře rozehřátém krbu.
Ale nebudeme přeskakovat a hezky od začátku si povíme, jak vlastně Sedm statečný vzniklo. Kde se tu tahle motácká skupina vzala a co je k jejich činům vedlo.
Jednoho dne se ještě mladý Camper, bojovník za kouzelnická práva a povoláním zaklínač, procházel po své rodné vesnici Naoko, když tu najednou uslyšel křik a řev…
Camper byl vychrtlý habán, samá ruka, samá noha. Měl poměrně dlouhé zrzavé vlasy, které nosil pěkně rozčepýřené a zrzavou bradku spletenou do copánku a ukončenou šišatým stříbrno-zeleným korálkem. Pobledlý oválný obličej zdobily pihy kontrastující s černým ornamentem vytetovaným na jeho levé tváři. Jedovatě zelené oči byly vidět i na velkou dálku a z blízka jiskřily nevyzpytatelným leskem. Jeho celkový zjev byl doplněn černým hábitem, který za ním i v sebemenším větříčku povlával jak hadr na koštěti. Camper nebyl typický moták, on vlastně jako jediný z celé skupiny vůbec motákem nebyl. V jedenácti letech nastoupil na Bradavickou školu čar a kouzel a úspěšně ji vystudoval, dokonce to dotáhl i na primuse. Po škole se vydal na profesionální dráhu zaklínače a odeklínače u jedné nejmenované společnosti, když jednou…
…Camper se rozeběhl do místa odkud vycházely ty strašlivé zvuky. Běžel, co mu síly stačily, rukama máchal kolem sebe a nohy se mu pletly tak, že div neupadl. Z dálky vypadal jak obrovské černé mlýnské kolo, které vzplálo na svém vrcholu jasným zrzavým plamenem. Obyvatelé vesničky Naoko mu uskakovali z cesty do škarp a ti co se rozhodli prověřit co se děje, případně pomoct povlávali na jeho chvostu. Když doběhli přes doly, přes hory na druhou stranu vesnice odkud se ozývaly výkřiky, spatřili mladou čarodějku sedící nebo spíše vlající a z posledních sil se držící na splašeném koni. Camper ani minutku nezaváhal a stoupl si splašenému koni do cesty. Ale jak už to ve všech telenovelách bývá a ani nyní to nebude jinak, mladík zachránil spanilou dívku před splašeným ořem, ale sám na to doplatil. Hrdinovi šlápl splašený koníček na malíček.
Nebyl to koníček, byla to kobyla,
Potvora splašená málem ho ubila.
Nebyl to malíček,šlápla mu na hlavu,
Teď jí má šišatou, sešitou v ústavu.
(Lehce předělaná část bajky od J. Žáčka :))
No a od té doby mladý Camper ztratil většinu svých kouzelnických schopností. Jeho inteligence a důvtip mu zůstali, jen když vzal do ruky hůlku nikdy to moc dobře neskončilo. Od této osudové události „hrdinu“ začali všichni shazovat, pomlouvat a urážet a tak se Camper rozhodl bojovat za práva motáků, slabších a bojovat tak, jako televizní hrdinové, na straně dobra. V tu dobu začala vznikat skupina Sedmi statečných. Camper počal v seznamkách a na inzerát hledat individua stejného ražení, ale marně. Celý zklamaný posílal už svůj sedmsetsedmdesátý inzerát a říkal si, že už je to jeho poslední, když tu se mu najednou poštěstilo a on našel to co hledal. Do výběrového řízení se přihlásilo celkem 7 uchazečů, jmenovitě Juvena, Ndeshi, Ashwaq, Muji, Fagelo, Arden Virka a Jožo.
Juvena byl nevýrazný mužíček, který vystudoval se svým kouzelnickým nadáním 1. ročník jeslí a poté byl pro přílišnou nebezpečnost odsunut do domácího vzdělávání.
Ndeshi, malý, snědý, ušmudlaný a na kilometry cítící ohnivou whisky.
Blonďatý brýlatý intelektuál, který za svůj módní vzor bere Korneliuse Popletala, vzhlíží k němu a nosí stejně citrónově zelený klobouk sladěny se stejně zeleným hábitem se jmenuje Ashwaq.
Muji, na první pohled zcela normální kouzelník, který ovšem trpí nevyléčitelnou koktavostí. Z obyčejné formule Lumos tento chlapík dovede udělat Lulululululu-lu-lu-lum-lum-lumomomomomo-mo-mos což znamená, že z jeho hůlky nevytryskne obyčejné světlo, ale oslepující zelená záře, z které na všechny strany létají kolečka salátové okurky.
Fagelo zase šišlá a jako by to nestačilo ještě si šlape na jazyk. V jeho rukách se hůlka proměňuje ve vražednou zbraň.
Arden Virka je čaroděj typu Arguse Filche jen s trošku lepším zevnějškem. Také prodělal rychlokurzy pro motáky, ale na normální život kouzelníka mu to nestačilo.
Jako poslední přišel a jako jediný nebyl k Sedmi statečným přijat Jožo. Byl to obtloustlý stařík kolem sto čtyři a padesáti let, nemající zuby, vlasy ani svou vlastní hůlku. Na základě těchto faktů se Camper rozhodl, že Joža jako jediného do party nepřijme.
Camper zřídil základnu Sedmi statečných ve vesnici Naoko v bývalé továrně na Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak, což se všem členům náramně líbilo a tak se tam rozhodli rovnou přestěhovat. Poté vypsali konkurz na dopravní prostředek a když se po rachotinách typu kometa dvaašedesát, vysloužilém záchranném autobusu zjevil drak hlásící se do služby bylo rozhodnuto. Dráček dostal na svůj hřbet sedm sedel mezi každý trn jedno tak, aby se statečným pohodlně sedělo. A z draka náhle vznikl Drakobus.
Jednoho dne brzo ráno se na římse krbu objevila tajemně černá obálka se stříbrnými nápisy a černou pečetí. Muji, který právě vstal a procházel obývákem do jídelny si obálky všiml. Aniž by se zastavil, vzal ji a pokračoval ve své cestě dál. V jídelně už bylo pohodlně usazeno všech šest zbývajících statečných, kteří se snídaní čekali jen na ospalce Mujiho. Když Muji dorazil, sedl si na své obvyklé místo u stolu a zamával nalezeným dopisem. Poté co byl jednohlasně vyzván ke čtení, roztrhl obálku a vytáhl čistě bílý pergamen popsaný úhledným černým písmem a počal číst.
„Ddddddd-dr-rarararaa-zzízí-zíí sssss-sta-stasta-tatatata-teč-níníní, dododo-zvěvěvě-dě-dělll jjjj-jjsem ss-s-se o-ooo Vv-vv-vava-vaš-šš-ší-í bbb-báájjje-ee-č-ččn-nnenené p-ppp-pr-prpr-„
„Pr pr pr koníčku“nemohl si nechat ujít Ashwaq poznámku.
„prrr-ráá-á-cicci a-a-aááá žžž-žž-žááa-dáám V-vv-vá-vásssss oOooó pp-ppoO-póm-póm-mmóoc. Popo-p-óo zaza-zah-zah-rara-rá-áádd-dě nn-náám běběběháhá-hahaá sp-sp-spla-lala-ššš-šený ttt-tr-tr-trolll.“ četl Muji nevšímaje si toho, že přeskakuje řádky ani toho, že ho spolustolovníci vyrušují.
„A dost!“ řekl Camper, natáhl se přes stůl a vytrhl nedočtený dopis zaseklému Mujimu z ruky a sám začal číst.
„Drazí stateční, dozvěděl jsem se o Vaší báječné práci a žádám Vás o pomoc. Po zahradě mi již třetím týdnem pobíhá splašený troll. Mě by to ani nevadilo, ale manželka šílí, jelikož jí pošlapal už třetí záhon gardénií a tulipánů, které má ona děsně ráda. Nepomáhají žádné postřiky ani strašáci. Troll se i přes výhružné tabule dále prochází po záhonech. Nechtěl jsem přistoupit k tomuto drastickému opatření, ale pod nátlakem manželky a výhružkami tchýně jsem neměl na vybranou. Doufám, že mi z této prekérné situace pomůžete, jelikož tu jde o život, o můj život. Jako odměnu Vám nabízím sedmdesát galeonů, pokud nebudete s platem spokojeni můžeme se nějak dohodnout v této situaci jsem schopen všeho.“Camper se zhluboka nadechl, ze stolu si vzal šálek kávy a osvěžil své vyschlé hrdlo. Na poslouchající statečné se zářivě usmál a pokračoval.
„Pokud máte o tuto práci zájem a vše Vám vyhovuje, dostavte se prosím v úterý 18. května dopoledne ke mně na panství. Dopoledne proto, že se na zahradě v těchto hodinách troll zdržuje. S pozdravem Lord Filler. Na Paloučku 1 bla bla bla.“ dokončil svou recitaci Camper.
„Ale to je dneska“vykřikli naráz Ndeshi a Arden Virka.
Ndeshi se podíval na Ardena Virku, Arden Virka se podíval na Ndeshiho a pak se oba naráz podívali na hodiny, kde velká ručička byla téměř na dvanáctce a malá na desítce. Během vteřinky začali hodiny odbíjet deset hodin. Sedm statečných vyrazilo do všech směrů, jako by jim za patami hořelo. Jeden běžel do koupelny, další do ložnice pro hábit.
Za pár minut se všech sedm sešlo před stájí drakobusu. Fagelo vyvedl ustájený drakobus na dvůr a začal ho za pomoci ostatních sedlat. Jen co bylo vše hotové celá sedmička nasedla. V čele jel Camper, poslední byl Muji a mezi nimi byli různě poskládaní ostatní. Když byli všichni pohodlně usazeni a pevně se drželi, Camper zašeptal do ucha drakobusu adresu a kopl ho ostruhami. Drakobus rozložil svá mohutná křídla, zamával s nimi poté je složil a plnou rychlostí se rozeběhl přes Naoko až do požadovaného cíle.
Po hodné chvíli cesty konečně zastavili před velkou černou kovanou bránou. Po zazvonění se brána otevřela dokořán a drakobus s jazykem vyplazeným až ke kolenům ladnou chůzí vystoupil po kamenité cestičce až k lordovu panství, kde už byli očekáváni. S otevřenou náručí se k nim řítil svraštělý stařík a za ním šli dvě grácie. Než stačili vydechnout a zaparkovat drakobus už je stařík táhl doprostřed zahrady, kde už z dálky viděli procházejícího se trolla, jež v ruce svíral obrovskou kytici gardénií ozdobenou několika okrasnými keříky. Když troll spatřil přicházející skupinku zastavil se a s pootevřenou pusou, prstem v nose a pózou nevinného chlapce na ně hleděl. Camper vytáhl hůlku párkrát s ní švihl a vykřikl expelliarmus, načež mu z hůlky vystřelila ohromná kytice rudých růží. Troll ohromeně zíral na to veledílo poté odhodil svůj pugét a ohromnými dunivými kroky se rozeběhl ke Camperovi. Camper ohromeně zíral, na valící se hromadu tuku a špíny, neschopen slova vydával jen syčivé zvuky. Troll se nebezpečně rychle přibližoval a zbylých šest statečných nevěřícně koukalo na to divadlo. Troll popadl Campera do náruče, zatočil se s ním v kolečku, láskyplně ho poslintal na čele a potěšeně mu vytrhl růže z ruky. Camper bojoval seč mu síly stačily, ale čím víc se bránil tím víc se tiskl k té příšeře. Troll radostí celý šťastný, že si konečně našel přítele něžně vzal Campera do jedné ruky, kytici do druhé a vydal se se svým nákladem do svého útulného letního bytečku v horské jeskyni nedaleko vesnice Naoko. Než se skupinka šesti statečných vzpamatovala vláčel troll jejich vůdce po horách do svého doupěte.
A pokračování si milé děti povíme v dalším díle, který poběží po dvaadvacáté hodině večerní.