Dnes jsem dostala dopis, ve kterém stálo, že jsem sdělila po nějaké praprababičce vzácnou Myslánku. Prý jsou v ní uloženy samé zajímavé historické okamžiky, které byly ve skutečnosti mudlům utajeny. Poprvé se podíváme do starověkého Řecka, jak to vlastně bylo s tím, že Xantipa otrávila Sokrata (respektive krátce před tím).
Autor článku: Sofie z Arkádie
„Už zase jdeš řečnit na palaistru?“ zeptala se vyčítavě paní Xantipa, když viděla že si její muž, filozof Sókrates, řasí tógu.
„Jiný muž se drží doma u rodiny, nebo vezme chlapce na řeckořímské zápasy, ale ty? Takové poctivé řezbářské řemeslo jsi měl a to pověsíš klidně na hřebík kvůli té své filozofii. Chudák já. Podívej se támhle na Anytose, toho obchodníka s kůžemi! Jeho žena má novou tuniku z Říma a jezdí si k moři. Mají nové fáro – trigu. A prý budou mít kvadrigu. Že já jsem si Anyta tenkrát nevzala. Je to sice vyhlášený demagog, ale to bude mít hanlivý nádech až za pěkných pár set let.“
„Ve vnějších statcích nezískáme trvalé slasti a pravé blaženosti, neboť pravá blaženost nezáleží na nahodilém štěstí, nýbrž v klidném svědomí a trvalém blahém rozpoložení mysli, drahá Xantipo.“ pronesl Sókrates konejšivě.
Já mám taky rozpoložení mysli, když si vzpomenu, že přijde účet od barvíře. A kde vezmu drachmy na olivový olej? A co víno a ryby? Víš ty vůbec, že byla úprava cen? Máš ponětí, co stojí domácnost v Athénách?
„VÍM, ŽE NIC NEVÍM, MILÁ ŽENO,“ odpověděl Sókrates výrokem, kterým se tak proslavil.
„To je ti podobný!“ pokračovala paní Xantipa. „Podívej se mi na sandály a na tenhle vybledlý chitón. Takhle chodí paní filozofová? Žena intelektuála? A to nemluvím o dětech. Máš představu, co je to živit tři kluky bez rodinných přídavků?“
„NIČEHO NEPOTŘEBOVATI JEST BOŽSKÉ, NEJBLIŽŠÍ TOMU POTŘEBOVATI CO NEJMÉNĚ,“ odvětil Sókrates.
„O takové spříznění s bohy není co stát. Ostatně, víš, co se o tobě povídá? Že zavádíš cizí božstva a kazíš mládež. Vždyť tě to přivede do maléru! Myslíš si, že tě z toho Periklés nebo Alkibiadés vytáhne? Ale co já se rozčiluji, na ženské se nikdy nedalo a nedá! Ty si klidně vejdeš do dějin a já budu špatná. Já, která se musím plahočit v domácnosti, aby ty sis mohl filozofovat. Tak si jdi, no, večeři budeš mít v amfóře…“