Včera jsem poprvé zavítala do jednoho podniku v Prasinkách. Seděla jsem se třemi přítelkyněmi a v klidu jsme popíjely máslový ležák. Když tu k nám přisedl jeden človíček z Nebelvíru. Nejdříve si s námi v klidu povídal, ale potom nás začal přesvědčovat o tom, jak skvělé je být Smrtijedem. Jak chce svrhnout ředitele a jak zde chce nastolit jiný režim. Nikdy by mě nenapadlo, že kolej, která by měla být kolébkou dobra, mi bude dělat takové návrhy. Když jsme se mu pokoušely odporovat, začal používat kouzla. Začalo to Expeliarmem a končilo kletbou Crucio. Ano, myslím onu zakázanou kletbu, slyšíte dobře. Jak se naštěstí ukázalo, znal sice perfektně slova, ale magie mu nic moc neříkala. Dokonce měl tu drzost, že se nás zeptal, zda to dělá dobře. To jsem již nevydržela, a protože jsem tam seděla se dvěma nováčky, kteří koukali dost vyděšeně, zvláště po té kletbě Crucio, a tak jsem sáhla pro hůlku, abych je ochránila. Nikdy nevíte, kdy by se mohlo někomu takovému, nedej bože, něco takového povést. Říká se, že nikdy nemáte svému nepříteli ukázat své maximum, a tak jsem se rozhodla pro Sen zamilovaných. Rychlostí blesku jsem hodila kuličku po nebelvírském tyranovi a umlčela tak jeho nadávky a pokusy o kouzlení. Zrudl vzteky, jak se pokoušel Sen lásky odvrátit, ale zřejmě nechodil na OPČM, a tak jsme získali dost času, abychom se ztratili. A jeho Ááách a Óoooch se ještě nějakou chvíli neslo hospůdkou U tří košťat. A tak apeluji na všechny, dejte si na Nebelvírské pozor, nejenom, že se ukazuje, že je to kolébka Smrtijedů a lidí, kteří chtějí ublížit našim učitelům. Ale také to jsou lidé, kteří neváhají sáhnout po těch nejhorších kouzlech a kletbách, které náš svět zná. Zmijozel se ubránit dokáže, ale dokážete to i vy ostatní? To ukáže až čas.
Pro Denního věštce Ked Looben.