Před desítkami let, kdy zemi ještě ovládala zvířata s kouzelnou mocí a schopností mluvit, se odehrál tento příběh.
V zemi zvané Lenvass byla malá krásná vesnička Marllen. Kdekdo by povídal, že je to obyčejná malá vesnička, kterých bylo v zemi plno. Ale kdyby v ní opravdu byli, nikdy by to neříkali.
Byl den jako každý jiný. Všichni vesničané se probouzeli a první ranní ptáčata už byla na dvorku. Některá jen tak líně pochodovala, děti čiperně pobíhaly a někteří nezaháleli a zatopili pod kamny, aby postavili na čaj a připravili snídani. Teprve pak zamířili dospělí do práce. Ve vesničce byla jen jediná továrna, a to byla továrna na hračky. Každý rok se sem před Vánocemi slétávaly dopisy s přáními směřovanými k Ježíškovi. Nikdo z Marllen Ježíška nikdy v životě neviděl, ale přesto v něj každý věřil. Každý vesničan pracoval v továrně a měl svoji práci předem určenou a danou. Vesničané pracovali společně ruku v ruce a to vše jen kvůli Vánocům. Vánoce pro ně měly veliký význam. Byly to svátky spojenectví, lásky, štěstí a splněných přání. Připravovali se na ně vždy už od Lavaru (tak se tehdy jmenoval měsíc říjen) a snažili se, aby byly zcela dokonalé.
Letos se připravovali obzvláště pečlivě. Snažili se také, aby dárky od Ježíška pro děti byly co nejkrásnější. Děti samozřejmě měly do továrny vstup přísně zakázán. Přece nemohly dárky vidět už před Vánocemi, to by nebylo dobré znamení. A proto rodiče dětem výslovně zakázali, aby za nimi chodily. Jelikož byly děti šťastné a měly rodiče i Vánoce rády, poslechly je.
Jednoho dne přijel do Marllen cizinec. Vesničané, jak bylo jejich zvykem, ho pohostili a nabídli mu nocleh. Cizinec se zdál od prvního pohledu jako hodný a čestný člověk. Přemlouvali ho, aby u nich zůstal na vánoční svátky. Cizinec nejdříve odmítal, ale nakonec svolil. Vesničané dva týdny před Vánocemi už dokončovali poslední přípravy a začali připravovat vánoční hostinu. Měla být velkolepá. Po celé vesnici se peklo, vařilo a všude to vonělo jako v žádné jiné vesničce. Cizinec se procházel po vesničce a kamkoliv šel, tam mu nabízeli různé druhy cukroví. Cukrové rohlíčky, domácí karamelová lízátka, hromady cukrové vaty, perníčky s různými polevami, citrónové šneky, marcipánová zvířátka a plno takových dobrot. Cizinec ale neměl v úmyslu chodit po vesničce a vybírat cukroví. Mířil k bráně vesnice, kde se měl s někým sejít. Ten někdo už tam na něj čekal a když k němu cizinec došel, nedal nijak najevo, že se znají a vyrazili spolu tajemně do lesa. Bylo zcela jisté, že se na něčem velmi důležitém domlouvají. Mířili spolu stále hlouběji a hlouběji do lesa a dávali si přitom velký pozor, aby je nikdo z Marllen nezahlédl. Ovšem nevyšlo jim to tak, jak předpokládali. Viděl je jeden malý chlapec a nezapomněl si s tím pospíšit k rodičům. Když ho rodiče vyslechli, mysleli si, že se cizinec chce zmocnit dárků pro děti a zkazit jim Vánoce. A to nemohli dopustit. Řekli to i ostatním a domlouvali se, jak tomu zabránit. Nemohli nic vymyslet a Vánoce se kvapem blížily. Nakonec se lidé domluvili, že ho přistihnou na místě činu a až do Vánoc tomu nechali volný průběh. Bavili se, smáli se a radovali se.
Nastal štědrý večer, lásky čas, a lidé byli v sedmém nebi. Cizinec vypadal normálně. Šťastně, vyrovnaně, ale nedočkavě. Lidé si toho malinko všimli a byli trošku nervózní. Hostinu to ale pokazit nemohlo. Sešla se celá vesnička u jednoho velkého stolu a společně pili, jedli a smáli se. Když se všichni bavili, cizinec nepozorovaně vyklouzl ze společnosti vesničanů a vykradl se pryč. Mířil přímo k továrně. U stolu se zrovna podával dezert, když si jedna vesničanka všimla, že tu cizinec chybí. Rychle upozornila ostatní a celá vesnice ho běžela načapat. Běželi mezi domky, kolem kostelíčka, dále kolem obrovské sochy soba na náměstí, proběhli kolem řeky Swann a zastavili se před továrnou. Nahrnuli se kolem ní a koukali se dírou dovnitř. Když viděli, jak do nějakých saní nakládá poslední dárky, zhrozili se, že přišli pozdě. A proto vtrhli dovnitř. Cizinec sebou překvapením trhl a otočil se. Když viděl, jak na něj kouká celá vesnice, naložil zbytek dárků a nasedl do saní. Vesničané nevěděli, co mají dělat. Než ovšem stačili něco udělat, cizinec mávl rukou. Do vzduchu vyletěl roj zlatých a stříbrných jisker a když dopadly na zem, co se nestalo. Na místě, kde ještě před chvílí byl cizinec, se objevily velké zlatě zdobené saně a v nich, kdo by to řekl, seděl Ježíšek. Zamával vesničanům a s veselým „Ho ho ho, veselé Vánoce!“ vyrazil vstříc Vánocům a mrazivé vánoční noci.
Té noci vesničané poprvé spatřili Ježíška.
Kate de Rosan