Autor: Sarah Magic
V nejtemnějším rohu místnosti
shrbená a bledá
V očích příval smutku, lítosti
seděla dívka, nepatrně živá.
Dlouhé bílé prsty
otíraly slzy.
A tenké křehké rty
šeptaly slova prosby.
Hlavou ji běžely nesmyslné úvahy
o životě, lásce.
Proč muselo její štěstí,
skončit tak bezmocně krátce?
Už neplakala, neprosila.
Za pevně zavřenými víčky
její duše slábla, hasla,
jako plamen svíčky.
Už neplakala, neprosila,
už chtěla jen zemřít.
Strach, co ovládl její tělo,
ji nutil nespat, nesnít.
Shrbená a bledá,
o bílou zeď opřená.
Odvahu marně hledá,
ve tmě den co den zavřená.
Ubitá myšlenkami, co bude dál,
neplakala nad tím, co vše jí život vzal.
Ubitá myšlenkami o cti a zradě…
Nebyl to smutek, nebyl to žal.
Snad strach…
To nejhorší, co znám.