Další báseň od Isabely Bloodové.
Matematika to je věc,
nemám ji ráda vůbec,
složitá je a záludná,
kde kdo se do ní zamotá.
Je to tak těžké až skoro pláču,
brečím si klidně na těsto do koláčů,
ty budou slané, to bude fuj,
chutnat pak budou snad jako hnuj.
Čísla, čárky, pomlčky,
napeču si vdolečky,
při počtech je potom sním,
nový příklad vymyslím.
Matematika mi jde již,
nervozita a tréma jsou již pryč,
teď z ní samé jedničky mám,
svůj nový úkol hned udělám.
Isabela Bloodová