Člověk současného století je pyšný. Na své povolání, sociální postavení, bankovní konto, dům, auto, oblečení… Něco se za posledních sto let moc změnilo. Ačkoliv lidé před sto lety výše uvedené hodnoty také preferovali, nebyla to zdaleka jednoznačně primární záležitost v jejich životech. Přece jen hodnoty jako láska, statečnost, mravní bezúhonnost, rodina atp. byly hlavními hodnotami. Proč jsme se změnili?
Přežili jsme dvě světové války. A jednu studenou. Přežili jsme dva totalitní režimy. Máme v domácnostech veškeré moderní vybavení usnadňující způsob života, zrychlila se komunikace i cestování. Přesto jsme si vzdálenější.
Jsme pyšní na na digitální technologie. Píšeme smsky. Využíváme chaty. Čím dál více se omezujeme na plané informace a smajlíky. Pročetli jste si někdy chat, jen tak? Zkuste to. Tolik prázdných slov se najde jen málokde. Lidé se vydrží hodiny „bavit“ o ničem. Vyžívají se v tvrdých slovech a vulgarismech. Je až neuvěřitelné, že po staletí se lidé obohacovali slovem a písmem, naplňovali svá vědomí cennými informacemi, ale dnes se právě těmito dvěma prostředky vyprazdňujeme. Knihu nahradil film. Slovo jaksi ztrácí svou váhu, je prostředkem hry na něco. Hra na něco je synonymum pro lež. Lžou politici, prochází jim to. Lžou i novináři, nikomu to nevadí. Lžou i mnozí ostatní…. Komu to vadí? Chvíli se nad tím pozastavíme, ale většinou to obrátíme v nějaký dobrý vtip a ženeme se dál. Ale kam? Kam se ženeme, když už si nemáme co říct? Kam kráčíme, když se zavíráme do sebe a vyprazdňujeme se prostředkem, který nás po staletí naplňoval, slovem? Co z naší kultury tady zůstane za tisíc let? (Pomiňme fakt, že se do té doby třeba stihneme vyvraždit.) CD disky se zálohovaným chatem? Nebo se ve vykopávkách objeví mobil se smajlíky nebo s „kup salám…“? Opravdu současným způsobem života a komunikace obohacujeme sebe i naši budoucnost?
Článkem přispěla Owliane Nyctea McSnowy
Nojo, no – Ne, že bych s tím vším nesouhlasil, ale ono je to trochu jinak. Nám se dodnes také nedochovaly rozhovory pradlen z 19tého století u máchadel na rejdišti. A dnešní plkání po chatu je totéž. Ale dochovaly se knihy myslitelů a filozofů a divadelní dramata a takové věci dnes vznikají také, jen se jaksi ztrácejí v záplavě toho ostatního. Ono taky jde o to, kolik lidí umí číst a „psát“ dnes a kolik jich to dovedlo v minulosti. došlo jen k devalvaci psaného slova, ale já bych to tak černě neviděl.
Možná to tak černé není, možná ano. – Možná to tak černé není, možná ano. Tato úvaha asi nestojí na rozhovorech pradlen.
Mimochodem, z dějin mentalit je zřejmé, že dříve i ony pradleny měly ke slovu úctu a respekt. Právě v době, kdy komunikace lidí spočívala de facto pouze na komunikaci ústní, si lidé dávají pozor na to, co říkají. Za „špatné zacházení se slovem“ byly dost vysoké a těžké tresty. I v církvi, která byla základem společnosti, byl hřích znevážit/zneužít slovo (a to v kategorii velmi těžký hřích). Devalvace slova (a potažmo ignorace pravopisu) nám pravděpodobně nic dobrého do budoucna nepřinese. Slovo je základním pojítkem člověka k člověku, pakliže bude/je toto pouto rozbito, postihne to i všechny další hodnoty, které se k tomuto vztahu váží, a to považuji za velmi vážný problém.
Každopádně děkuji za názor.:-)