Čarointerview s Eillen McFir

Jako člověk s nepřekonatelnou touhou všechno vědět se často procházím po hradě a zkoumám, co jeho obyvatelé dělají. A kdo může být zajímavější, než zaměstnanci školy? A nemusí to být nutně profesoři, i když o ty bývá největší zájem. Jaké bylo moje překvapení, když jsem vlezla do čítárny Sub Salix a tam objevila madam Eillen, kterak prochází obrovskou složku s různými barevnými papírky. Díky bonzovacímu kukátku (můžete použít i to divadelní, ale to nemá zabudované kouzlo neviditelnosti, takže si ho všimne každý) jsem stihla zjistit, co že to bývalá červená studentka prohlíží, ještě předtím, než desky zaklapla a pokusila se utéct. Jednalo se o složku s návrhy svatebních oznámení! Madam Eillen se zřejmě bude vdávat… Proč o tom nikdo neví? Nejen na to jsem se jí zeptala, když se přede mnou konečně přestala schovávat. Našla jsem ji v tajné místnosti v jejím kabinetě – miničajovně, a vpadla do ní tak, že jsem jí znemožnila odchod. Ve chvíli, kdy viděla, že mi neunikne, váhavě svolila k rozhovoru. (Záměrně neuvádím přesnou formulaci, protože bych vyzradila, kam se všude dá poslat, a to by mohlo některé čtenáře překvapit.)

Bilkis Blight: Madam Eillen, na začátek lehká otázka. Jak se máte? Co pro nás připravujete a jak vlastně hodnotíte své současné působení na škole?

Eillen McFir: Krásný den přeji. Jak se mám? Dalo by se říct, že velmi dobře. Vrba se umoudřila a čítárna je zase otevřena veřejnosti. Navíc mě čeká dovolená na horách, kde si odpočinu a poté se s chutí vrátím do práce. Ohledně toho, co mám připraveno. Mohla jste si již všimnout, že v čítárně se objevilo něco nového, tajuplného a zároveň lákajícího. Naše čítárna totiž spolupracuje s kolegyní Rawenclav. Část čítárny teď zakrývá tajemná mlha, která se jednou za měsíc odkryje a zjeví nám část příběhu. Na studentech poté je tento příběh převyprávět a sepsat jej tak, aby byl poutavý. Doufám, že tato spolupráce bude úspěšná a v příštím roce na ni navážeme.

BB: Jak se Vám líbí současný stav boje o školní pohár, nezanevřela jste za dobu své fialovosti na svou domovskou kolej?

EM: Popravdě kolejní pohár nesleduji. Až na konci roku vždy zjistím, kdo vyhrál. Ale stále mám svoji bývalou kolej ve svém srdci. Když mě má povinnost někdy vede kolem vstupu do koleje, s úsměvem vzpomínám na vše dobré, co jsem zažila a někdy je mi až smutno, že nejde vrátit čas.

BB: Necháme těch formalit, jistě víte, co mě zajímá nejvíc… Ano, rozhodně myslím ten incident v čítárně.

EM: Absolutně nevím o čem mluvíte. V čítárně se toho stalo mnohem víc. Ale tuším, že narážíte na naše setkání nad knihou plnou svatebních oznámení.

BB: Takže je to pravda a konečně vyšla najevo. Kdy se vlastně budete vdávat?

EM: Již brzy. Přesně to bude 26.6. v pozdních večerních hodinách. Svatba se bude odehrávat na Wildaranu, což je sídlo mého nastávajícího manžela.

BB: Můžete nám prozradit, kdo je ten šťastný muž, který vás pojme za manželku?

EM: Jeho jméno je Creagan Elat. Někteří jej možná znají, ale myslím si, že pro většinu je to neznámá osoba a já doufám, že tomu tak i zůstane.

BB: A nějaké další podrobnosti nám říct nemůžete? Červené by určitě zajímaly nějaké detaily, jako třeba kdo Vám půjde za svědka, či jaké občerstvení na hostině budete podávat.

EM: Něco málo snad prozradit mohu. Za svědky nám jdou velmi blízké osoby, které si však nepřáli být jmenovány. Prstýnky nám ponese náš syn Michael, kterému jsou už skoro dva roky a tak, když jej bude někdo hlídat, myslím, že celou cestu zvládne bez problémů. Hostina bude taková netradiční. Bude se grilovat, opékat nad ohněm a přílohou k masu budou brambory pečené v popelu. K pití toho bude mnohem více. Jako přípitek bude samozřejmě šampaňské. Dále bude možnost si vybrat z několika druhů piv a vín. Jelikož bude obřad v létě, bude na výzdobu použito to, co zrovna pokvete. No, a dál zatím ani já nevím. Snad jen, že šaty budou bílé a kamínek na prstenu rudý.

BB: Slyším dobře, vy máte dítě? Opravdové malé dítě? Spolu? Jak se Vám, u Merlina, podařilo něco takového na hradě utajit? Pokud vím, nikdo z obyvatel to netuší, taková zpráva by se rychle roznesla…

EM: Ano, spolu s Creaganem máme syna. Je to až zvláštní, ale nikdo si ničeho nevšiml. Převážnou část svého těhotenství jsem nosila volnější svetry a bundy, ale tehdy bylo velmi chladno, takže se nad tím nikdo nepozastavoval. Navíc jsem byla stále jen ve svém kabinetu nebo seděla za katedrou ve třídě.

BB: Řekla bych, že je trestuhodné, že nikdo ničeho nevšiml… Máme na škole přece sbírku vynikajících bonzáků a to hlavně v červené koleji. Myslíte, že jejich úroveň klesá, nebo nikdy nebyla tak dobrá, jak je hlásáno?

EM: +směje se+ Pravděpodobně nikdy nebyla tak dobrá. Přeci jen tohohle si někdo měl všimnout. Ať už větších porcí jídla, i když zase ne nějak extrémně velkých, či časté odbíhání na toalety. A nebo je tu ještě jiná možnost. Pro bonzáky jsem nikdy nebyla tak zajímavá, aby si mě všímali a proto mi to prošlo.

BB: Tak to tedy nevím, já sama Vás několikrát nabonzovala, neřekla bych, že nejste v bonzáckém hledáčku… Možná jen byli galantní… Nebo je víc zajímalo, že se ztrácejí zásoby hradního bůčku, nemělo s tím Vaše utajované těhotenství něco společného?

EM: Tak teď jste mě odhalila. +směje se+ Popravdě ne, s touto aférou nic společného nemám. Já spíš byla na čokoládu a hektolitry čaje.

BB: Zmiňovala jste se o tom, že Váš syn už chodí, jak přesně je starý a kde ho vlastně schováváte? Pod redaktorským stolem v čítárně, nebo snad v kabinetu? Všimla jsem si, že tam máte takovou sošku u stolku, co má každý den jiné oblečení…

EM: Jste velmi vnímavá, slečno. Michaelovi budou dva roky za měsíc a půl. Nikde ho neschovávám. Žije na Wildaranu s otcem, tetičkou, strýčkem a sestřenicí. O stovce dalších obyvatel nemluvě. Sem tam ho však mívám i zde na hradě, ale toho si zatím také nikdo nevšiml. Víte, doba výuky je na návštěvy ideální.
A ta socha. To byl dárek od rodiny. Prý jsem v oblékání děsná, když dokážu týden chodit v podobném oblečení. Ta soška mění své oblečení a radí mi tak, co bych si na sebe měla obléct. Ale já ji stejně ignoruji.

BB: Chcete říct, že ta socha je svérázný způsob, jak Vám rodina sděluje, že byste se měla převléct? Není to od nich trochu sprosté? Nám studentům vaše oblečení nijak nevadí a oni s Vámi ani většinu času nejsou… A vypadá to, jako by Vám chtěli něco naznačit. +povytáhne obočí+

EM: Ano, je tomu tak. V naší rodině se vždy dbalo na módu. A rodiče proto nemohou snést, že nosím konfekční oblečení. Což o to, je to jejich problém, ne můj. Navíc takto mám každý den originální dekoraci svého kabinetu. Nemusím ani vymýšlet nic nového, mění se to samo +usmívá se+

BB: Takže se to vlastně obrátilo proti nim. Máte něco, co Vám dělá služby, aniž by to byl původní záměr. Dokážete takhle využít i nějaké další věci?

EM: Ne, tato je jediná a bohatě mi stačí. Ony totiž ty oblečky jsou někdy až děsivé…

BB:Všimla jsem si. Mohla bych se teď ještě na chvíli vrátit ke svatbě? Proč ji vlastně tak tajíte? Vím, že je ještě brzy, ale popravdě, mohlo by to vypadat, že se snažíte vyhnout tomu, abyste pozvala své kolegy.

EM: O to mi opravdu nejde. Kolegy bych pozvala ráda, ale chceme to udělat takové klidné, v malém kruhu. Popravdě ani rodina o obřadu neví a dozví se to až po svatbě. Může se to možná zdát kruté, ale nedělám svatbu pro ostatní. Chci aby byla dokonalá pro mě.

BB: To je velmi zajímavý přístup, s tím se budeme muset smířit. Ovšem, pochybuji, že vaše svatba unikne očím novinářů… Jak těžké je najít Wildaran?

EM: Velmi těžké. Abyste se na to místo dostala, musela byste být majitelkou draka, který již zámek navštívil a věděl by, jak se k němu dostat. Jinak by vám nepomohlo vůbec nic.

BB: To je škoda, ale vynalézavost nemá mezí… Takže se tam možná uvidíme. 🙂 Já Vám prozatím děkuji za rozhovor a hodně štěstí v manželství.

EM: I já vám děkuji. Přeji krásný den.

Pak jsem madam Eillen propustila, čajovna to přežila a já také. Brzy se Vám přihlásím s reportáží z jejich svatby, to by bylo, abych se tam já nedostala!

Bilkis Blight