Před několika týdny byly beduíny z kmene Ta‘ámire nalezeny podivné svitky zaniklé komunity žijící ve 14. století v okolí Mrtvého moře. Beduíni pokračovali ve své honbě za poklady ukrytých v tamních jeskyních, ovšem místo zlata objevili asi pět válcovitých nádob – většinou prázdných – pouze jedna skrývala tři rukopisy. Pokusy beduínů prodat nález vzbudily pozornost i ministerstva kouzel. Objevují se v nich až překvapivě věrné reálie našeho kouzelnického světa.
V současné době ministerstvo zahlazuje veškeré stopy, aby se nález nedostal do širšího povědomí mudlovského světa. Nález je pro kouzelnickou společnost nadmíru zajímavý. Svitky popisují život a významné kouzelnické události 13. a 14. století a jejich rukopis se zřejmě přiřazuje Ruciu Aureliovi Fernantu, alchymistovi a astrologovi, který Evropu opustil v polovině 14. století a uchýlil se do arabských zemí.
Zajímavostí je, že rukopis zmiňuje i třeba dosud existující školu čar a kouzel Verrucae (dnes Bradavice, pozn. překl.), na které Fernant sám studoval, text je zde však značně poničen a ministerstvo se pře o skutečný výklad tohoto názvu.
Jak je známo, byl Fernant na sklonku svého života pokládán za podivína, o čemž svědčí i styl a smysluplnost rukopisů. Pro názornost se souhlasem ministerstva uveřejňujeme část přepisu Verrucae.
(překlad z originálu – Ivo Striktní)
…v čase vzdáleném, skryté otevře oči a dá znát svou přítomnost. Temná brána v čase ukrytá, čerň kočky pětkráte krmené. Marná snaha upřít to, co bylo v prvních časech stvořeno, moudrost mlčí a sudba byla vykonána. Nutnost pomíjí. V okamžik zjevení meče protnou pevnost a staří pozvednou moc. Pětice bude prolomena a sudba se navrátí. Verrucae.