Není snad na světě čaroděj, který by netušil, co se pod zvukomalebným slovem „Beltine“ ukrývá. Svátek ohňů, svátek plodnosti, nových začátku, tepla a vegetace. Čas Rohatého Boha a Paní ze Zelených Lesů.
Tento svátek je starý jako lidstvo samo. Když se objevili sektáři vyznávající jediného boha, snažili se starý svátek zdiskreditovat. Vyprávěli o tom, jak dochází k orgiím (ne, že by nemohlo), jak všichni bezbožně smilní (a rádi), jak je to strašlivé a fuj. To podstatné jim však unikalo. Domnívám se, že se jim tak podařilo zdiskreditovat akorát sebe. Ukázali totiž, na co myslí.
Kromě těchto nemravností se pak, podle jejich nejlepšího vědomí a svědomí, vraždilo, a krví mrtvých byl napájen dobytek. Když to tak sleduji, jednoho by to skoro od oslav odradilo, že… Naštěstí tradice jsou tradice a jako takové mají úžasnou schopnost přetrvávat navěky. Proto se i dnes s oslavami setkáváme někdy i v jejich původní podobě a smyslu. Ať tak či onak, oheň jako symbol zůstal i v dnešní době.
Ostatně užili jsme si to do sytosti i ve Velké síni, kde jsme se, po konzumaci lektvaru Valpuržiny noci, změnili v planoucí pochodeň. Tedy, na místě by bylo spíš „změnily“, neboť tato možnost byla dána pouze něžnému pohlaví. Profesor White to sice považoval za diskriminaci, nicméně zapálil alespoň v krbu. To se také hodí, ne?
Mě však zajímá to, jak se na svátek Beltine dívají mudlové. To víte, i když pocházím ze staré kouzelnické rodiny, svůj život trávím vesměs v mudlovském prostředí. Mám mezi mudly přátele, takže mám dostatek podkladů ke srovnávání obou světů, mudlovského i kouzelnického. Zeptala jsem se tedy jedné kamarádky a jednoho kamaráda. Jejich jméno opět neuvedu, s ohledem na přílišnou iniciativu některých ministerských úředníků týkající se dohledu nad dodržováním zákona o utajení. Co vím, někteří z nich jsou schopni postihnout i takového nešťastníka, který místo „Bože můj,“ pronese „Merline“. Nerada bych, aby se jim snažili změnit paměť jen proto, že ví něco o pálení čarodějnic. Nebo neví?
Pokud byste snad místo Beltine chtěli slavit Filipojakubskou noc, pak si nezapomeňte připravit mast z tuku nevinného hocha, aloe, oměje, durmanu, rulíku, topolového listu a kadidla. Bude se vám lépe létat.
ONA:
Beltine či Filipojakubská noc?
U nás se asi víc používá tradičně Filipojakubská noc, i když dnes jen u vzdělaných a lidí, co viděli večerníček Malá čarodějnice, protože to terminilogicky vytlačili „keltové“. U nás se tomu, když vůbec, říká pálení čarodějnic.
Chodíš pálit čarodějnice?
Ne, u nás se chodilo maximálně do lampionového průvodu, a to končilo u kolotočů, kde byl i velkej táborák, tam se pekly buřty, nikoliv z masa čarodějnic, ale prodávala se tam čarodějná přáníčka. My jsme vůbec velmi humánní oblast, u nás se s čarodějnicema spolupracuje. Jsme lázeňská oblast a většina místních čarodějnic jsou lékouzelnice pracující v oboru, a jsou to vážení občani.
Jak tito vaši vážení spoluobčané oslavují dnešní svátek?
Ač to bude znít cynicky, velká část z těch, co to slaví, vyráží s ostatními „pálit čarodějnice“. Po průvodu se sejdou na atrakcích, opečou si buřta, vypijí pivo a jdou domů.
Popřál ti dnes už někdo k svátku?
Očekávám ve schránce tradiční pozvánku na slet.
Tak si ho užij. 🙂 A děkuji za minirozhovor!
ON:
Mohu se tě zeptat na dnešní svátek?
O dnešním svátku chodím opatrně schýlen co nejvíce k zemi, neb ve vzdušném prostoru nad mou hlavou panuje čilý provoz.
Beltine či Filipojakubská noc?
Staré dobré české čarodějnice.
Chodíš pálit čarodějnice?
I kdepak, to by se mi od přeživších nemuselo vyplatit.
Slavíš nějak tento svátek, případně znáš někoho, kdo ho slaví? Jak?
Už mnoho let neslavím. Není s kým, není důvod.
Popřál jsi dnes už někomu k svátku?
Ano, ale jen velmi decentně a z bezpečné vzdálenosti. Aby mě nepřetáhly koštětem
Děkuji za minirozhovor.
Tak já nevím. Možná je fajn, že mezi kouzelníky staré tradice přetrvávají. Vím, že moji dva kamarádi jsou statisticky nevýznamný vzorek (jakkoli pro mne jsou důležití), nicméně i tak mě z jejich odpovědí trochu mrazí. Už se těším na večer, až pořádně zatopíme.
Keša z Borové