Já sama jsem si tuto otázku kladla několikrát, však do dnešní chvíle ještě čekám na odpověď.
Ten, kdo na něj věří, by řekl, že každý život má svoji velikost a to takovou, jakou nám předurčí spletité sítě onoho osudu. A kdo ne, by naopak říkal, že život máme takový, jaký si ho sami uděláme a našimi činy zařídíme. Ale rozhodně si myslím, že pokud osud existuje, lze do něj zasáhnout. I když přiznávám, že existují situace, ke kterým jsme nechtěli dospět, ale shodou všech možných okolností, se prostě neodvratitelně stát musely. To však opět jen zařídil sám dotyčný, vlastními činy v rozdílných etapách života.
Ale co je to vlastně ten osud? Proč vždy děláme to, co ve skutečnosti nechceme? A když provedeme věc kterou odmítáme, což má za následek, že děj může mít později i svá pozitiva, nebereme-li v potaz negativní stránky, již z něj vyplývající? Existuje mnoho otázek a taktéž mnoho lišících se odpovědí na tyto i jiné zapeklité prosby o vysvětlení, jak to vlastě s tím osudem je. A jen málokdo si z nich vybere tu správnou odpověď, která by mu dopomohla k vhodnějšímu chování či vyjadřování ještě před tím, než se dopustí něčeho, čeho později lituje.
Takový je bohužel úkol osudu. Každý je jiný, veselý či smutný, dlouhý nebo krátký, společný či rozdělený, jen dobrý nebo zlý neexistuje. Pouze se můžeme domnívat, který skutek v životě by byl lepším či horším, ale samotnou pravdu se snad nikdy nedozvíme.
Možná k vyřešení problémů pomohou karty, čtení z ruky či věštecké koule, ale jen osud sám ví, kam vede vaše, a s vámi i jeho cesta. To je jediná odpověď, kterou si můžeme být všichni naprosto jisti.