Rok ve fialové

| Vydáno:
Každý s vámi dělá rozhovor, když jste čerstvě fialoví. Když obléknete ten nový hábit, který na sebe přitahuje veškerou pozornost, protože představuje velkou změnu. Ale nikdo už nedělá rozhovor s profesory, kteří mají rok za sebou. Jak jsem se s ním poprala? Jaké to bylo?

Část 1. – Nadšení

Zprvu to bylo super. Spousta elánu, nadšení. První úkoly jsem opravovala snad do pěti minut od jejich přistání v mém pracovním sovinci. Bylo to něco jiného, nového, neokoukaného. Má nová role mě bavila snad po všech stránkách. Semináře, výuka, soutěže – bylo to super! Spousta nových a neokoukaných míst, na kterých se dá dostatečně vyblbnout. A co víc, když už mám jednou zadáno, nenutí mě to zapisovat si další předměty (obava, že to jednou stejně přijde v podobě nově vypsaných předmětů, zůstává).

Část 2. – Zděšení

Jak jako, že nejsou všechny úkoly skvělé a dokonalé? Jak je možné, že půlka lidí nepochopila zadání a druhá ho napsala naprosto dokonale? A proč mi přišel dvouslovný úkol? Kde je chyba? A kde se u všech žab ti lidé učili česky? Vždyť tu snad nemáme nikoho, kdo by neměl ve třetí třídě vyjmenovaná slova, nebo tu snad máme i druháky z mudlovské základky?

Zděšení stoupá, krev se vaří, interpunkce v úkolech i bonusové body ubývají. Konec roku v nedohlednu. Co jen budu dělat? Dá se vrátit zpátky do koleje?

Dveře kolejky nepolevují, boule na hlavě přibývají.

Část 3. – 13+1

Admin, Velká síň, zmizet. Admin, Velká síň, zmizet… Nic se neděje, je čas hodit nohy nahoru.

Jakmile se ale blíží termínová neděle, sovy začínají bláznit. Křídla se nezastaví, úkolů neubývá. Jeden opravíte, dva další přistanou na stole.

Opravy, sovy, opravy, sovy, sovy, sovy! V neděli je nápor největší. Cožpak termín nemá 14 dní? Mám pocit, že termín se smrskl na 13 volných dní a termínovou neděli, kdy si všichni uvědomí, že je na čase něco dělat. Ideální čas na odevzdávání úkolů: 23:35.

Tohle snad nikdy neskončí!

Část 4. – Konec roku

Skončilo to!

Vyčerpání je za hranicí únosnosti. Příští rok vypíšu jen prváky a jednotřídky. Další příval úkolů nezvládnu. Ne ve chvíli, kdy je gramatika sprosté slovo a fantazie s ní někde mastí karty. A to jsem si myslela, že na kreativní zadání přijde kreativní odpověď. Ideálně každá jiná. A v deseti procentech jsem vlastně měla pravdu!

Část 5. – Co dál?

Jestli bych do toho šla znova? Určitě. V koleji už jsem neměla ten pocit, že jsem výrazně potřebná. Spíše jsem tam už jen přežívala jako kolejní inventář a potřebovala jsem nový impulz. A kolej potřebovala nové tváře. Myslím, že fialový hábit požadavek na změnu splnil.

Technicky vzato je to taková opakující se třináctidenní dovolená s jedním dnem práce. ☺

Pro Denní věštec
Barbara Arianne Lecter

Komentáře

  1. Barb, pěkný článek, úplně tě v tvém režimu vidím!
    Já to měla trošku jinak přes rok O:-)
    Ale nejvíce souhlasím s částí 3 – nejvíce úkolů chodí jednoznačně o termínové neděli :-/

    1. Já třeba úkoly posílám prakticky zásadně o termínové neděli. A to i v případě, že je napíšu dřív (ne, že by se to stávalo často, ale občas k tomu sednu už třeba v pátek…)
      Jde o to, že mi přijde dost namyšlené poslat úkoly dřív, de facto tím říkám, že tohle je maximální kvalita, které šlo dosáhnout. Říkám tím, že i kdybych nad tím po zbytek termínu přemýšlel, nevymyslel bych jedinou věc, jak svou práci zlepšit. Říkám tím, že jsem dosáhl svých hranic a není v mé moci udělat něco lepšího.
      Za prvé, tohle je velice velice namyšlené tvrzení.
      Za druhé, je vůbec tvůrce, který považuje své dílo za dokonalé a nezlepšitelné, dobrým tvůrcem?
      Za třetí, to dílo rozhodně dokonalé nebude, pokud ho já brzkým odevzdáním označím za vrchol svých možností, pak se před profesorem dost shodím, to je něco, co mi zkrátka nejde na mysl.

      Raději tedy zůstávám u termínových nedělí – tedy zpracoval jsem úkol tak dobře, jak mi to dovolily mé časové možnosti.

  2. Já jsem loni posílala úkoly v termínovou neděli, protože to kolejní soutěž defacto vyžadovala, pokud jsem chtěla projít do dalšího kola, letos bude nejspíš stejná, takže i když mi hotové úkoly leží na stole klidně od prvního termínového pondělí, tak je poslat radši nechci.. A hádám, že od nás sem asi nebyla jediná, kdo takhle smýšlel..

  3. Tak ona nevyžadovala posílání úkolu v neděli, ale když je člověk poslal v neděli, měl větší šanci, že mu přijdou body v potřebném časovém období..

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *