Na svítek pergamenu napíši ti básně,
slova mě osvobodí z mučící tísně,
brk řekne za mě čarovné věty,
písmena sloučí nespojitelné dva světy.
Na svítek pergamenu srdce ti nakreslím,
abys pamatoval že na tebe myslím.
Inkoustové srdce černé
neodletí, vždy ti bude věrné.
Na svítek pergamenu raději nic nebudu psát,
prázdný chci ti ho dát.
Abys věděl jak prázdná jsou lidská slova,
jaké lsti za nimi člověk chová.
Od toho tu jsou brk a pergamen
aby věty ze srdce vylétly ven.
Není to jejich vina,
že jsme si ničemné výrazy oblíbili
a závisti se přislíbili.