Stovky let se z malého zrnka písku tvoří,
někde hluboko v temném moři.
Stovky let ji mušle chrání,
spatřit svět ji brání.
Každý by chtěl mít jako mušle pořád u sebe
bílou perlu.Čistou jako letní nebe,
jako malinká slza smíchu,
jako zvučná ozvěna v lesním tichu.
První, druhá,třetí…po stole se kutálí,
posbírejte mi je skřítkové malí!
Abych zase mohla perly smíchu vysypat
a přátele s nimi vítat!
Úsměv místo perly krásně?
Proč ne? Obě jsou věci velmi vzácné,
leč za perlu smíchu nemusím platit,
stačí ji jenom ze srdce vrátit!