Kdo je matka? Kdo je babička? A kdo je moje sestra? Tyto otázky si musí zodpovědět jeden student naší školy…
V neděli 4. března se jednomu studentovi naší školy změnil celý život od základu. Žena, kterou až do této doby považoval za svou matku, byla ve skutečnosti jeho babička. Kdo je tedy jeho matka?
Osmnáctiletého chlapce (pro ochranu jeho osoby, jeho jméno uveřejňovat nebudu) vychovávala jeho babička, která kromě své dcery už žádné jiné dítě mít nemohla, a proto se ochotně ujala dítěte, které se narodilo její dceři. Chlapec tedy vyrůstal vedle své matky, kterou považoval za svou sestru. Ta vedle něj mezitím přemýšlela, zda mu má povědět pravdu či ne. Dnes už 34letá žena našla odvahu.
4. března 2007 se mladičký student dozvěděl, že jeho babička si vymyslela příběh jeho pozdějšího narození, jen aby pomohla zoufalé dívce, která nevěděla jak dál. Jeho matka paní A byla totiž ve svých 16 letech znásilněna a následkem bylo otěhotnění. Nedokázala v sobě najít tu sílu, aby si dítě nechala vzít a taky nevěděla, zda se dokáže smířit s tím, že to dítě jí bude vždycky připomínat tu strašnou noc.
„Nedokázala jsem se smířit s tím, že by mi někdo z těla vzal ten nový vznikající život. Věděla jsem, že to nebude lehké a smířit se s tím, kdo je vlastně jeho otec také ne, ale moje matka mě hodně podržela v situacích, kdy jsem to nejvíce potřebovala.“ Říká dnes už paní A. „Když jsem byla těhotná, musela jsem přerušit školu, bylo těžké se tam pak vrátit a ještě se starat o syna. Domluvili jsme se tedy s matkou, že ona bude jeho matka a já jeho sestra. Bylo to ale hrozné, strašné a každá matka určitě ví, jak moc to bylo pro mě těžké.“
Pravým důvodem byl i fakt že paní A měla strach, že by se její syn nesmířil s tím, že je jiný. Že se liší od ostatních. V mládí mu řekla, že je otec opustil ještě před jeho narozením a on se pak dál neptal.
Jak se k tomu její syn postaví časem, je ve hvězdách, ale jeho současný názor je: „Nevím zda někdy pochopím, proč si mě nechala, nevím, zda dokážu pochopit, proč se takhle zachovala a pravdu mi řekla až dnes. Možná bych tu pravdu ani slyšet nechtěl.“
Jak příběh paní A a našeho milého a jinak velmi pilného studenta dopadne, ukáže až čas. Můžeme jim jenom popřát pevné nervy a hodně pochopení.